Když na přelomu desetiletí začínalo být jasné, že budoucnost automobilového průmyslu bude bez spalovacích motorů, zaměřila se pozornost nejen na bateriové elektromobily, ale i na vodík jako možnou alternativu. Průkopníkem tohoto paliva v oblasti osobní dopravy měl být model Mirai od Toyoty, který japonská automobilka uvedla na vybrané trhy už v roce 2014 a na chvíli se zdálo, že před sebou máme zcela jasnou záležitost. Na domácí půdě byl zájem tak obrovský, že by zákazníci na žhavou novinku čekali i několik let, a zrovna tak se plnily pořadníky v USA. Nastávající trend se rychle snažili zachytit i ostatní výrobci, takže jsme se v krátkém časovém rozmezí dočkali hned několika vizí a prototypů, z nichž světlo světa spatřilo jen naprosté minimum. Nadšení velice rychle opadlo.
Do Česka se dostala pouze druhá generace zmíněného modelu Mirai a Hyundai Nexo. Oba vozy k nám ovšem přišly spíš jako technologická ukázka, ačkoliv v případě zájmu je možné oba modely objednat. Na našem trhu vodíkový pohon naráží zejména na nedostatečnou, resp. v podstatě neexistující, infrastrukturu. První veřejná plnicí stanice byla v tuzemsku zpřístupněna až v polovině roku 2022 v Ostravě, zatímco v hlavním městě můžete vodík plnit od března minulého roku. V provozu je ještě jedna stanice nedaleko Litvínova a několik neveřejných stanic (zejména pro účely těžké dopravy).
Pokud náhodou bydlíte blízko těchto míst a uvažujete o tom, zda by se vám vlastnictví vozu s vodíkovým pohonem přeci jen nevyplatilo, měli bychom upozornit na prudký nárůst ceny vodíku za poslední rok. Tento druh paliva stěží konkuroval jeho alternativám už při zaváděcí ceně 278 Kč/kg, avšak zkraje letošního roku se částka za kilogram vyšplhala až na 499 Kč. Jedna plná nádrž pro Toyotu Mirai tak vyjde zhruba na 2800 Kč, přičemž dojezd se v reálném provozu pohybuje kolem 500 kilometrů. Jednoduchý výpočet prozradí, že za kilometr zaplatíte 5,6 Kč, což je při současných cenách benzinu shodné se spotřebou 14 l/100 km. Ekonomičtější volbou bude třeba Lamborghini Urus, Ford Mustang Dark Horse nebo prakticky kterýkoliv elektromobil.
„Objem prodané energie pro bateriovou a vodíkovou elektromobilitu je zatím v rámci našich celkových prodejů zanedbatelný a rozvoj této infrastruktury výrazně dotujeme. Cena vodíku na našich vodíkových stanicích v Praze na Barrandově a v Litvínově byla v době jejich otevření a v následujících několika měsících zaváděcí. Toto dočasné nastavení jsme zvolili z propagačních důvodů. Ani aktuální cena vodíku na našich čerpacích stanicích stále nepokrývá naše provozní náklady, především kvůli nízkým výtočům. Provoz vodíkových stanic je tedy pro nás zatím ztrátový,“ uvádí tisková mluvčí společnosti ORLEN Unipetrol, Lada Gadas.
To je bohužel důsledek velmi náročné (technicky i energeticky) výroby, distribuce i uchovávání nejlehčího prvku na naší planetě. Celý tento proces spotřebuje minimálně 60 procent energie, kterou obsahuje samotný vodík, a to nezapočítáváme ztráty při provozu automobilu (v palivovém článku je účinnost zhruba 50procentní). Tím ovšem komplikace na plnicích stanicích nekončí, protože časté poruchy znemožňují jejich využívání i několikrát do roka. Není přitom výjimkou, že oprava trvá několik dnů až týdnů. Společnost Orlen nás ovšem ujistila, že se už nyní pracuje na instalaci vodíkových stojanů v Praze-Horních Počernicích, v Brně-Slatině a Ostravě-Pustkovci. Jejich otevření se předpokládá do konce roku 2026. Do roku 2030 bychom měli mít k dispozici zhruba dvě desítky vodíkových stanic po celém Česku.
