Svědci dopravních nehod mají velmi podobné povinnosti jako její samotní účastníci. V prvé řadě je u nehody povinnost zastavit a zjistit, co se stalo a zda někdo nepotřebuje pomoc. Pokud není pomoc potřeba, můžete pokračovat dál. Ovšem v případě že si situace vyžaduje pomoc ostatních a kolemjedoucí řidiči by nezastavili a nepokusili se pomoci, hrozí jim až dvouleté vězení. Myslí na to totiž trestní zákoník, konkrétně paragraf 150, kde se píše: „Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“
V případě samotných účastníků je zákon ještě přísnější. Paragraf 151 totiž říká: „Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.“
Pokud jako svědek narazím na dopravní nehodu, je tedy mou povinností zastavit a zjistit, co se stalo a kdo potřebuje pomoci. Zastavit je nutné ideálně na co možná nejbezpečnějším místě! Ihned zapnout varovné blinkry a obléknout si reflexní vestu. Případné spolucestující z auta buď požádat o pomoc, nebo je poslat mimo zaparkovaný vůz. Je potřeba myslet i na jejich bezpečí.
Specialisté z Besipu jako další postup radí následující: "Přesvědčte se, jestli nepotřebuje někdo vaši pomoc. Než se pustíte do záchranářských aktivit, měli byste provést letmou obhlídku místa nehody a posoudit její závažnost, počet zraněných osob a povahu jejich zranění. Samozřejmě je třeba posoudit i to, nakolik havarované vozidlo (případně další předměty) mohou ohrozit bezpečnost silničního provozu. Především je třeba důkladně zkontrolovat, kolik lidí utrpělo zranění a nakolik jsou vážná." Už v té chvíli je ale dobré mít na telefonu buď záchranáře, nebo linku 112, jejíž operátor přesně poradí, na co se zaměřit a také to, komu pomoci jako prvnímu.
Při hovoru se záchranáři je potřeba zachovat chladnou hlavu, operátor se bude ptát na spoustu otázek a nutně na ně bude potřebovat odpověď. Po jejich vyhodnocení pošle na místo všechny potřebné složky IZS. Po celou dobu ale může zůstat se svědkem nehody na příjmu a případně radit s péčí o zraněné. V případě například osob zaklíněných ve vraku se bez konzultace se záchranářem nemá svědek pokoušet o vyproštění. Některá zranění nejsou vidět a manipulace s takto zraněným člověkem by mohla mít velmi špatné následky.
Možná to bude trvat pár desítek minut, ale od nehody by svědek nikdy neměl odjet, dokud na místo nedorazí policie a nevyslechne jej. Jeho informace mohou výrazně pomoci s vyšetřováním nehody a s objasněním toho, co se vlastně stalo. V neposlední řadě případným svědkům poděkují i pojišťovny, pro které pak bude rozhřešení nehody a vyplácení škod jednodušší.
Besip pak upozorňuje na ještě jednu velmi důležitou věc, která se svědků nehody týká: „Zachránce by neměl ihned po příjezdu odborné pomoci sedat za volant. Bezprostřední setkání s následky nehody, byť jen v roli nezúčastněného řidiče, je přece jen silně stresující zážitek.“
Kdo má pocit, že mu po zásahu u nehody není dobře nebo je jen ve zvýšeném stresu, neměl by se stydět si říct u záchranářů nebo třeba hasičů o pomoc. Jsou na to vyškolení. Vědí, jak pomoci nejen účastníkům, ale i svědkům. Z vlastní velmi nepříjemné zkušenosti vím, že uklidnění od profesionála a trocha vody stačí na to, aby se člověk, který byl svědkem něčeho tak stresujícího, jako je nehoda, uklidnil.
