Toyota C-HR hybrid versus plug-in hybrid. Na dlouhých trasách je vítěz jednoznačný

Aktuální ceník Toyoty C-HR napovídá, že se vyplatí pouze dvě motorové verze ze tří v nabídce. Buď základní 1.8 Hybrid (140 koní), která se prodává v akční verzi Limited Edition již za 649 900 korun, nebo nejsilnější 2.0 Plug-in Hybrid (223 koní) od 829 900 korun. Prostřední varianta 2.0 Hybrid (198 koní) je při současně nastavených cenách dražší než plug-in hybrid, takže vůbec nedává smysl o ní uvažovat. Obě cenově smysluplné varianty jsme otestovali i na dlouhých trasách do Rakouska a zpět, takže víme, jakému typu řidičů každou z nich doporučit. A předesíláme, že většině doporučíme tu levnější.

Nejdříve jsme začali testovat slabší verzi Toyoty C-HR, základní provedení 1.8 Hybrid. Vzali jsme ho na dlouhou jízdu do rakouského lyžařského střediska Sölden a zpět. Zahrnovala sportovní řízení po okreskách, rychlou jízdu po dálnici, ale také velmi pohodové svezení po rakouské dálnici a hlavních silnicích.

Nezkoušeli jsme základní variantu Comfort, která se nabízí ve výhodné akční verzi Limited Edition za 649 900 korun, ale dražší provedení Style. A to se při současné cenotvorbě nevyplatí. Zájemce o nejslabší hybrid si tak proti automobilu na obrázcích musí odmyslet například zatmavená zadní okna, bezklíčové odemykání a zamykání, vyhřívání volantu, bezdrátové dobíjení telefonu. Musí počítat s litými koly menšími o palec (17palcovými místo 18palcových) a pouze osmipalcovým displejem na palubní desce místo testovaného s 12,3 palci (obrázky v galerii níže). I tak ale dostane nadprůměrně vybavené auto s plnou bezpečnostní výbavou.

A třeba bezklíčový vstup do auta a startování bych nechtěl ani zdarma. Štval mě, protože u nás v redakčních garážích musím vždy z auta vystoupit, abych přiložil kartu ke čtečce, a mezitím mě auto „chcíplo“. Aby se znovu oživilo, musel jsem vždy několikrát stisknout startovací tlačítko, řadit, šlapat na brzdu - a mezitím už na mě troubili vzteklí kolegové. A to se u auta s klasickým klíčkem v zapalování nestane.

Nás ale nejvíc zajímá porovnání jízdních vlastností hybridu a plug-in hybridu a na nich se zvolená výbava podepisuje jen ohledně rozměrů pneumatik. Testovaná Toyota C-HR na osmnáctipalcových kolech s pneumatikami 225/55 R18 fungovala naprosto famózně. Šlo o jedno z mála námi testovaných aut, kdy motor nedokázal dostat podvozek na suché vozovce na hranu adheze. Testovaná Toyota C-HR 1.8 Hybrid Style naprosto neuvěřitelně držela v zatáčkách, chovala se v nich i přes přední náhon krásně točivě a obratně. Mezi vozy SUV je tak zábavné chování podvozku naprostý unikát, člověk si mnohem více připadá jako v kompaktním hatchbacku.  

Takové chování si přitom nevybralo daň na komfortu. Kombinace agility v zatáčkách a pohodlného odpružení i na rozbité silnici je z mého pohledu fascinující. Toyota C-HR 1.8 Hybrid je za mě podvozkově jedno z nejlépe jezdících SUV. Na základních sedmnáctkách s užšími a balónovějšími pneumatikami 215/60 R17 by možná ubylo trochu superlativů, ale velkého rozdílu bych se nebál. Škoda, že podobné superlativy nemůžu napsat o řízení, které působí dost odtažitě, nemastně neslaně, ale rozhodně příjemný pocit z jízdy nekazí. Raději jsem ho nechával ve standardním módu, kdy bylo lehčí, ztuhnutí v módu sportovním na mě působilo dost nepřirozeně.

