Bezpečnostní pásy do vašeho auta vyrobili tady. Byli jsme v továrně, která je chrlí do celého světa

„Lidé často jen vědí, že se musí poutat, víc nic. Jenže bezpečnostní pásy jsou mnohem složitější, než si myslí. A aby správně fungovaly, je nutné za volantem také správně sedět,“ říká Kamil Bořecký, když nás vítá ve své kanceláři nad továrnou. Je ředitelem firmy, která do světa chrlí bezpečnostní pásy tempem 1,5 milionu kusů za měsíc. A je velká pravděpodobnost, že je máte také ve svém autě. Autosalon navštívil továrnu ZF Passive Safety Czech, aby se podíval na to, jak se jeden z nejdůležitějších bezpečnostních prvků v automobilech vyrábí a testuje.

Fabrika patřící pod křídla německého gigantu ZF je tady v lesích kolem Staré Boleslavi tak trochu schovaná. Z dálnice sem vede nenápadná odbočka, která směřuje stále hlouběji do přírody a jeden znejistí, když se změní v panelovou cestu. Na jejím konci se ale skrývá rozměrný areál pro 1500 lidí, kteří zde na 132 výrobních linkách vyprodukují díly v ceně 22 milionů eur měsíčně.

„Jsme v Česku jediní, kdo vyrábí bezpečností pásy. ZF pak má ještě druhou továrnu v Polsku a naše konkurence vyrábí pásy v Maďarsku nebo Turecku. Každopádně platí, že bychom měli být téměř v každém voze známé značky, od Fordu přes Škodu, až po Mercedes, Ferrari nebo Rolls-Royce. Mimochodem, jsme v Evropě jediní, kteří vyrábí aktivní naviják,“ vysvětluje Bořecký s tím, že jde o díl známý hlavně z luxusních aut. Ten řidiče dokáže „změřit“ a podle toho se nastavit. Mimochodem, automobilky si prý nenechávají dělat všechny díly jen u jednoho dodavatele, a tak se často stává, že ve voze můžete mít nakonec bezpečnostní pásy jak ze Staré Boleslavi, tak i odjinud.

Vývoj obstarává centrum v Německu, ve Staré Boleslavi se bezpečnostní pásy skládají. „Není to ale jako Lego, máme tu laserové a ultrazvukové svařování, ohýbáme, šijeme... Je to dost složitá záležitost,“ vysvětluje ředitel továrny. A protože dodávají pásy výrobcům po celém světě, mají i dost odlišné zakázky.

„Pokud jde o generace, těch je jen několik. Každá nová je vždy o něco lepší, třeba má méně dílů nebo je lehčí. Variací je ale obrovské množství, podle toho, co si automobilky poručí. Některé chtějí třeba magnet na knoflíku, aby držel přichycený u sloupku. Jiný zase potřebuje sponu na pásy. Variace je i v barvách. Když na to přijde, dokážeme vyrobit pásy v jakémkoliv odstínu. Rozhodně ale nedoporučujeme světlý, protože ten se velmi brzy upatlá,“ směje se Bořecký.

Bezpečností pásy musí splňovat platné předpisy, které se podle trhu liší. Jiné jsou v EU, jiné v USA nebo v Číně. Proto je v továrně velké testovací centrum, kde se musí každý díl prověřit, než se dostane k automobilce. „Pokud bychom udělali nějakou chybu, museli bychom naše díly u všech aut vyměnit. To by byla katastrofa, která je naprosto nepřípustná. Proto opravdu velmi důrazně tlačíme na kvalitu,“ vysvětluje Bořecký.

Jeho kolega Jiří Haramul je ve Staré Boleslavi zodpovědný za laboratoř, kde se bezpečností pásy a veškeré jejich funkce prověřují. „V průměru tu provedeme něco mezi 10 až 12 tisíci zkouškami měsíčně,“ vysvětluje, když nás vede továrnou mezi výrobními linkami až do svého oddělení. Z něj se ozývá nepřetržitý monotónní hluk, to jak se bezpečností pásy za různých podmínek na strojích natahují a povolují. „To si zvyknete, za chvíli vám to ani nepřijde,“ směje se, když se ptáme na to, jak dokáže v takovém prostředí pracovat.

Jsou tu ale i místnosti, kde je o poznání více klidu. Tedy až do chvíle, než dojde k výbuchu. Ano, každý bezpečností pás, který spolupracuje s airbagem, je vybaven pyrotechnickou kapslí, ve které je malé množství střelného prachu. Ten tu také umí plnit, proto tu mají střežený sklad, který pravidelně kontroluje báňský úřad. Úkolem kapsle je v případě nehody explodovat, čímž dojde k sepnutí mechanismu, který cestujícího přitáhne k sedačce. V laboratoři se zkouší, jak systém vyhoví v nejrůznějších podmínkách. Lidské torzo tu simuluje láhev ve tvaru hrudi, která se ve speciální komoře připásá. Pak se ozve rána a následně se měří, zda vše proběhlo v pořádku.

„To samozřejmě není všechno,“ vyráží s námi Haramul na obhlídku svého hájemství. „Máme tu klimatické komory, kde se zkouší, jak se pásy chovají v různých teplotách. Tady zase monitorujeme sváry, abychom viděli, jak jsou robustní a jakou zátěž vydrží.“ Laikovi by z přístrojů za miliony nejspíš přecházel zrak. Jeho pozornost by si ale zaručeně zasloužila řada testovacích přístrojů, které pásy, zámky a spony nejrůznějším způsobem ohýbají, kroutí nebo odírají. Vrcholem je komora, kde se pás natahuje tak dlouho, dokud se alespoň částečně nepřetrhne.

Chceme si trochu oddechnout od hluku továrny a tak se vracíme zpět do ředitelské kanceláře. Máme totiž ještě jednu otázku. Bezpečností pásy už v autech existují desítky let, povinné jsou také několik dekád. Dá se vlastně v tomto odvětví přijít vůbec s něčím novým?

„Jistě, existuje hodně zajímavých řešení, o kterých vám ale zatím bohužel nemůžu mnoho říct,“ odpovídá trochu tajemně ředitel Kamil Bořecký. „Můžu ale zmínit třeba nějakou slepou uličku. Obvykle to bývá tak, že jedna automobilka si něco přeje a další to pak chtějí také. Ford ale kdysi vymyslel airbag integrovaný do bezpečnostního pásu, ten se ale vůbec neujal. Nikdo jiný to nechtěl.“

Teď prý ale automobilky už přemýšlí nad tím, jak budou řešit bezpečností pásy v době autonomního řízení. A tak se vrací k trendům z dřívějška – pásy budou zase více kotvit přímo do sedadel, nikoliv do sloupků. To proto, aby se cestující mohli se sedadlem otočit třeba čelem vzad a povídat si mezi sebou, když řízení převezme počítač. To je ale ještě hudba poměrně vzdálené budoucnosti.

„Aktuálním trendem jsou třeba zámky na zadních sedadlech, které se vysouvají vzhůru, aby je cestující lépe našli. Dokonce u toho svítí nebo blikají,“ dodává ředitel. A je si jistý, že ať už budou v budoucnosti bezpečností pásy jakékoliv, tady ve Staré Boleslavi je budou pro většinu aut světa vyrábět dál.