Dodge se designově snažil navázat na své předchozí generace. Novinka stojí na moderní platformě STLA Large, která byla od počátku navržena tak, aby mohla vést spalovací i čistě elektrický pohon. Ale i přes svou elektrifikovanou krev Charger na první pohled stále vypadá jako americký muscle car. Je široký, mohutný, agresivní a jeho jednoduché tvary odkazují na klasické Chargery z konce šedesátých let.
Benzinový Sixpack a elektrickou Daytonu přitom od sebe na první pohled nemusí být úplně jednoduché rozeznat. Daytona dostala vpředu aerodynamický R-Wing, kolem kterého proudí vzduch přes přední část karoserie, zatímco spalovací verze má klasičtěji pojatou kapotu. Společným znakem jsou světla roztažená prakticky přes celou šířku auta a také znovuzrozené logo Fratzog.
Největší revoluce se odehrála pod kapotou. Osmiválce HEMI jsou zřejmě nadobro pryč a jejich místo zaujal třílitrový řadový šestiválec Hurricane se dvěma turby. Základní verze R/T má výkon 420 koní, zatímco nadupanější varianta Scat Pack jich nabízí až 550. O přesun síly se stará automatická 8stupňová převodovka a elektronicky řízený pohon všech čtyř kol. Řidič ale může přední kola odpojit a poslat sto procent síly dozadu – je to podobný systém jako BMW M xDrive.
A co to znamená? Oproti předchozímu Chargeru Scat Pack s atmosférickým osmiválcem 6,4 HEMI má novinka o 65 koní více. Z nuly na stovku zrychlí za 3,9 sekundy místo původních 4,2 sekundy a sprint na čtvrt míle zvládne za 12,2 sekundy.
Když jsem poprvé usedl za volant, musím přiznat určité zklamání. Vzhledem k tomu, jak moc se Charger zvenčí inspiruje vlastní historií, jsem uvnitř čekal trochu větší porci retra nebo alespoň nějaký výraznější detail, který by mě přenesl do šedesátých let.
Místo toho přede mnou byla velmi moderní a na poměry Dodge vlastně až nenápadná palubní deska. Dominuje jí dvojice displejů. Před řidičem se nachází obrovský šestnáctipalcový digitální přístrojový štít, vedle něj je centrální dotyková obrazovka a nechybí tu ani head-up displej s rozšířenou realitou.
Klasická tlačítka naopak chválím. Dodge naštěstí nešel cestou absolutní digitalizace a nejdůležitější funkce pořád ovládáte normálně, aniž byste při jízdě museli všechno hledat v infotainmentu.
Trochu mě naopak štval volant zploštělý nahoře i dole. Nevím, proč mají automobilky poslední dobou potřebu neustále vymýšlet nový tvar něčeho, co už desítky let velmi dobře funguje – běžný kulatý věnec. Výrazně lépe než dřív ale působí celkové zpracování. Kabina je pevnější, lépe slícovaná a v podstatě nic tu nepovrzává.
Překvapivě dobře je na tom nový Charger také s praktičností. Pod sportovní karoserií se totiž skrývá plnohodnotné pětimístné auto. Dodge dokonce tvrdí, že nabízí nejlepší prostor pro nohy zadních cestujících ve své třídě. A zajímavé je i řešení kufru. Z boku Charger pořád vypadá jako kupé/sedan (podle verze), ale ve skutečnosti jde o jakýsi liftback – páté dveře se otevírají i se zadním oknem, což je mnohem praktičtější.
A Dodge potěší i české chalupáře. V základu má zavazadelník objem 645 litrů a po sklopení zadních sedadel vznikne až 1064 litrů prostoru.
První kilometry jsem strávil v benzinovém Scat Packu s 550 koňmi. A jestli jsem se něčeho předem obával, pak toho, že šestiválec připraví Charger o jeho charakter. Jenže to se podle mě nestalo.
Hurricane má hezký zvuk, kterému navíc pomáhá aktivní výfuk s elektronicky ovládanými klapkami – jeho hlasitost se mění podle zvoleného jízdního režimu. Mám ale podezření, že automobilka zvuk malinko přikrášluje repráky.
Samotný motor je výborně pružný. Jede už od nízkých otáček, turba se nadechují rychle a prodleva na plynu je minimální. To znamená, že šestiválec není potřeba hnát k červenému poli otáčkoměru, aby ze sebe vymáčkl veškerý potenciál. Takže za mě má Hurricane palec nahoru. Působí velmi moderně, až německy.
Méně nadšený jsem byl z osmistupňového automatu. Při běžné jízdě několikrát poměrně výrazně cuknul a při ostrém tempu mi zase připadal zbytečně váhavý. Ani reakce na pokyny pádly pod volantem nebyly tak okamžité, jak bych chtěl. Upřímně jsem měl pocit, jako kdyby převodovka přemýšlela, co po ní vlastně chci.
