Bestseller Volkswagenu v novém. Pohodlí a pěkné zpracování mu není cizí, pár chyb se přesto najde

T-Roc je pro Volkswagen extrémně důležitým modelem. Od Golfu přebral štafetu a v posledních letech jde o nejprodávanější model značky vůbec. T-Roc je totiž dnes oblíbenější crossover, navíc poměrně kompaktních rozměrů (velikostně je jen o trochu větší než Golf). První generace nabízela široké spektrum motorizací, včetně vrcholné sportovní verze R, i možnost volby kabrioletu.

Nová generace, která na trh přišla v minulém roce, přináší poměrně dost vylepšení a má potenciál sebrat i první příčku v celkových evropských prodejích. Prozatím sice nabízí pouze jeden motor, 1.5 eTSI mild hybrid se sedmistupňovým DSG a pohonem pouze předních kol, to se má ale letos změnit - v nabídce se objeví zcela nová full hybridní motorizace s jedna pětkou i dvoulitry včetně vrcholného eRka. My jsme si k testu vybrali vůz s výkonnějším 1.5 eTSI 110 kW ve výbavě Life, která bude nejspíše tvořit takovou zlatou střední cestu pro zákazníky. Jaká tedy novinka je?

Nový T-Roc na pohled jednoznačně dospěl. Kromě toho, že vyrostl o více než 13 centimetrů do délky, i designově. Osobně nejsem fanouškem aktuálního designového jazyka VW, zejména Tiguan mi nepřijde nijak pohledný, ale T-Roc je jiná pohádka a designérům se konečně povedlo udělat poměrně pěkné auto na současném designovém jazyku.

Přední část vypadá zajímavě a dravě, ale zároveň není příliš agresivní jako většina dnešních aut - alespoň základnější stupně výbavy. Verze R-Line je trochu ostřejší, ale nepřehání to. Zadek zase potěší spojenými zadními světlomety s pěkným trojrozměrným podpisem. Nejsem akorát úplným fanouškem podsvícených log VW, ale taková už je dnešní doba.

Uvnitř je na první pohled poměrně prémiový interiér tvořený jak měkčenými plasty, tak dekorem s pěknou látkou kombinovanou s materiálem připomínajícím hliník. Ten se ale místy odráží ve skle a látku zase neoceníte při čištění. Interiér jinak ale působí dobře, kvalitní zpracování nechybí a jen místy se ozve vrzání. Radost mám i z volantu vybaveného normálními tlačítky, VW se tedy opět vrací ke klasice a volant s haptickou odezvou snad propadne do historie jako jeden velký přešlap.

Zvláštností jsou nové kliky zapracované do opěrky na dveřích, kterými se dveře otevírají pohybem nahoru. Nejprve to působí divoce, po dvou týdnech společného života jsem si však zvykl a vlastně bych je chtěl i ve svém autě. Přítomen je samozřejmě i otočný volitelný čudlík na středu, připomínající Smart Dials ze Škody - umí však jen jízdní režimy nebo hlasitost audia.

Praktičnost však občas trochu pokulhává. Velká nabíjecí plocha pro mobilní telefon je sice příjemná (na telefon je dobře vidět, ale lze umístit pouze jeden), osobně bych ji ale radši oželel ve prospěch normálních držáků na pití. Celkově jsem totiž našel pouze jeden ve středové konzoli, který je tvořen posuvnými plasty. Ty navíc nepůsobí nijak výrazně bytelně, což je z mého pohledu trochu krok zpět.

Novinka si ale mezigeneračně polepšila s vnitřním prostorem. Nejlépe vám sice bude vepředu, za sebe se ale posadím bez potíží (prostor na nohy se zvětšil o 30 milimetrů) a kufr nabídne slušných 465 litrů, tedy o 30 litrů více než první generace. Navíc má poměrně hluboké skryté dno s dojezdovým kolem. S trochou sebezapření tak může posloužit i jako rodinné auto.

Zmínku si zaslouží i výbava testovaného vozu. Ta totiž rozhodně není ta nejvyšší, díky čemuž na fotkách vidíte poměrně rozumně naspecifikované auto tak, jako si jej vybere pravděpodobně velká část zákazníků. Výbava Life totiž zahrnuje už takřka vše podstatné včetně vyhřívaných sedaček i volantu, asistenčních systémů nebo třeba 12,9” infotainment s bezdrátovým zrcadlením telefonu.