Výrobce uvádí kombinovanou spotřebu Toyoty C-HR 1.8 Hybrid mezi 4,6 a 5,0 litru podle úrovně výbavy. Nekecá. Při jízdě odpovídající protokolu WLTP lze takových čísel opravdu hravě dosáhnout. Za pět litrů na sto jsem dokázal jet několikrát i svižnou jízdou. Z Dolního Dvořiště do Söldenu jsem měl průměr 5,3 l, a to foukal protivítr a chvílemi jsem jel 180 km/h po německé dálnici. Úplně totožnou spotřebu jsem měl i cestou zpět ze Söldenu do Česka, a to jsem jel opět část trasy po německé dálnici.

Při totálně sportovní jízdě po okreskách v kombinaci s rozumnou jízdou v obcích ale spotřeba výrazně vyskočila - dostal jsem se až k devíti litrům. Však jsem také při podobném stylu jízdy prakticky vůbec nevyužíval schopnost vozu fungovat pouze na elektřinu, palubní počítač mi ukázal pouze devítiprocentní podíl EV jízdy. Při běžné jízdě mimo dálnice přitom není problém dostat se na poloviční podíl, ve městě ještě vyšší. Auto umí jet čistě na elektřinu i více než 80 km/h.

Podle dynamických parametrů je jasné, že Toyota C-HR 1.8 Hybrid nebude při předjíždění žádné porsche. Opravdu jsem musel tento manévr občas trochu plánovat, ale nijak podřadně jsem se v běžném provozu necítil. Sešlápnutí plynu k podlaze ale doprovodí klasické vytí motoru typické pro převodovky CVT, která trochu kazí dojem z jinak perfektně odhlučněné kabiny.

Toyotu C-HR Plug-in Hybrid jsem testoval dokonce ve dvou provedeních - špičkovém a sportovně laděném GR Sport a základním Comfort Plus. Zpáteční cesty do Rakouska jsem absolvoval s načančanou variantou. Ano, cesty, protože byly dvě. Do Pachfurthu u Bratislavy, a pak opět do oblíbeného lyžařského střediska, tentokrát šlo o Obertauern. A výsledky spotřeby plug-in hybridu mě zklamaly.

Cestu do Pachfurthu a zpět jsem absolvoval prakticky celou po dálnici v rámci limitů. Výsledná spotřeba? Sedm litrů na sto kilometrů plus 2 kWh z baterie. Výrazně lépe dopadla při porovnání s 1.8 Hybrid přibližně sto padesátikilometrová jízda na limitu po totožné trase po okreskách na Dolní Dvořiště. Na ukazateli spotřeby svítilo 7,5 l benzinu na 100 km plus jsem vypotřeboval čtvrtinu baterie, tedy přibližně 2,7 kWh. Z Dvořiště do Obertauernu jsem měl při klidné jízdě spotřebu 5,7 l a padla k tomu polovina využitelné kapacity baterie (5,5 kWh). O něco lépe dopadla zpáteční cesta z Obertauernu domů, kdy jsem bez jakékoli elektrické dopomoci naměřil také průměrných 5,7 l, tedy na velmi podobné trase o čtyři desetiny více než u 1.8 Hybrid.

Každopádně ale na dlouhých trasách nedává Toyota C-HR 2.0 Plug-in Hybrid při porovnání s 1.8 Hybrid smysl. Auto je těžší, ano i výkonnější, a tudíž nepřekvapí vyšší konzumace bez elektrické dopomoci. Plug-in Hybrid dává smysl lidem, kteří denně jezdí kratší vzdálenosti a mají možnost doma či v práci dobíjet za výhodné ceny. Kapacita baterie nám v průměru vystačila na šedesát kilometrů elektrické jízdy v mixovaném provozu včetně dálnice. Výrobce uvádí v českém ceníku hodnotu 97 až 100 km po městě.