Na nízkou spolehlivost plnicích stanic a vysoké náklady doplatil rovněž první vodíkový autobus v Praze, jehož pilotní nasazení schválila v únoru roku 2022 Rada hl. m. Prahy. Ačkoliv původní termín zahájení provozu byl stanoven na druhou polovinu téhož roku, nakonec se premiéra odložila o další rok. Ano, bylo to kvůli komplikacím při výstavbě plnicí stanice na Barrandově. Do této chvíle uplynulo od první směny 13 měsíců, z nichž autobus zasáhl do pěti z nich. Najezdil přes 6200 kilometrů a jeho návrat je po další dvouměsíční odmlce v nedohlednu. Nehledě na to, že podle fakturace pražského dopravního podniku provoz této hračky vyšel na 336 596 Kč - tedy přesně 54 Kč/km.
České zastoupení automobilek, které na našem trhu nabízí osobní vozy s vodíkovým pohonem, tedy Toyota a Hyundai, si aktuální situaci uvědomuje, ale kvůli nedostatečné infrastruktuře jim nezbývá nic jiného než čekat. „Model Nexo je a bude v prodeji, ale co se týče domácích prodejů, pohybujeme se skutečně v jednotkách kusů,“ říká David Pavlíček, mluvčí Hyundai. „Popularita modelu je ovšem přímo odvislá na tom, jak rozvinutá je v daném regionu vodíková infrastruktura. Nejvíc se prodává na domácím trhu v Jižní Koreji, dále v USA, na evropských trzích pak například v Německu,“ dodává.
Hyundai aktuálně připravuje druhou generaci modelu Nexo, která má přinést obměnu designu i výbavy. Především by však novinka měla dostat novou generaci systému palivových článků, jejichž náklady na výrobu jsou o polovinu nižší, celkové rozměry o třetinu menší, a to vše při dvojnásobném výkonu. Tuzemské zastoupení jihokorejské automobilky přiznalo, že Hyundai vidí budoucnost vodíku spíš v těžké dopravě - v evropském kontextu jde především o autobusovou a nákladní dopravu.
Konkurenční Toyotě Mirai se na našem trhu vede o něco lépe. Do této chvíle bylo registrováno 23 kusů, z nichž dvě třetiny putovaly zákazníkům - většinou jde o firemní vozy. Automobilka však auta s vodíkovým pohonem vnímá mnohem víc jako pionýry dané technologie. Prioritou je osvěta a možnost předvést technologii zájemcům v reálném provozu.
„Samozřejmě vnímáme, že vývoj nejde zdaleka tak rychle jak bychom si představovali a jak postupuje např. v západní Evropě. Vodík stále vidíme jako jednu z cest pro budoucnosti bezemisní dopravy, zejména v oblasti nákladní a veřejné dopravy. Právě rozšířené využití vodíku v nákladní dopravě stejně tak jako jeho využití v mnoha dalších oblastech by mělo do budoucna cenu vodíku snížit. Myslíme si, že by vývoj měl jít mnoha směry, kombinací různých druhů bezemisních pohonů. V konečném důsledku je společným cílem snižování emisí, ne to, zda je jedna technologie lepší než ostatní,“ vysvětluje Jitka Jechová, mluvčí Toyoty.
Je potřeba doplnit, že ačkoliv ve zmiňovaných zahraničních státech je situace lepší, od ideálních podmínek má daleko. Například v Německu zaplatíte za jeden kilogram v průměru o 100 Kč méně, ale počet plnicích stanic se pohybuje kolem stovky. Ve Spojených státech zase řešila poněkud kuriózní problém Toyota, která čelí hromadné žalobě ze strany nespokojených zákazníků. Ti japonskou automobilku obviňují z klamavého marketingu ohledně bezproblémového užívání vodíkového modelu Mirai. Stížnosti směřují na nízkou dostupnost čerpacích stanic, až několikahodinové doplňování vodíku a prudký nárůst cen. Toyota totiž novopečeným majitelům darovala tankovací kartu předplacenou na 15 tisíc dolarů s tím, že vystačí minimálně na pět let. Do toho však „hodil vidle“ skokový nárůst ceny vodíku až o dvojnásobek.
„Ačkoliv z pozice evropského distributora nemůžeme komentovat situaci na americkém trhu, v rámci českého zastoupení jsme v úzkém kontaktu s řadou firem, které se podílejí na rozvoji vodíkové dopravy v Česku - v čele s firmou Orlen, a společně koordinujeme jednotlivé kroky tak, aby rozvoj vodíkové dopravy probíhal přirozeně a udržitelně z pohledu zákazníků a k jejich plné spokojenosti,“ okomentovala situaci Jechová.
