Mini vysílá na český trh dvě novinky. S přeplňovaným dvoulitrem u malého hatchbacku stále počítá

Mini v loňském roce kompletně osvěžilo svou modelovou řadu a vedle nových generací stávajících modelů představilo i zcela nový elektromobil Aceman. Právě ten jsme měli možnost otestovat spolu s pětidveřovým Cooperem během české premiéry. Na cestě z Prahy do nedalekého Obořiště nás obě novinky potěšily nejen zpracováním, ale i svými jízdními vlastnostmi.

První se nám do rukou dostalo nové Mini Aceman. Městský crossover s délkou lehce přes čtyři metry jasně dává znát, do jaké rodiny patří. Prozrazuje ho nejen specifická přední maska, ale také velké světlomety na vrchu přídě, které mají stejně jako u většího Countrymana lichoběžníkový tvar.

Oproti němu je novinka přibližně o 36 centimetrů kratší, o devět čísel užší a také o čtrnáct centimetrů nižší. Nicméně i přes své kompaktnější rozměry nabízí relativně prostornou kabinu. Podle našich měření se s místem pro nohy řadí mezi konkurenty do nadprůměru, podobně je to i s výškou nad hlavou. Ovšem slabší je to naopak s šířkou vpředu i vzadu, kde v zásadě nijak nevyčnívá.

To platí také o zavazadlovém prostoru, který pojme náklad o objemu rovných tři sta litrů. Mezi malými SUV patří k vůbec nejmenším a příliš se to nevylepší ani po sklopení zadní řady, kdy přepravní kapacita vzroste na 1 005 litrů.

Mini Aceman je hodně o stylu a dává to znát každým detailem. Zvenku sice pozbývá z tradiční hravosti, která se ke značce váže, uvnitř to ale plně vynahrazuje. Designéři si zde opět vyhráli a i přesto, že interiér protkali podobnostmi s ostatními modely značky, vnesli do něj trochu té osobitosti.

Například madla dveří připomínající knipl letadla hodily do matně titanového dekoru, jenž se objevuje i na klice, otočných ovladačích ventilace nebo třeba na lemu držáku nápojů. Specifickým prvkem je i kožený pásek za volantem či úzká linka vedoucí přes celou palubní desku, kde jsou schované výdechy klimatizace. K tomu opět sáhli po pletenině, kterou najdete ve výplních dveří a také na palubce.

To vše sladili tak, že se uvnitř cítíte příjemně, nikterak stísněně a i navzdory množství detailů na vás působí interiér čistě a jednoduše. V nemalé míře tomu pomáhá standardně dodávaný kulatý OLED displej o průměru 24 centimetrů, který pomocí projektoru barevně osvětluje palubní desku.

Důraz na efekt vedl k ne zcela vhodnému umístění odemykání a zamykání vozu. Je pouze na straně řidiče, a to u kliky dveří. I přesto, že sedadlo jsme měli nastavené na co nejnižší polohu, chtělo to až nepřirozeně vytočit ruku, abychom se k tlačítkům dostali.

Nový „miník“ je k dostání pouze s elektromotorem ve třech různých výkonových verzích. Ta nejslabší má k dispozici 184 koní a 290 Nm točivého momentu. Pojí se s baterií o využitelné kapacitě 38,5 kWh, což s ohledem na průměrnou spotřebu kolem 14 kilowatthodin vystačí na zhruba tři sta kilometrů.

V základní specifikaci Essential vychází na 845 tisíc korun. Z hlediska konkurence nejde v podstatě o přemrštěnou cenu. Je například jen o pár tisíc dražší než elektrický Opel Mokka a zároveň výrazně levnější než Volvo EX30. Vzájemné porovnání si prohlédněte zde.

Silnější Aceman s označením SE má pod kapotou o 34 koní více. Ve sprintu pokoří stovku o necelou vteřinu rychleji (7,1 s) a navíc má větší akumulátor (49,2 kWh). Jeho akční rádius je tak o téměř sto kilometrů delší, a také je o více než sto tisíc dražší. Vrcholem nabídky je pak varianta John Cooper Works s výkonem 258 koní za 1 150 500 Kč.

V rámci české premiéry jsme si novinku vyzkoušeli ve verzi Aceman SE. Zlatý střed výběru potěšil vedle příjemného komfortu především dynamikou lákající na svižnější styl jízdy, čemuž přispívalo mimo jiné tužší řízení a podvozek. Jelikož se ale některé části trasy skrývaly pod vrstvou čerstvě napadaného sněhu, museli jsme své sportovní choutky nechat stranou.