To ale samozřejmě neznamená, že má C-HR 2.0 Plug-in Hybrid v porovnání s 1.8 Hybrid jen samé nevýhody. Rozdíl v dynamice obou aut je i přes výrazně vyšší hmotnost plug-inu (+ 215 kg) nesrovnatelný. Zvlášť s nabitou baterií působí plug-in hybrid proti 1.8 Hybrid jako střela. I po jejím vybití je ale dvoulitr výrazně živější než osmnáctistovka, takže řidič zažívá mnohem méně momentů, kdy se auto trápí vyjíc ve nejvyšších otáčkách. Akustický komfort je tu ještě na vyšší úrovni. Mnohem lépe a bezpečněji se předjíždí.

Dramaticky lepší dynamika a vyšší hmotnost ale také znamená, že se podvozek dá dostat na limit, a dokonce velmi rychle a často. Auto už na mě nepůsobilo zdaleka tak suverénním dojmem v zatáčkách. Stále se ale bavíme o jednom z nejhbitějších plug-in hybridů, které si lze v Česku pořídit. Pořád se i s ním dá v zatáčkách slušně řádit, ale už tam prostě chybí ta lehkost a suverenita nejlevnější verze Toyoty C-HR.

Navíc jsem díky testům dvou rozdílných výbavových verzí zaznamenal značný rozdíl mezi nimi. Toyota C-HR 2.0 Plug-in Hybrid GR SPORT na pneumatikách 225/50 R19 fungovala při rychlé jízdě po okreskách podstatně lépe než nejlevnější provedení Comfort Plus na pneumatikách 215/60 R17. 

Uvnitř kabiny se hybrid a plug-in hybrid liší jen minimálně. Dobíjecí varianta má o něco složitější přístroje a ovládací tlačítka. Celkově ale Toyota C-HR patří k autům, jejichž obsluha je pro řidiče celkem pohodová. Určitě bych ale změnil volič směru jízdy. Dost často se mi ve stresu stalo, že jsem couval, místo abych jel vpřed, a naopak. Rozdíl mezi oběma typy pohonu najdeme z hlediska hodnocení prostornosti v kufru. V porovnání s konkurencí lehce podprůměrných 388 litrů u 1.8 Hybrid se u plug-in hybridu smrskne na pouhých 310 litrů. Další rozdíly mezi oběma typy pohonu, ale i výbavovými stupni naleznete níže v galerii.

Výsledek porovnávacího testu několika verzí Toyoty C-HR je jasný. Většině zájemců o toto sportovně laděné SUV bych doporučil základní verzi 1.8 Hybrid - a to nejen na dlouhých trasách, kde je její dominance nezpochybnitelná. Podívejte se na porovnání ceny a technických dat základních verzí obou motorizací 1.8 Hybrid Comfort alias Limited Edition a 2.0 Plug-in Hybrid Comfort Plus ZDE.

Přesto se ale najde několik skupin zájemců o nové auto, kterým doporučím plug-in hybrid. Za prvé půjde o lidi, kteří v drtivé většině auto používají na každodenní krátké ježdění a mají kde dobíjet levnou elektřinu. Musí se ale připravit na to, že dobíjet lze pouze pomalu, maximálně 6,6 kW za hodinu.

A za druhé auto doporučím zákazníkům, kteří chtějí mít Toyotu C-HR trochu načančanou a nadprůměrně vybavenou. V současném ceníku Toyoty C-HR totiž dává u 1.8 Hybrid smysl pouze základní akční verze, kde je mezi oběma vozy rozdíl 180 tisíc korun. U všech vyšších stupňů výbav už dělá jen 80 tisíc korun, a to bych raději sáhl po výrazně výkonnějším plug-in hybridu. Navíc ty nejvyšší výbavy vůbec nejsou pro nejslabší motorizaci dostupné.