Citroën C4 je i po modernizaci stále velmi pohodlný. Hybrid z nádrže jen usrkává

Bestseller francouzského Citroënu se poprvé objevil v roce 2004 jako náhrada za stárnoucí Xsaru, a to ve variantách hatchback a kupé. Ačkoliv se verze kupé příliš neprosadila na trhu, fanoušci rallye si jistě vzpomenou na úspěšnou C4 WRC, která vychází právě z verze kupé. S příchodem druhé generace v roce 2010 třídveřová karoserie kvůli slabým prodejům zmizela, ovšem ne tak docela – třídvířko zůstalo jako luxusnější sourozenec, model DS3.

Třetí generace, uvedená v roce 2020, přinesla nejen extravagantní design, ale pohltila i odvozený Cactus a stala se žádanějším crossoverem. Ještě donedávna byla dokonce k dostání i s manuální převodovkou, která s nedávným faceliftem zmizela z nabídky. Ten však přinesl zbrusu nový hybrid s dvouspojkovou převodovkou, který jsme si vypůjčili na test.

Citroën C4 prošel důkladným faceliftem. Zvenčí si jistě všimnete řady rozdílů – zbrusu nové přední LED světlomety s automatickou funkcí, zadní světla také plně přešla na LED technologii a auto dostalo nová kola. Výrazný design tak zůstává. Možná nesedne každému, ale u francouzských automobilek je očekávatelný – byla by však škoda C4 odsoudit jen kvůli vzhledu.

Uvnitř vozu budete rozdíly hledat o něco obtížněji. Facelift přinesl především nový infotainment s větším a rychlejším displejem, který využívá systém po vzoru ostatních značek skupiny Stellantis. K systému bych téměř neměl výhrad, je přehledný a docela svižný, nebýt neustálého vypadávání zvuku u drátového zrcadlení telefonu, které občas fungovalo bez problémů a jindy otravně vynechávalo každé druhé slovo u přehrávaného podcastu - to ale bude nejspíš problém daného kousku.

Nesmím opomenout ani rychlé vypnutí asistentů a start-stopu pomocí dlouhého stisku tlačítka s piktogramem autíčka, hned vedle startovacího tlačítka – přesně takhle by to mělo být, žádné hledání v podmenu infotainmentu nebo složité zkratky. A i když asistenty nevypnete, prakticky o nich nevíte. Hlídání pruhů příliš nezasahuje do řízení a asistent rychlosti vydává tlumený zvuk, který snadno přehluší rádio.

Zbytek interiéru zůstává v podstatě stejný. Citroën použil solidně působící měkčené i zajímavě texturované tvrdé plasty, takže lacině nevypadá. Výjimkou je středový tunel s lesklým černým povrchem, který se poškrábe snad jen pohledem, což je u koncernu Stellantis bohužel zvykem. Musím pochválit opravdu pohodlné sedačky, ačkoliv osobně bych zůstal u střední verze výbavy s látkovým čalouněním. Imitace kůže u této nejvyšší výbavy dost hřeje a i během chladnějších dnů se záda při delší jízdě potí.

Místa na předních sedadlech je dostatek, pozici za volantem jsem si našel rychle, jen středový tunel poněkud překáží v komfortním odložení pravé nohy a na delších cestách může tlačit. Na zadních sedadlech je místa tak akorát, sám za sebe se pohodlně posadím, byť je tam poněkud temněji díky bočním oknům, která začínají poměrně vysoko. Potěší solidní kufr s dvojitou podlahou a dokonce i místem na rezervu, za kterou si můžete připlatit poměrně rozumných sedm tisíc. To už se dnes příliš nevidí a většina vozů si tak musí vystačit pouze s opravnou sadou.

S faceliftem do nabídky přišla i zbrusu nová motorizace, hybrid o výkonu 145 koní, který spojuje klasickou dvanáctistovku Puretech s elektromotorem integrovaným do dvouspojkové převodovky. Od standardního Puretechu se připlácí 20 tisíc korun, za které získáte 15 koní navíc a citelně pružnější auto v nižších otáčkách díky okamžitému točivému momentu z elektromotoru.

Rozhodně tedy platí, že pokud chcete trochu více výkonu, hybrid je správnou volbou, byť ani ten z Citroënu neudělá žádného závodníka. Motor sice nemá s předjížděním problém a nabídne dostatečný výkon pro běžného řidiče, převodovka je však naladěná zejména na komfortní notu a k podřazení se občas nechává příliš vybízet.

Navíc nabídne i skvělou spotřebu. S hybridem není problém jezdit po městě pod 5 litrů na 100 kilometrů, pokud se budete trochu snažit, stlačíte cifru na palubním počítači klidně až ke čtyřem litrům. Žíznivý však Citroën není ani na dálnici - při dodržování rychlostních limitů se spotřeba drží pouze okolo 6 litrů. Díky padesátilitrové nádrži tak zvládnete na delší cestě klidně přes 700 kilometrů a u pumpy to také nezabolí.

Bohužel, ne vše je skvělé. Sladit elektromotor se spalovací jednotkou se příliš nepodařilo a jejich spojení tak místy působí nedotaženě. Občas tak naskočí motor při pomalých manévrech, na semaforu zase zbytečně dlouho odpočívá a naskočí pozdě. Což by nemusel být problém, kdyby startování spalovacího motoru nedoprovázely citelné vibrace. Je to škoda, stačilo by jen trochu lépe doladit komunikaci jednotlivých motorů a hybrid by patřil mezi to nejlepší, co si můžete v této cenové relaci pořídit.

To celé pak dobře doplňuje plavný podvozek s tlumiči s progresivními hydraulickými dorazy, který na větších nerovnostech a retardérech umí krásně pohoupat, takže o nich ani nevíte. Vysloveně jako doma působí na rozbitých a zaplátovaných okreskách, kde si jen miloučce pluje krajinou a vy o ničem pomalu nevíte.

Slyšíte sice, že kola v podbězích pracují o sto šest a tlumiče dostávají co proto od „skvělé“ práce silničářů, ale pohodu na palubě to v žádném případě nevyruší. Sice se díky pohodlnému podvozku naklání o něco více, než je běžné, ale to bych mu vůbec neměl za zlé – s Citroënem nikdo závodit nebude. Věřte nebo ne, ale v této třídě aut možná nenajdete vhodnější auto, pokud je pro vás pohodlný podvozek prioritou.

Citroën C4 je i po modernizaci stále skvělé, normální auto. Nabízí jednoduché vypínání asistentů, které zde nejsou tak otravné jako u vozů jiných, velmi komfortní podvozek i sedačky, úsporný motor a dostatek místa. To vše za poměrně solidní peníze - kompletní ceník Citroënu C4 najdete v našem katalogu, prozradím však, že testovaný kousek se po započtení akčních slev pohybuje s cenou jen lehce přes 600 tisíc. A to je v rámci trhu velmi slušná nabídka za takový kus auta.

Hybridní Citroën C4 ve výbavě Max jsme také porovnali s jeho konkurenty. Za obdobnou cenu se totiž prodává například nové MG ZS nebo Toyota C-HR. Jak Francouz dopadl, na to se můžete podívat v našem porovnávači.