Opel nutně potřeboval moderní SUV do ohromně konkurenčního prostředí segmentu C, a tak vznikl model Grandland, který se ocitl ve velice turbulentní době. Na trh byl uveden v roce 2017, kdy německá značka procházela změnou majitele – americký koncern General Motors ji svěřil do rukou skupiny PSA, se kterou již delší dobu spolupracovala na vývoji modelů určených pro evropský trh.
Už první generace rodinného SUV tak stála na platformě EMP2, ačkoliv představení novinky proběhlo ještě pár měsíců před akvizicí. Sdílela ji třeba s modely Peugeot 3008 nebo Citroën C5 Aircross. Nová vlajková loď Opelu se dočkala poměrně vřelého přijetí od novinářů i zákazníků a na domácí půdě se běžně prodávala ve vyšších desítkách tisíc. Křivka však pomalu ale jistě klesá a popularitu se nepodařilo nakopnout ani výraznou modernizací z roku 2021, takže přišel čas na radikální řez.
Když byl loni na mnichovském autosalonu představen odvážný koncept Experimental, často se mluvilo o snaze návratu vlastní identity, kterou značka pod křídly francouzské skupiny téměř ztratila. Jakkoliv je studie na první pohled odvážná, právě nástupce původního Grandlandu se měl podle zástupců automobilky v mnoha směrech inspirovat.
Abychom se na vlastní oči přesvědčili, jak se to inženýrům povedlo, vydali jsme se do Frankfurtu, kde probíhaly první jízdy s nejdražším modelem aktuální nabídky. Z garáží letištního hotelu Hilton jsme nejprve vyrazili do legendárního závodu v Rüsselsheimu, kde byla společnost před více než 160 lety založena.
Následovala krátká prezentace jednoho z představitelů automobilky, během které byl na pódiu vystaven jak Experimental, tak nový Grandland po jeho boku. Ve vedlejší zatmavené místnosti jsme potom měli možnost prozkoumat technologii světlometů a nezbývalo než se vydat na cestu. Dohromady jsem za volantem strávil asi dvě hodiny, takže je pravděpodobné, že mi řada detailů unikla, ale na vytvoření základní představy to bezpochyby stačilo.
Nejprve jsem nasedl do elektrické verze s menší 73kWh baterií a zhruba střední výbavou. Už na první pohled mi bylo jasné, že Grandland bude po designové stránce mým favoritem v celé modelové řadě značky. Oproti předchůdci znatelně narostl do všech směrů – na délku o 173 milimetrů, na výšku o 19 a do šířky o 64 milimetrů. Designéři se jej však snažili opticky co nejvíce „posadit“, takže si všimněte tmavé střechy, sloupků a několika prvků, které vůz na oko rozšiřují. V souvislosti s tím je třeba říct, že Opel zcela upustil od veškerého chromu – údajně především kvůli životnímu prostředí.
Vpředu zaujme maska Vizor 3D, která je tentokrát průhledná, takže jsou krásně vidět nové světlomety Intelli-Lux Pixel HD. Na každé straně je samostatný čip, který řídí přes 26 tisíc pixelů, což umožňuje neuvěřitelnou přesnost „vyřezávání“ vozů před vámi, aniž by vznikal efekt černé skvrny (tedy neosvětlený prostor mezi vámi a vozem vpředu). Systém nyní dbá rovněž na tlumení světla dopadajícího na dopravní značky, aby nedošlo k oslepení řidiče. Na hlavní „lampy“ navazuje podél kapoty světelná linka, která obkružuje svítící logo uprostřed.
Nesmírně se mi líbí světelný podpis vzadu. Také zde jsou světlomety protaženy až do středu zavazadelníku, kde se nachází nápis „OPEL“ - to samozřejmě svítí také. Všechny zmíněné prvky mají efekt hloubky, což je krásně zřetelné pod čirým sklem, který světelnou techniku zakrývá.
Opel tradičně nesklízel za své interiéry mnoho chvály. Ačkoliv dílenské zpracování bývalo vždy na solidní úrovni, použité materiály a rozvržení jednotlivých prvků často nesplňovaly očekávání náročnějších zákazníků. U nového Grandlandu se však podobné kompromisy nekonají – interiér byl totiž přepracován od základů.
Během prezentace nám představitelé značky prozradili, že kabina prošla jakýmsi „detoxem“. Výsledkem je uspořádání, které působí čistě, přehledně a v některých ohledech vyloženě prémiově.
V rámci iniciativy „Greenovation“ Opel nyní využívá pouze materiály, které jsou alespoň částečně recyklované. Na pocit lacinosti však můžete zapomenout – většina povrchů, na které dosáhnou řidič i pasažéři, je měkčená a velmi příjemná na dotyk.
