První test Mercedesu EQA: Dojem z komfortního elektromobilu kazí podivné sezení a pohon předních kol

Do titulku jsem si vypůjčil parafrázi k reklamě na Mastercard. Důvod byl jasný. V uplynulém týdnu jsem testoval hned tři nové elektromobily a Mercedes EQA bohužel tahal v konkurenci Fordu Mustang Mach-E a Škody Enyaq iV za nejkratší konec. Správně namítnete, proč porovnávám jabka s hruškama, když proti těmto rodinným SUV bych měl nasadil minimálně EQC. Jenže cena testovaného Mercedesu EQA se s větším fordem a škodovkou téměř vyrovnala, takže jde svým způsobem o srovnání logické.

Začnu tím pro EQA nejpříznivějším - a to hodnocením jízdnímu komfortu. Auto na devatenáctipalcových kolech a pneumatikách o rozměru 235/50 R19 si s městskými dírami, zpomalovacími prahy i kočičími hlavami poradilo parádně. Podvozek nerovnosti odfiltroval tak, že jsem o nich uvnitř skoro nevěděl, takže jako pohodlné auto na každodenní používání do městské džungle ho můžu rozhodně doporučit.

Co mě ale překvapilo nepříjemně, byla městská spotřeba. palubní počítač mi po cestě po Praze ukázala spotřebu téměř 27 kWh/100 km, kterou bych očekával spíše na dálnici. A paradoxně právě tam a při svižné jízdě po okreskách jsem dosáhl hodnoty o 2 kWh příznivější.

Dívčím rukám a městskému prostředí bude vyhovovat i charakteristika řízení, které je lehké, snadné a díky malému volantu i relativně atraktivní. Jak už ale naznačil synátor, kvůli přednímu pohonu je těžký elektromobil velmi nedotáčivý, a to zejména, když se z nebe spustil májový deštík a asfalt zmokl. Neřekl bych, že mě jízdní vlastnosti vzhledem k určení elektromobilu vyloženě zklamaly, ale konkurenti s pohonem zadních kol jsou na tom lépe. Líbil se mi velký rozdíl mezi jízdními módy ECO a Dynamic, to jsou dvě zcela odlišná auta.

Čím mě EQA v dobrém slova smyslu dostal, to bylo automatické spárování mého telefonu s multimediálním systémem hned poté, co jsem jej položil na plošku po bezdrátového dobíjení. To jsem zažil poprvé a je to super, ušetří to spoustu stresu a času! Škoda, že jsem vůbec nenašel řeč s paní v hlasovém ovládání systému MBUX. Zkoušel jsem to s ní po dobrém i po zlém, ale donutit ji zavolat požadovaným kontaktům v telefonu se mi pomocí hlasu prostě nepodařilo.

Tradičně mě v dešti štvalo specifikum mercedesů v podobě řazení na páčce za volantem po pravé straně, kde má většina ostatních aut stěrače. Místo stírání jsem neustále řadil neutrál. Ještě více mě ale štvalo nastavení hlasitých blinkrů, u kterých jsem nebyl schopný blikání zastavit, aniž bych nezačal blikat na opačnou stranu. Hrozný! Možná to jde v systému auta přenastavit, ale neměl jsem čas to zkoumat.

Velmi netypické je také sezení na zadních sedadlech, která jsou tak blízko podlaze, že jsem si na nich připadal jako u většiny aut ve třetí řadě. K čemu je, že jsou sedačky relativně velké, když na nich sedím jen na zadku a kolena mi míří vzhůru, stehna nemá sedák šanci podepřít. Z hlediska prostornosti a vzdušnosti kabiny si ale nebudou stěžovat ani vyšší cestující, problém s místem nastává spíše v mělkém kufru.

Celkově mě Mercedes EQA v porovnání s jinými elektromobilními novinkami nenadchnul. Umím si jej představit jako druhé auto pro bohaté rodiny z měst, zejména pro jejich ženskou část.