Japonská automobilka ale znovu zaúřadovala, když v létě nové C-HR ukázala veřejnosti, a znovu z toho bylo pozdvižené obočí. Tvar vozu zůstal stejný, ale „super-kupé “ jak ho nazývají v Toyotě, je znovu celkem odvážné. Přední část je ve tvaru současných modelů značky, ale přidejme zapuštěné kliky, dvoubarevné lakování či táhlé zadní světlomety, které jsou na karoserii značně vysoko a nedají se přehlédnout.
Verze Plug-in Hybrid 220, tedy vrchol nabídky, který je díky své síle nazýván v hierarchii dalších možností cedulkou „performance champion “ (celkem jsou k dispozici čtyři pohonná ústrojí, dva hybridy a dva plug-in hybridy), má navíc sportovně působící dvacetipalcová kola, která dodávají autu na důležitosti. A pomáhá si také nejlepší aerodynamika v celém segmentu.
Uvnitř zůstala i klasická tlačítka, řidič se tedy neztrácí v infotainmentu a co je důležité si prostě klasicky odmačká. Jak příjemné to je asi není třeba zdůrazňovat. Skutečně pohodlná byla sportovní sedadla a v porovnání s předchozí generací jsme se lépe cítili i vzadu. Místa tam minimálně pocitově je více, jen pozor na klasický problém, urostlá postava nesmí zapomínat pořádně ohnout hlavu při nástupu a výstupu, to vás jinak rychle vytrestá.
C-HR Plug-in Hybrid 220 pohání dvoulitrový spalovací motor o výkonu 152 koní, který doplňuje elektromotor na přední nápravě s výkonem 163 koní a nesmíme zapomenout na baterii Li-ion o kapacitě 13,6 kWh. Systémový výkon ve finále činí 223 koňských sil a jeho dynamika je celkem působivá, když stovku zvládne za 7,4 sekundy.
Jako elektromobil dokáže papírově ujet až 66 kilometrů, a to už je třeba pro českého řidiče se zájmem o snižování emisí celkem dostačující. Z práce - do práce a mezitím třeba na nákup? To zvládne většina na jedno nabití. Pro Toyotu bylo toto číslo velmi důležité, dle statistik totiž průměrný evropský řidič denně autem ujede 42 kilometrů, plně nabité baterie u tohoto modelu tak v klidu pokryjí celou jeho cestu. Navíc, jak je u plug-inu zvykem, po vybití baterie se z C-HR stává klasický hybrid.
Nicméně to všechno byla jen fakta, teď pojďme zjistit, jak to je s využitelností v praxi. V okolí francouzského Marseille na nás čekalo necelých 200 různorodých kilometrů, na kterých jsme měli v úmyslu novou Toyotu řádně potrápit.
C-HR nabízí jízdní módy EV, Auto EV/HEV a HV. My jsme jí svobodu volby nicméně nedali a s plně nabitou baterií jsme odstartovali na hybridní mód. Primárním pohonem byla tedy elektřina a až při vyšším záběru se měla zapojit také spalovací jednotka. To se splnilo, a to možná až nad očekávání dobře.
Úvodní část cesty byla sice výrazně městská, jenže brzy nás cesta zavedla do nádherných kopců kolem malebného městečka Cassis, a tam už jsme jeli všude jen ne po rovině. Přesto i tady C-HR poctivě vysílala do akce energii z baterie, spalovací jednotka se nakonec zapojila až po zhruba hodině jízdy. Nutno dodat, že na startu jsme auto nijak nehnali za plynem, jeli jsme spíš stylem rozumného řidiče.
Při následné cestě z kopců dolů se nám v plné kráse ukázala automatická rekuperace. Adaptivní řídící logika pro jízdu v kopcích dokázala usnadňovat práci zapojením elektromotoru, vůz si také sám dobržďoval do zatáček a dobíjel. A hlavně, žádné nepříjemné cukání a nejisté chování, bylo vidět, že auto používá mozek a s tímto systémem je sžité.
Po přesunu na dálnici se tentokrát prezentoval podvozek, je trochu tvrdší (napomáhala ale určitě i zmiňovaná dvacetipalcová kola), ale řidič v něm má oporu. Dá se určitě říci, že C-HR Plug-in hybrid je mírně sportovně naladěné, čemuž odpovídalo i solidní chování 1695 kilogramů vážícího vozu při ostřejším projíždění zatáček.
V praxi se výtečně projevila aerodynamika vozu, na kterou jsou v Toyotě náležitě pyšní. I během dálničních rychlostí bylo uvnitř příjemné ticho. Pomáhal také dobře naladěný motor, při optimálních otáčkách o něm takřka nebylo slechu.
Na závěr projížďky jsme si ještě ověřili, že C-HR neztratilo nic ze své obratnosti a mrštnosti. Na úzkých uličkách francouzského venkova se mnohdy v cestě objevily kruhové objezdy s trochou nadsázky „velikosti mexického tolaru “ , ale snadné ovládání a ideální velikost auta pomohly k hladkému překonání této nástrahy. Potvrdilo se, že řízení je lehké a obratnost velmi dobrá.
Takový byl i výsledek spotřeby paliva. Ve chvíli, kdy vozidlo spoléhá hlavně na plug-in hybridní pohon jsme se dostali na 2,1 litru. Jakmile se vybila baterie a do akce přišel klasický hybrid, zvýšila se na 2,6 litru a zhruba na 3,1 litru při dynamičtější jízdě.
Vedení značky si mimochodem představuje, že prodej této motorické verze v Evropě zabere zhruba 25 % z prodejů modelu C-HR. V Česku už se pomalu začíná prodávat a v základu stojí 1 039 900 Kč. Komu to bude moc, základní hybrid bude startovat na 699 900 Kč. Už po krátkém svezení lze říci, že znovu půjde na odbyt.