Ten je navíc konečně povedený a přešlapy známé z předchozích let už jsou, zdá se, vyřešeny. Systém je přehledný, svižný a nemám mu vlastně co vytknout. Nabízí totiž i přizpůsobitelnou lištu v horní části displeje, kam si můžete dát třeba vypínání povinného asistenta hlídání rychlosti nebo držení v pruzích.

K úplné spokojenosti by mi však chybělo pár věcí. Kromě nemožnosti příplatku za skvělý systém držení v pruhu Travel Assist bych rozhodně ocenil lepší světla - k verzi Life si můžete připlatit 30 700 Kč za LED světlomety Plus, kterými bylo testované auto vybaveno. Funkčností bych je považoval spíše za úplný základ, jejich výkon je poměrně průměrný a neumí vykreslovat protijedoucí provoz, což se v zimních časech a hustém provozu docela hodí.

Jak jsem zmiňoval na začátku, pod kapotu nového T-Rocu si můžete aktuálně dopřát jakýkoliv motor, pokud budete chtít 1.5 eTSI o výkonu 85 nebo 110 kW, který se vždy pojí se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou a pohonem předních kol. Jako základní motorizace je tedy jedna-pětka pro T-Roc docela důstojná a poměrně prověřená.

Žádné velké překvapení tedy z pohledu motorizace nečekejte. Jedna-pětka patří mezi nejprůměrnější motory současnosti, 110 kW má pocitově až ve vyšších rychlostech, reakce na plyn jsou rozvážné - zkrátka výkon nebo charisma tu nehledejte. To ale nikdo stejně od crossoveru nečeká, naopak běžného zájemce o vůz této třídy potěší.

To díky kultivovanosti a slušné spotřebě. O motoru většinu času ani nevíte, jak je tichý, stejně tak díky mild hybridu umí poměrně často plachtit s vypnutým motorem a o startu vůbec nevíte s výjimkou jisté prodlevy na plynový pedál. Mild hybridu vděčí i slušná spotřeba, která se může po městě pohybovat klidně pod 6 litrů na 100 kilometrů, na dálnici zhruba o litr až dva více.

Rozporuplné pocity však přináší podvozek. Ten totiž působí v rámci třídy velmi pohodlně, pěkně žehlí většinu malých nerovností a velké rány jen tak nepřichází. Svůj podíl na tom mají i sedmnáctipalcová kola s vyšší bočnicí, díky které je hned neodřete a napomůže i komfortu jízdy.

Jenže pak narazíte na větší díru či retardér, kterých je Praha a její okolí plná. Tam, kde jiné auto trochu víc drncne, T-Roc jde do horních dorazů a občas se ozve ošklivá rána. Tlumiče jsou totiž příliš měkké a rychlé, což právě na větších nerovnostech dávají najevo při roztažení tlumiče ránou do dorazů.

Nenáročný řidič si toho nejspíše nikdy nevšimne, ten spíše ocení výrazně vylepšené pohodlí. Skoro jako kdyby si ve Volkswagenu půjčili inženýry z Francie, protože německá tuhost je v podstatě pryč. To mě osobně dost mrzí, na druhou stranu já nejsem úplně typickým zákazníkem pro malý crossover do města, kterému to bude vlastně dost jedno a spíše ocení hezky barevné ambientní osvětlení a nízkou spotřebu.

T-Roc druhé generace se vesměs docela povedl. Je dobře odhlučněný a pohodlný, takže na dálnici je poměrně příjemným společníkem, byť výkonu na rozdávání nemá. Ve městě zase oceníte dobrý výhled i manévrovatelnost. Škoda jen pár chybek v interiéru, který je ale jinak fajn místem k životu.

Jenže levný opravdu není. Byť Volkswagen láká na cenu od 699 000 Kč, testovaný kus se vyšplhal na nemalých 943 700 Kč. To je ve srovnání s konkurencí docela dost peněz za auto v takové normální výbavě bez pokročilých světel. Podívejte se na naše srovnání s nejbližší konkurencí, jako je Škoda Karoq, Kia Sportage nebo Nissan Qashqai.