Zlomyslný trest pro každého, kdo si bude v Itálii tankovat sám. Ale pořád lepší než platit servito

Cestování napříč různými zeměmi má svá specifika ve všech oblastech a turisticky extrémně oblíbená Itálie není výjimkou. Dlouhodobým zdejším fenoménem jsou dvojí ceny paliva. Jedna pro stojany „self“, další pro stojany „servito“. Není to nic nového a spousta lidí o tom určitě ví, ale z diskuzí na sociálních sítí je vidět, že tenhle italský chyták pořád umí nachytat. A se startující letní sezonou se to určitě hodí připomenout.

Kromě toho jsem si během řady cest po Itálii všiml jednoho zajímavého tankovacího detailu. Vyskytoval se tak často, že to snad nemůže být náhoda. Udělal jsem si proto teorii, že to je naschvál a takový malý trest za to, když si nechcete připlatit za tankování ve stylu „servito“. O co jde?

Pro zopakování, v Itálii to na čerpacích stanicích funguje vcelku jednoduše. Na dálnicích často v předstihu vidíte ceny za palivo na čerpačce kdesi před vámi. Ceny to obecně jsou vyšší, než na co jsme u nás zvyklí. Ale když pak zajedete k jinému stojanu, než je ten s označením „self“, možná přijde obsluha a natankuje vám, ale v každém případě nakonec zaplatíte za litr citelně více. Rozdíl může být řekněme 0,2 euro, ale klidně i více. I těch 0,2 euro je ovšem pět korun, což už člověk pozná. 

Fór je v tom, že stojany označené jako „servito“ předpokládají službu navíc v podobě obsluhy, která vám auto natankuje. A vy si za to zaplatíte. Při padesáti litrech a rozdílu ceny 0,2 euro přihodíte navíc za takovouto službu zhruba 250 korun. Dobře si vzpomínám, jak jsem kdysi jako mladý junák v Itálii zažil situaci, kdy jsem prostě zastavil na čerpačce v Itálii, přišel pán, že mi natankuje a já ho poslal pryč s tím, že ještě bych mu pak musel dávat nějaké drobné navíc a to se mi nechtělo. Realita pak byla taková, že jsem si natankoval sice sám, ale na stojanu „servito“, takže jsem si za to ještě připlatil. 

Jinak v Itálii se pochopitelně dost často stane, že obsluha zcela chybí, protože prostě italská pohoda, pauza ve stínu a žádný spěch. Ale to neznamená, že tím ušetříte. Jakmile vezmete palivo ze stojanu označeného jako „servito“, platíte více vždycky. Ať už vám s tankováním někdo pomůže, nebo ne. 

V Itálii jsem byl za poslední dva roky mnohokrát. Turín, Sardinie, Verona, Florencie, hory... Stojanům s obsluhou se zásadně vyhýbám, protože při tankování na dálnicích to klidně může ve finále znamenat cenu přes dvě eura za litr. A to se mi platit nechce. Během těchto cest jsem si ale všiml tak častého detailu, že to snad nemůže být náhoda. 

OK, natankuji si sám. Vezmu pistoli, dám pojistku a počkám, až se nádrž doplní a pojistka vyskočí. Praxe? Smůla. V naprosté většině případů možnost aretace tankovací pistole zcela chyběla. Takže tam pak člověk stojí s pistolí v ruce a čeká, až se nádrž naplní. Jistě, narazil jsem i na případy, kdy vše fungovalo jako u nás, ale těch moc nebylo. Odnesl jsem si z toho teorii, že když nechceš obsluhu, tak si tam stůj, celou dobu to budeš držet a příště si třeba radši vezmeš dražší „servito“. Vypadá to jako takový malý italský naschvál. 

Itálie samozřejmě není jedinou zemí, kde se člověk potýká s jistými tankovacími specifiky. Třeba nedávno ve Švédsku jsem opakovaně řešil situace, kdy jsem sice tankoval na čerpačce s prodejnou a pokladní uvnitř, ale tankovalo se přes automat. A často nebylo možné platit bezkontaktně, takže nešlo použít kartu v mobilu. Pokud nemáte fyzickou kartu, nebo si třeba ke kartě nepamatujete PIN, řešením je předplacení tankování právě v prodejně. Možnosti byly dvě. Buď odhadnete, kolik paliva chcete a to zaplatíte předem (pak dostanete kód na tankování), nebo natankujete jako u nás a pak to přijdete na kasu prostě zaplatit. To byla pochopitelně moje volba, protože to je jednodušší a člověk má jistotu, že si natankuje plnou. Jenže s tím souvisela nutnost nechat pokladní na kase mobil jako zálohu. Asi ve Švédsku řidiči často odjížděli bez placení.

V Norsku pak byl zase problém s účtenkami. Na automatech se občas objevil nápis, že tisk nefunguje, takže vám automat fyzickou účtenku nevydá. Řešením je malý QR kód přímo na automatu, který si naskenujete, ten vás hodí na webovou stránku a tam přes vyhledávání podle času a místa dohledáte vaše tankování a účtenku si stáhnete v PDF. V Norsku to na rozdíl od Itálie evidentně mají „self“ úplně celé.