Hyundai i20 připomíná, proč v Evropě milujeme hatchbacky. Umí ale nemile překvapit cenou

Vždycky jsem byl přesvědčený o tom, že nejlepší auto na všechno je kompaktní hatchback. Pokud nemáte rodinu, nebo nestěhujete ob-týden kamarády, získáte na nějakých těch plus-mínus čtyřech metrech vše, co kdy budete potřebovat. Dostatek prostoru, bez problému se s tím parkuje, pořizovací cena bývá zpravidla rozumná (stejně tak náklady na provoz), a taky zábavné svezení. Existuje důvod, proč je tento typ aut v Evropě tak oblíbený. A týden ve společnosti omlazené i20 mi většinu těchto domněnek potvrdil. Většinu…

Takže, co ty změny? Je tu nová barva. Limetková (jmenuje se Lucid Lime) – a vypadá skvěle. Dává autu takový rošťácký zjev a skvěle vyzdvihuje jeho sportovně střižený design. Ten se dočkal jen minimálních změn. A pokud vedle sebe nebudete mít omlazenou verzi s tou starší, asi vám ani nedojde, která je která. Osobě mi to vůbec nevadí. Hyundai i20 má stále šmrnc. Jak vidno, stačí hezká barva, kola (která až okatě připomínají pentagram) a máte na světě hatch, který už od pohledu slibuje zábavu za volantem.

Něž se k ní ale dostaneme, pojďme se rychle podívat dovnitř. Ani tady nečekejte revoluci. Dominantou je obří dotykový displej na kterém běží infotainment, který svojí rychlostí ani intuitivností zrovna nekraluje, ale je to spíš o zvyku. Po čase už se naučíte, kde co hledat. Rozhodně je tu ale prostor na zlepšení. Záchranu představuje Apple Car Play, to ale funguje pouze přes kabel. Jsem rád, že Hyundai nešel all-in do dotykového ovládání a stále nám tu nechal pár důležitých čudlíků na hraní. Ergonomie ovládání je tak víceméně bez výtky. Pochválit musím taky kvalitu kabiny a její prostornost. V těchto směrech patří i20 k tomu nejlepšímu v kategorii. Naopak kufr se základním objemem 262 litrů příliš neoslní.

Do testu jsem dostal vrcholný mild-hybridní litrový tříválec o výkonu 88 kW a 204 Nm. S tunovým autíčkem nemá motor sebemenší problém, a dává mu velmi sympatickou dynamiku. Dokonce i klasický tříválcový vokální projev spojený s vibracemi je zde upozaděný na minimum, a při denním ježdění je to parťák, který vám bude dělat radost. Osobně bych v testované konfiguraci ale udělal jednu změnu. A to u převodovky. Zelenkavý fešák byl totiž vybavený sedmistupňovou dvojspojkou, která je samo o sobě velmi slušná, ale připlácí se za ní 40 tisíc a obecně mi k charakteru drobného mrštného hatchbacku víc sedí manuál. DCT taky není zrovna přítelem nízké spotřeby. V průměru jsem se držel v rozmezí 6,5 až 7,5 litru na 100 kilometrů. S manuálem není problém jezdit o litr méně.

Hlavní problém převodovky je ale v mých očích fakt, že okrádá řidiče o část interakce s autem. U malých hatchbacků vždy platilo, že dokázaly bavit i ve chvíli, kdy nešlo o vyloženě ostré verze. Kombinace malých rozměrů, nízké váhy a přiměřeně silného motoru vždy byla skvělým receptem na okreskové dovádění a Hyundai i20 se tohoto receptu drží. Podvozek je velmi dobře naladěný, a byť je malinko tužší, než by si leckdo u městské nákupní taška přál, na okreskách se vám odmění.

Auto je přesné, poslušné, do zatáček padá s radostí a díky lehce rozevláté zadní nápravě se při odlevení plynu krásně stáčí. V kombinaci s dobře naváženým řízením je to něco, co vám vyžene koutky úst směrem nahoru, a často jsem se přistihl při tom, že na okreskách nenuceně zvyšuji tempo čistě jen z toho důvodu, že mě i20 bavila řídit. Tohle je zkrátka kouzlo kompaktních hatchbacků. Nesnaží se nás okrást o pocit z řízení. Tím nechci říct, že je Hyundai i20 s litrovým tříválcem sportovní náčiní. Jen je to prostě upřímné auto.

Pro ty, co o něm přemýšlí spíš jako o denním sluhovi, bude automat jistě dělat radost. Stejně tak fakt, že na svoje rozměry je to až nečekaně dospělé svezení. Kabina je slušně odhlučněná, směrová stabilita je příkladná i ve vysokých rychlostech a záplavu výbavy by pár let zpět záviděla i o kategroii větší auta.

Jsou tu vlastně jen dvě výtky. Tou první jsou přecitlivělé asistenty, které snad na sekundu nepřestanou kvákat. Já osobně nejsem ten typ řidiče, který by první minutu po nastartování věnoval vypínání bezpečnostních asistentů, tady jsem si ale nemohl pomoct. Druhou výtkou je cena, respektive cena testovaného vozu. Základní i20 koupíte s atmosférickým čtyřválcem za 359 tisíc – to je fér – u auta na fotkách se ale někdo vyřádil v konfigurátoru a cena vylezla téměř na dvojnásobek (konkrétně přes 640 tisíc)! Při konfiguraci si tedy dobře rozmyslete, bez kterých prvků výbavy nedokážete žít, protože se poměrně snadno můžete dostat do cenových hladin, ve kterých plave větší i30. Může vám s tím pomoci i ceník v našem katalogu, najdete ho zde.

Hyundai i20 je velmi dobré auto – tedy za předpokladu, že ho nakonfigurujete rozumně. Vypadá k světu, jezdí skvěle, má ideální rozměry a moderní interiér. V mých očích jen potvrzuje, že kompaktní hatchback je stále jedním z nejlepších způsobů osobní přepravy. Ostatně, jak je na tom ve srovnání s vybranou konkurencí, mezi kterou patří třeba Škoda Fabia nebo Peugeot 208, na to se podívejte v našem porovnávači. Najdete ho pod tímto odkazem.