Poprvé za volantem nové Dacie Duster: Nejlépe jezdí, když si můžete řadit sami

Tohle je bezesporu jedna z nejdůležitějších premiér rumunské automobilky za poslední roky. Dacia Duster přichází ve třetí generaci. A zatímco proměny předchozích modelů působily spíš jako evoluce, teď jsme se dočkali opravdu revolučních změn. Nejen z hlediska designu nebo výbavy, ale jak jsme si ověřili na silnicích v okolí španělské Málagy, také jízdních vlastností. Poprvé jsme Duster mohli vyzkoušet s hybridem i s klasickým benzinem kombinovaným s manuální převodovkou. A zajeli jsme se podívat i do docela těžkého terénu.

Na první pohled je jasné, že nová Dacia Duster v provozu nezapadne. Tedy alespoň do doby, než se v něm pořádně rozšíří. Svými hranatými tvary a jasně otudoorovým stylem se vrací ke kořenům kategorie SUV. Je přesným protikladem moderních aut této třídy ve stylu „ocucaných bonbónů“. A platí to nejen pro její verzi s pohonem všech kol, ale i pro další, ať už je obléknete do cestovatelské výbavy Journey, nebo nápadné Extreme. Nový Duster jsme si už v listopadu prohlédli při jeho statické premiéře v Portugalsku, a tak vás za podrobnostmi odkážu k článku, který najdete vlevo vedle tohoto odstavce.

Tentokrát jsme přijeli s Dusterem jezdit a vidíme, že jeho hranatost se projevila i při pohledu zpoza volantu. I průměrně vzrostlí řidiči totiž před sebou uvidí pořádný kus přední kapoty, kterou zdobí výrazné prolisy. Přesně takhle se na silnici koukají i řidiči tradičních off-roadů. Ještě se k tomu přidává poměrně nízké čelní sklo, ale není se potřeba bát. Výhled ven je ve všech směrech podle našich prvních zkušeností velmi dobrý.

Za volantem jsme ale trošku bojovali s ideální pozicí. Věnec není kulatý, ale jak dnes volí trendy, lehce šišatý. Je ale pěkně profilovaný a tlustý, takže se dobře drží. Potah je řešen umělou kůží, protože Dacia už nechce ve svých vozech používat tu klasickou. Sedadla prošla vylepšením, mají lehce měkčí záda a tužší sedák, zlepšilo se i boční vedení. Pořád nám ale přijdou krátká a tak máme pocit, že bychom se na delší cestě rychleji unavili. Za celou dobu jsme se za volantem nedokázali uvelebit, možná to bylo i tím, že nám boty klouzaly po gumovém koberečku. S klasickým by to bylo lepší. Každopádně, teď se nám zdá, že silnou stránkou Dusteru asi dlouhé cesty na dovolenou do Chorvatska nebudou. Minimálně ne pro řidiče.

První je na řadě svezení s hybridem, který se pod kapotou Dacie Duster objevuje vůbec poprvé. Má to být taková náhrada za naftu, ta naopak z ceníku odešla (fun fact: existuje, ale prodávat se bude jen v Maroku). Motorizace označená jako Hybrid 140 vyjde na 622 900 korun (kompletní ceník nové Dacie Duster najdete zde) a kombinuje benzinovou jedna-šestku s elektromotorem a baterií o kapacitě 1,2 kWh. Celkový výkon má hodnotu 104 kW (140 k) a slibuje pětilitrovou spotřebu.

Hned, co jsme vyjeli, nás překvapil odhad dojezdu. Celých 820 km na jednu nádrž je vynikající hodnota, auto za to vděčí faktu, že pojme na 50 litrů paliva. Stav nabití baterie se zobrazuje na displeji přístrojového štítu, stejně tak to, jestli právě jedeme na benzin nebo na elektřinu. Hlavně v nízkých rychlostech si Duster jen tak potichu „bzučí“. Je nutno podotknout, že přechod mezi elektrickým a spalovacím pohonem je velmi jemný a pokud se na něj nebudete soustředit, nepoznáte ho.

Elektromotor poskytuje vozu takový pěkný švih při rozjezdu nebo i předjíždění, takže auto působí pod plynovým pedálem dynamičtěji. Bohužel dojem zkazí ve specifické situaci, kdy je baterie téměř vybitá a je na spalovacím motoru, aby ji znovu doplnil šťávu. Pokud v ten moment třeba jedete zároveň do táhlého kopce, spalovací jednotka se vytočí a začne hlučet. Připomíná to pocit z hybridů, které spolupracují s variátorem, nikoliv klasickým automatem. Také jsme se dostávali do situací, kdy jsme měli pedál pořád stejně sešlápnutý, ale motor měnil otáčky, nebo docházelo k častějšímu přeskakování mezi elektřinou a benzinem. Z tohoto hlediska působí systém trochu nedotaženě, třeba na palubě Renaultu Clio ale těmito neduhy netrpí.

Každopádně, pokud se s vozem svezete a zjistíte, že tenhle problém vám vadit nebude, můžete se těšit na opravdu nízkonákladový způsob cestování. V kombinaci města, dálnice i klikatých horských okresek, kde jsme hybridní Duster vůbec nešetřili, si nakonec řekl o 5,6 litrů benzinu na 100 km. To je vynikající výsledek, který navíc naznačuje, že při běžném cestování nebude problém dosáhnout ani na tabulkové hodnoty. A to se v dnešní době cení!

