Komentář: Kanada jako součást EU? Následky pro její automobilový průmysl by byly katastrofální

V posledních dnech se setkáváme s informacemi o tom, že by se Kanada ráda stala přidruženým členem EU. Co to znamená a jak by takové členství-nečlenství vypadalo, zatím asi neví nikdo ani v Bruselu. Takový status zatím žádná země neměla a ani stanovy EU na něco takového nejsou připraveny. Co kdyby se ale Kanada stala opravdovým členem Evropské unie? Následky by mohly být pro tamní automobilový průmysl katastrofální. V Kanadě se totiž vyrábí nejen poměrně dost součástek, své továrny tam má i řada amerických i japonských automobilek se zaměřením přímo na trh USA.

Aktuálně testuji Dodge Charger, americký muscle car se šestiválcem Hurricane, mimochodem vyráběný právě v Kanadě. O tom, jak jezdí si už brzy povíme v klasickém testu, zmiňuji jej z jediného důvodu - on totiž vůbec nepípá jako klasické evropské auto. Jde totiž o auto americké specifikace, které nemusí být vybaveno řadou otravných asistentů.

Takže nejenže neřešíte, že vás auto buzeruje za překročení rychlosti o 1 km/h neustále otravným pípáním, ono ani nesleduje vaší pozornost. Stejně tak není potřeba při každém startu vypínat hlídání jízdních pruhů, stačí zmáčknout jediné TLAČÍTKO (!) a Dodge si to zapamatuje do chvíle, než jej třeba budete chtít zapnout, jestli vůbec.

To je asi nejzásadnější změna, kterou by kanadský zákazník pocítil a je otázkou, zda se Kanaďané vzepřou těmto hloupým a otravným nařízením EU více než my. Stejně tak by tamní auta musela splňovat evropské emisní normy, které jsou zásadně přísnější než ty jejich.

Vstup Kanady do EU by tak znamenal dva scénáře - buď by se na tamním trhu přestaly prodávat velké pickupy (a Kanada by je jen vyráběla pro USA), nebo by došlo k větším změnám a americké automobilky by vozy začaly homologovat i pro EU s jinými emisně úspornějšími motory.

Vzhledem k velikosti kanadského trhu je právě druhá možnost pravděpodobnější, byť zásadně náročnější z pohledu emisí. Zůstává otázkou, zda by pro americké automobilky vůbec mělo smysl vyvíjet úspornější varianty motorů pro boj na evropském trhu, který je tolik svázaný emisními a bezpečnostními normami.

Na druhou stranu by kanadský trh mohl být velkou příležitostí pro evropské značky. Ačkoliv se v části Kanady mluví francouzsky, na tamním trhu nejsou přítomny žádné francouzské automobilky, stejně jako třeba škodovka a další. Pokud by došlo ke vstupu do EU, mohlo by to pro kanadský trh znamenat nové hráče, kteří se pokusí uzurpovat a nahradit část amerických značek, které budou nuceny odejít.

Možná zásadnější je ale automobilový průmysl v Kanadě. V tamních továrnách vyrábí automobilky jako Ford, General Motors, Stellantis, Honda a další auta pro americký i kanadský trh. V roce 2024 bylo v Kanadě vyrobeno přes 1,3 milionu vozidel, což je sice výrazně méně než 10 milionů kusů ročně v USA, ale také to není zanedbatelné číslo.

Hlavní kámen úrazu ale objevíme ve chvíli, kdy se podíváme na dodavatelský řetěz výroby. Ten je totiž extrémně provázaný s USA i Mexikem a auta vyrobená v Kanadě obsahují dle slov kanadské vlády přibližně 50% dílů z USA. To je dané i společnou obchodní dohodou CUSMA, kterou má Kanada, USA a Mexiko uzavřenou, protože právě ta umožňuje bezcelní obchod s automobily a autodíly mezi státy.

Díky té je výroba aut v Severní Americe poměrně roztříštěná. Samotné auto je možná vyrobené v Kanadě, ale část panelů jde z USA. Motor vyrobený pro auto v Kanadě může jít z Mexika, ale třeba blok vyrábí fabrika v Michiganu. Jeden automobil tak může během výroby překročit hranice klidně několikrát. Co by se stalo se smlouvou CUSMA ve chvíli, kdy Kanada vstoupí do EU?

Pokud by smlouvu státy anulovaly, následky pro kanadský automotive by byly katastrofální. Zásadní jsou totiž cla, o kterých se v posledních letech mluví hodně. Na běžná auta by totiž byla uplatňována sazba MFN (Most-Favored-Nation, asi protože mají Kanadu rádi) pouze 2,5 %, což není nijak zásadně bolavé a většina automobilek by to asi ještě dokázala přežít.

Jenže v případě pick-upů, které jsou pro tamní trh zatraceně důležité, je situace úplně jiná. Na ty se uplatňuje tzv. chicken tax, která činí 25 %. Pokud by tedy došlo ke zrušení smlouvy CUSMA, následkem by s největší pravděpodobností bylo zrušení výroby pick-upů v Kanadě a přesunutí zpět do USA.

Teoretické následky by pro kanadský trh byly katastrofální. Pokud by se Kanada skutečně stala členem EU, jejich sousedé by se mohli vzteknout a prostě Kanadu odříznout od obchodních smluv, které dosud kanadské ekonomice výrazně pomáhají. Kanada sice není na automotive závislá až tolik jako Česko, konec výroby aut by ale stejně velmi výrazně ovlivnil její ekonomickou výkonnost.

Na druhou stranu by vstup do EU mohl být velkou příležitostí pro evropské automobilky, které se potýkají s problémovým odbytem na domácích trzích. Sice by to mohlo kanadské zákazníky bolet z pohledu nových “bezpečnostních” předpisů a neustále pípajících aut, ale dost pravděpodobně by si zvykli stejně jako evropští řidiči.