Na neprotažených silnicích totiž působil Aceman jako těžce ovladatelné sáně, což bylo v rozporu s tím, jak se projevoval kupříkladu na udržovaných okreskách a rychlostních komunikacích, kde naopak překypoval jistotou a stabilitou. Ve městě pak těžil ze své mrštnosti a přesnému řízení, díky čemuž se hravě proplétal skrze pražskou dopravu.

Nepříliš lichotivá byla ovšem spotřeba. Vlivem mrazivého počasí, kdy jsme si pro jízdní komfort nechali příjemných 22 stupňů, a po svižnější jízdě jsme se dostali na průměrných 23,2 kWh, což je o devět kilowatthodin více, než uvádí výrobce. Takhle bychom ujeli kolem dvou set kilometrů.

Zpáteční cestu jsme strávili v Mini Cooperu s tříválcovou patnáctistovkou. I přesto, že si nová generace nechala téměř shodné proporce, inženýři se rozhodli přepracovat vnitřní prostor, přičemž se zaměřili hlavně na posádku. Podařilo se jim zvětšit místo na nohy, a to o zhruba šest centimetrů, přičemž zavazadlový prostor ztratil jen tři litry objemu.

Rozpoznat novinku od předchůdce není až tak složité. Příď má o něco čistší design bez otvorů po stranách a kulaté světlomety jsou opatřeny jednou či dvěma horizontálními linkami v závislosti na zvoleném typu. Markantnější rozdíl je patrný při pohledu zezadu, kde světla dostala trojúhelníkový tvar a jsou navíc spojena černou lištou.

Uvnitř se promítly nové trendy automobilky. Chybí displej za volantem a vše se přesunulo na kulatou středovou obrazovku. Výdechy klimatizace se změnily v úhlednější rovné linie a snížil se počet tlačítek a páček. Palubka je díky tomu úhlednější a s hrubě pleteným čalouněním je i výrazně stylovější.

Vedle toho se zúžil výběr. Pětidveřový hatchback se stále spoléhá na benzinový tříválec i čtyřválec, nicméně z nabídky vypadla základní verze s výkonem sto koní a úplně se vytratila manuální převodovka. Volit tak lze mezi přeplňovanou patnáctistovkou o síle 156 koní nebo dvoulitrem, který má těch koní pod kapotou přes dvě stě. Mini Cooper vychází se slabším motorem na necelých sedm set tisíc korun, v případě dvoulitrového čtyřválce se připlácí dalších sto tisíc.

Přestože jsme zkoušeli slabší variantu nového „pětidvířka“, neměli jsme nouzi o pověstnou hravost. Přes sto padesát koní výkonu je na malé proporce a relativně nízkou váhu více než dostačující porce. K tomu připočtěte tužší podvozek i řízení a máte ty správné ingredience pro zábavnou jízdu.

Cooper byl navíc oproti elektromobilu v zatáčkách jistější, přičemž projevoval stejné sebevědomí při svižnější jízdě na okreskách a dálnici. Tam se navíc dočkáte příjemně jadrného zvuku benzinového tříválce, který ještě více povzbuzuje k sešlápnutí plynového pedálu. Reakce není tak bryskní, jako u Acemanu, ale to mu ani nemůžeme mít za zlé.

Velkou pochvalu zaslouží sedmistupňová automatická převodovka. Jednotlivé stupně zařazuje jeden za druhým prakticky bez povšimnutí, nijak dlouze nepřemýšlí, a to i ve chvíli, kdy na to dupnete.

Mini na našem trhu nikdy nepatřilo mezi bestsellery. V nejsilnějších letech 2018 a 2019 překonalo hranici osmi set prodaných kusů, obvykle se ovšem drží na polovině. O tuto značku projevovali zájem především zákazníci, kteří kladli důraz na individualitu a prémiový vzhled. A právě to obě novinky splňují.

Během krátkých testovacích jízd nás potěšily kvalitou zpracování i jízdním charakterem, přičemž hlavními přednostmi dozajista zůstane jejich originalita a styl, kterými si získají popularitu především mezi mladými řidiči. Pro ně bude lákadlem i moderní interiér a technologie.

Mini Aceman navíc dokáže cenou konkurovat běžným značkám s podobně stavěnými crossovery, zatímco Mini Cooper si jasně drží pozici prémiového vozu. Na jeho ceník včetně technických dat se podívejte zde. Pro Mini Aceman klikněte sem.