Problematická metodika
Zastánci elektromobilů budou argumentovat tím, že průměrný denní nájezd je jen kolem 50 kilometrů a dojezd v rámci několika set kilometrů tak řeší „fosilové“, co každý týden jezdí do Chorvatska na jeden zátah. Ale proč se norma spalovacím autům zpřísňovala tak, aby co nejvíc odpovídala realitě a elektromobily můžou udávat nerealistická čísla? A kdo si opravdu chce koupit auto třeba za 1,5 milionu s papírovým dojezdem 400 kilometrů a ujet v něm na jedno nabití polovinu?
Problém je v metodice měření. WLTP pro spalovací motory zavedla přísná kritéria měření, zahrnující různé jízdní situace od městského provozu až po jízdu na dálnici, zrychlování, brzdění, studený start apod. Zohledňuje třeba i vliv individuální zvláštní výbavy na hmotnost, aerodynamiku a spotřebu. U elektromobilů také probíhají různé měřící cykly.
Podrobněji to popisuje mluvčí Škoda Auto Česká republika Michaela Sklenářová: „Pro potřeby homologace spotřeby elektrické energie a maximálního dojezdu jsou vozy s plug-in hybridním i čistě elektrickým pohonem měřeny v cyklu WLTC na válcovém dynamometru při teplotě 23°C. Pokud vůz disponuje dojezdem větším než 138 km (= 6x WLTC cyklus), používá se pro měření tzv. zkrácená procedura, kdy jsou úseky cyklu WLTC prokládány segmenty s jízdou konstantní rychlostí 100 km/h. Celý jízdní profil se tedy skládá ze dvou DS – dynamických segmentů (= 1,5 x WLTC) a dvou CSS – konstantních segmentů. Konstantní segmenty mají proměnnou délku, tak aby se docílilo na konci testu úplného vybití vozu, za což je považována situace, kdy vůz není schopen udržet rychlost 100 km/h (±2 km) po dobu čtyř sekund.“