Na palubě hybridu jsme měli tak trochu pocit, že bychom chtěli mít auto víc pod kontrolou. To nám poskytla druhá zkoušená motorizace, tedy benzinový TCE 130 s tříválcem o výkonu 96 kW (130 k) kombinovaný se šestistupňovou manuální převodovkou. Uvnitř pak najdete tu známou páku s kulatou hlavicí a hrubou lesklou obroučkou, kterou mají v Dacia už dlouho a měl ji i minulý Duster. Tady se moc nezměnilo, ani co do chodu páky v kulise, který je trochu hrubší. Tak nějak to teď ale k drsně vypadajícímu vozu sedí. Spojka zabírá poměrně vysoko a tak se s ní musíme chvíli sžít, abychom za jízdy tolik necukali a spolujezdec si nestěžoval. Za chvíli nám to už jde a pak je svezení lahoda.

Potřebujeme předjet, šup tam meziplyn, shodit ze čtyřky na trojku a už šneka necháváme daleko za sebou. Manuální Duster působí ještě svižněji než jeho hybridní verze, a tak si dokážeme třeba klikaté silnice mnohem víc užít. Tahle motorizace by byla jednoznačně naše volba, kdybychom si ho kupovali. A to i proto, že se spotřebou na tom také není vůbec špatně. Vůz jsme opět nešetřili a dosáhli na 6,6 litru benzinu na 100 km. To je tedy o litr víc než s hybridem, ale auto je přitom o 86 tisíc korun levnější. Tohle není těžké rozhodování.

Dobrou zprávou je, že přesně tahle pohonná jednotka se pojí i se čtyřkolkou. Takže Duster je asi jedno z mála posledních SUV, se kterými můžete jezdit v terénu a přitom si řadit manuálně. A že umí věci! Boční náklon může mít hodnotu 30 stupňů, kdy už má řidič pocit, že stačí natáhnout ruku z okýnka a začít sbírat jahody. Na malém polygonu jsme vyzkoušeli i prudká klesání, která auto zvládne bezpečně samo díky asistentu, stejně tak rozjezdy do prudkého kopce s nezpevněným podkladem. V terénu se hodí i sada kamer monitorující okolí vozu (využijete i při parkování u obrubníků) nebo off-roadové zobrazení náklonů. Čtyřkolka má navíc otočný ovladač s několika jízdními režimy, třeba pro písek a kamení, kdy mění chování systému i elektroniky. Kdo 4x4 opravdu využije, dostane v Dusteru za necelých 600 tisíc korun praktického všeuměla.

Z hlediska jízdních vlastností se Duster mezigeneračně opravdu hodně posunul. Inženýři zapracovali na odhlučnění auta, což je okamžitě znát. Sice mají ve Španělsku docela hrubý asfalt, který dojem trochu zkresloval, ale i tak bylo na první dobrou patrné, že na palubě vládne výrazně lepší zvukový komfort. Auto je tiché za každé situace, dokonce i v terénu. Jen na dálnici při limitu se už ozývají zrcátka, ale asi vám je od pohledu jasné, že tohle auto nemá nejaerodynamičtější karoserii na světě.

Podvozek je komfortní, ale dostatečně tuhý. Docela nás překvapil nepoměr mezi tím, jak vysoký opticky je a jak málo se auto v zatáčkách naklání. Takhle, nějaké náklony tam jsou, těch se zbavit úplně nejde, ale ve srovnání s předchozí generací působí nový Duster mnohem jistěji. Velmi dobře také filtruje nerovnosti, včetně zákeřných příčných spár a hrbolů. Rumunské DNA se nezapře a tak teď můžeme všichni těžit z toho, že mají na Balkáně špatné silnice.

Mírná kritika může směřovat snad jen k řízení. Šišatý volant jsme už zmiňovali, ale určitě existuje hodně lidí, kterým přijde fajn. Nám jde hlavně o posilovač, který je vyloženě hyperaktivní. Řízení je tak lehké, že můžete točit malíčkem, což se hodí v terénu nebo při manévrování ve městě. Na silnici ale na jistotě nepřidává. To jsme si ověřili v serpentinách, kde nastupující limity prostě nevycítíte, místo toho je zahlásí až hvízdající pneumatiky. Což vás občas docela překvapí. Řídit Dacii Duster je tedy trochu jako řídit auto v počítačové hře, kde také nemáte žádnou zásadní zpětnou vazbu a musíte se spolehnout jen na odhad. Je to problém? Ale kdepak, nebo se najde někdo, kdo si Duster koupí za účelem sjíždění horských serpentin?

Ze Španělska jsme odjížděli s jasný dojmem: Dacia Duster prodělala obrovský posun ve všech směrech a možná až na chybějící diesel šlo vždy o pozitivní změny. Je vzhledově zajímavější, tišší, pohodlnější, praktičtější, lépe vybavená, lépe jezdící, a tak dále, a tak dále. Vidíte, ještě jsme se nedostali pořádně ani k výbavě, asistentům a různým „vychatávkám“, které na palubě najdete (o jedné ale píšeme v přiloženém boxu). Nechme si také něco do plnohodnotného redakčního testu, kde nás bude zajímat, jak se s novou Dacií Duster žije v českých podmínkách. Naše první dojmy z řízení ale naznačují, že to dopadne velmi dobře.

A jak si nová Dacia Duster stojí proti konkurenci? Porovnali jsme ji nejen s MG, ale i škodovkou, což jsou přesně ta auta, která se dostanou do hledáčku zájemců o tento vůz. Víc už najdete v našem porovnávači pod tímto odkazem.