Zaujme také nový infotainment, který běží na procesoru Snapdragon od renomovaného amerického výrobce Qualcomm. Vysokou porci výkonu poznáte okamžitě – systém běží bez jediného zaváhání. Samotný displej je nezvykle široký a nízký, takže se táhne v podstatě od úrovně volantu až po schránku nad koleny spolujezdce. Infotainment rovněž prošel „detoxem“, což se odráží v přehlednějším rozhraní, ale i v novém režimu „Pure Mode,“ který minimalizuje počet zobrazovaných informací, aby se řidič mohl plně soustředit na jízdu.
Přestože základní panel s mechanickými ovladači klimatizace v tomto modelu stále nezanikl, po obou stranách obrazovky se trvale zobrazuje aktuální teplota, kterou lze upravit i dotykem. Okraje jsou přitom poměrně velké, což bohužel „ukrajuje“ část prostoru systému. Pro detailnější nastavení slouží jedno ze tří fyzických tlačítek pod displejem, které funguje jako rychlá zkratka do menu klimatizace.
V blízké budoucnosti by měl do infotainmentu dorazit i hlasový asistent Chat-GPT a Opel rovněž plánuje novou aplikaci pro vzdálený přístup. Ani jednu z těchto novinek jsme však zatím neměli možnost vyzkoušet.
Jakmile jsem zařadil „déčko“ a vyjel na projížďku, všiml jsem si enormně velkého „Intelli-HUD“ head-up displeje, který dokáže zobrazit celou mapu s navigací a k tomu aktuální rychlost. Umím si představit, že někoho by mohla velká plocha vyčleněná pro průhledový displej trochu rušit, ale mně to problém nedělalo. Navíc předpokládám, že v nastavení bude možnost upravit průhlednost a umístění promítání.
Digitální kokpit řidiče je z tohoto důvodu poměrně skromný. Po vzoru hlavního displeje má úzkou siluetu, přičemž jeho grafika vám bude jistě povědomá z ostatních modelů skupiny Stellantis.
Zprvu jsem se trochu zalekl ovladačů na volantu. „Už i Opel má dotyková tlačítka?“ žehral jsem v duchu, když jsem si všiml jejich rozložení. Zdání naštěstí klamalo a velké plochy na pouhé položení prstu nereagovaly – fungovaly až po zatlačení a mechanickém stisknutí.
Zmínku si bezpochyby zaslouží také sedadla, která jsou u německé značky dlouhodobě považována za jednu z hlavních předností. Již ve standardní výbavě jsou sedadla opatřena speciálním tvarem „Intelli-Seat“ s prohlubní uprostřed, která snižuje tlak na kostrč, což oceníte především na delších cestách.
Ve vyšších výbavách pak najdeme luxusní „nappa“ sedadla s certifikátem AGR. Tato sedadla jsou vůbec poprvé v historii automobilky vybavena i nastavitelnými bočnicemi. Samozřejmostí je rovněž masážní funkce, vyhřívání a ventilace.
Z pozice řidiče nabízí Grandland skvělý výhled ven, a ani s prostorností zde nebudete mít problém. Totéž platí pro pasažéry na zadních sedadlech, kde se oproti předchozí generaci zvětšil prostor před koleny o dva centimetry.
Vzhledem k segmentu, ve kterém se Grandland pohybuje, nesmíme zapomínat na praktičnost. V kabině je k dispozici až 36 litrů odkládacích prostorů, přičemž prim hraje velká schránka pod loketní opěrkou. Zavazadlový prostor pak nabízí ve všech verzích 550 litrů objemu, což může být dáno právě tím, že platforma byla navržena primárně pro elektrický pohon. Po sklopení zadních sedadel (v poměru 40:20:40) se objem zavazadelníku zvětší až na 1645 litrů.
Co se týče jízdních vlastností, testovací trasa vedla převážně přes úseky s omezenou rychlostí, kde se za každým rohem nacházel radar, takže nebylo možné vůz vyzkoušet naplno. Nejvíce času jsem přitom strávil ve zmíněné plně elektrické verzi.
I přes své rozměry je Grandland výrobcem označován jako „autobahn proof“, takže jsem očekával, že pobyt na dálnici obstojí bez potíží. A skutečně, i když boční skla nemají akustickou izolaci, v kabině panovalo naprosté ticho i při vyšších rychlostech – dokonce ani od A-sloupků nebylo slyšet žádné rušivé zvuky, což je u větších SUV poměrně častý jev. O to víc mě překvapilo poměrně chabé odhlučnění motorového prostoru u hybridní motorizace, kterou jsem si na pár desítek minut měl možnost vyzkoušet.
Jakkoliv bych za to byl za normálních okolností rád, během jízdy jsem nenarazil snad na jedinou příčinou nerovnost, ale přesto si dovoluji usuzovat, že Grandland je o trochu tužší, než současný Peugeot 5008. Minimálně v ohledu stability v zatáčkách svého francouzského konkurenta rozhodně předčil.
