Už dříve jsme psali o tom, že Německo a Rakousko sužují nebezpečná soukromá parkoviště vydělávající na nic netušících řidičích. Jak se ale ukázalo, tato parkoviště se už rozšířila i do Česka. Naštěstí je však tuzemská legislativa výrazně striktnější, takže triky, které používají u našich sousedů, u nás nefungují. Každopádně pokutě se řidiči porušující pravidla nevyhnou. Provozovatel parkoviště se totiž snadno dostane k jeho údajům. Jak je to možné?
Parkoviště v Rakousku a Německu se jako parkoviště na první pohled vůbec netváří a v tom je vlastně ten trik. U vjezdu není nikde žádný turniket, závora ani nic podobného. Jediné, podle čeho by řidič mohl poznat, že jde o soukromé parkoviště, je nenápadná tabule u vjezdu s ještě nenápadnějším textem. Problém je, že ve skutečnosti nejde o pouhou značku, ale o jakousi smlouvu, se kterou řidič automaticky souhlasí, pokud na parkoviště vjede.
Většina řidičů si toho samozřejmě nevšimne a na to právě provozovatelé těchto parkovišť sází. Ve smluvních podmínkách na tabuli je pak totiž zpravidla napsáno, že řidič porušuje smluvní podmínky ve chvíli, kdy na parkovišti stráví déle než je předepsaná doba, v horším případě pak to, že na parkoviště vůbec vjede. Jakmile k porušení zmíněných podmínek dojde, přilehlá kamera načte registrační značku vozidla a řidiči pošle do schránky smluvní pokutu. Ta se pohybuje v rozmezí od 40 (1000 Kč) až do 395 eur (9900 Kč).
Zprvu jsme si pochopitelně mysleli, že tím provozovatelé parkovišť musí porušovat zákon, jenže jsme se podle německého i rakouského ministerstva vnitra mýlili. „Vzhledem k tomu, že se jedná o soukromé parkoviště, které si poskytovatel pronajímá na určitou dobu v režimu soukromého užívání, může poskytovatel/pronajímatel v případě porušení smlouvy (např. překročení sjednané doby parkování) podniknout občanskoprávní kroky k vymáhání uvedených pokut,“ odpověděla nám s tím, že se tedy z pohledu úřadů nejedná o správní trest a mohou pouze doporučit konzultaci s právníkem za účelem nalezení soukromoprávního řešení.
Šance uspět je však podle právních expertů z rakouského autoklubu ÖAMTC mizivá, protože řidič tímto jednáním prý opravdu soukromý majetek naruší. Pokutu je tedy lepší zaplatit, jelikož soudní výlohy vás pak mohou přijít výrazně dráž. Podle právních expertů však nedáte nic za to, když se s provozovatelem parkoviště budete snažit vyjednat nižší částku.
Jakmile jsme o této problematice u našich sousedů informovali v našem článku, přišel nám do redakce mail od čtenáře Václava, který napsal: Tento trend, kdy si parkoviště účtuje stání přes čas, se dostal už i do Česka! V Plzni u obchodního centra v Papírnické ulici takové parkoviště je. Spravuje ho německá společnost Loyal Parking a přístup je obdobný, jen cedule je větší, kamery nejsou skryté a pokuta činí asi „jen“ 2000 Kč.
Na základě tohoto mailu jsme se tedy rozhodli na místo osobně zajet a celou věc prozkoumat.
Už po vjetí do areálu jsme však věděli, že tady je situace o poznání jiná. Český zákon jednoduše není tak benevolentní jako ten rakouský nebo německý, takže po celém parkovišti bylo rozmístěno kolem 25 různých jasně viditelných cedulí. Na několika z nich se psalo červeným písmem „POZOR“ a nad tím: „Parkování zdarma max. 3 hod“. Na těch dalších pak zase: „Zákaznické parkoviště max. 180 min, smluvní pokuta 1200 Kč při překročení maximální doby stání nebo v případě parkování na parkovacím místě pro osoby s těžkým zdravotním postižením bez příslušného průkazu“.
Nechybělo informování o evidenci registračních značek nebo veškerých smluvních podmínkách. Pokud tu tedy řidič nechá stát auto déle, než je povoleno, nemůže se divit, že mu do schránky přijde pokuta. Vždyť prakticky stejně to funguje i u ostatních obchodních center, kde je běžně turniket a závora. Pokud přesáhnete dobu parkování zdarma, účtuje se vám každá další započatá hodina. Ve finále tedy pokuta na parkovišti v Plzni může vyjít levněji než kdejaký účet za parkování u běžných obchodních center. Pokud tam samozřejmě auto nenecháte stát o dvě minuty déle, ale třeba o dva dny. Tohle je ale samozřejmě potřeba brát s nadsázkou.
Za nás se tedy parkoviště v Plzni rozhodně nedá brát jako past na řidiče v Německu či Rakousku. Jediné, u čeho jsme se pozastavili, byla otázka, kde německá společnost Loyal Parking získává údaje o řidičích, když zná vlastně jen registrační značku. Na to nám dokázal odpovědět až jeden z námi oslovených tuzemských právníků.
„Pokud má vlastník/provozovatel důkazy, že došlo k narušení jeho soukromého majetku, mohou mu být na jejich základě zaslány informace o majiteli vozidla, nikoliv o řidiči. Obdobně to vlastně funguje i u dopravních nehod, kdy řidič prokáže vinu jinému řidiči, který například od nehody ujel. Pak mu registr řidičů vydá jeho údaje.“ Že to takto funguje i v Německu a Rakousku nám potvrdila tamní ministerstva vnitra.
Z výše zmíněného tedy vyplývá, že než na nějaké parkoviště vjedete, je vždy potřeba si přečíst veškeré smluvní podmínky a respektovat je. A to nejen v Německu a Rakousku, ale také v Česku. Pokud je totiž respektovat nebudete, zbytečně se vystavíte vysokým pokutám. Ty je samozřejmě nejjednodušší zaplatit, protože pokud se je rozhodnete neplatit, provozovatel vás může zažalovat a ve finále tak můžete na soudních výlohách zaplatit mnohem víc. Každopádně netvrdíme, že s dobrým právníkem nemůžete vyhrát.
Německá společnost Loyal Parking provozující plzeňské parkoviště na námi zaslané dotazy neodpověděla.
