Všem pomáhá od problémů, ale jen málokdo ví, co to vlastně je. Slavný sprej kutilů vznikl pro rakety

V automobilové komunitě se často žertuje, že jestliže se na autě něco nemá hýbat, snadno to vyřešíte lepící páskou. A když se naopak něco má hýbat a neděje se to, obvykle to opraví mazací sprej WD-40. Ten je i v českých garážích potřebnou výbavou, protože to je univerzální multifunkční přípravek, který slouží nejen k uvolňování zatuhlých spojů, ale i k mazání drobných mechanismů a konzervaci kovů. Jen málokdo však ví, že původně vznikl kvůli raketovému programu.

Multifunkční přípravek WD-40 zpočátku nevznikal se záměrem pro domácí využití. Existenci populárního pomocníka všech automechaniků a kutilů lze vystopovat až na počátek padesátých let, kdy se laboratoř společnosti Rocket Chemical Company v americkém San Diegu pokoušela vyvinout účinnou chemii pro odpuzování vody a spolehlivou ochranu kovových materiálů před korozí.

Už pojmenování společnosti odhaluje původní určení. Dnešní přípravek WD-40 se nakonec opravdu povedlo vyvinout a v roce 1953 ho poprvé využila společnost Convair, letecký dodavatel spolupracující na raketovém programu Atlas. Potřebovala vyřešit, jak konzervovat vnější pláště střel a ochránit je před oxidací a korozí, zejména při dlouhém skladování a manipulaci v nepříznivém prostředí.

Naopak v typovém označení WD-40 dnes nemusíme hledat žádnou složitost. Písmena „WD“ totiž odkazují na slova „Water Displacement“, do češtiny přeložitelná jako „výtlak vody“, a číslo 40 odkazuje na počet potřebných pokusů, než se vývojovým inženýrům podařilo dosáhnout potřebného chemického složení, aby „wédéčko“ fungovalo podle očekávání.

Ke svému dnes nejčastějšímu využití se přitom WD-40 dostalo relativně normální cestou. Zaměstnanci společnosti Convair si všimli kvalit přípravku a postupně si ho začali odnášet domů pro vlastní využití. Produkt původně vyvinutý pro letectví se ukázal praktický i při údržbě obyčejných věcí nebo aut v garážích běžných lidí, protože pomáhal se snadným vyřešením nespočtu každodenních problémů.

Neočekávané poptávky si samozřejmě všimla i společnost stojící za vývojem konzervačního maziva a začala experimentovat s plněním WD-40 do aerosolových plechovek, lidově řečeno sprejů. V tomto balení bylo WD-40 určeno především pro domácí využití a spreje se poprvé objevily na pultech železářství v San Diegu v roce 1958 poté, co je zaměstnanci společnosti rozváželi ve svých autech a sami nabízeli do jednotlivých obchodů.

Norm Larsen, zakladatel společnosti Rocket Chemical Company, si později začal uvědomovat sílu značky svého produktu natolik, že se koncem šedesátých let rozhodl pro změnu jejího názvu na WD-40 Company. Velkou zajímavostí v historii tohoto penetračního oleje je, že společnost si natolik tají jeho recepturu, že nikdy nezažádala o patentovou ochranu. Je to kvůli tomu, aby nemusela zveřejnit složení výrobku. Má ho za bedlivě střežené obchodní tajemství.