Přednost zprava je nebezpečné pravidlo. V některých zemích na ni proto raději nespoléhají

Přednost má ten, kdo přijíždí zprava. Tak zní základní poučka o silničním provozu, která se žákům autoškol vtlouká od prvního dne do paměti. Problém je ten, že přednost zprava vyžaduje po jednom řidiči, aby o ní věděl a správně zareagoval a po druhém, aby jinému řidiči důvěřoval, že o ní ví. Výsledkem jsou situace, se kterými se zřejmě setkal každý, kdo jezdí autem. V lepším případě dáváte přednost, ale pouštěný stojí a nechápe, že může jet. V tom horším vám někdo nedá přednost a může to dopadnout i fatálně.

Nedání přednosti je jednou ze čtyř hlavních příčin dopravních nehod na českých silnicích. Za rok 2023 se kvůli tomu stalo přes 10 611 nehod. Zahynulo 77 lidí. Policejní statistiky však nerozlišují, zda k nehodám došlo na „světelných“ křižovatkách, se značkami nebo s aplikovanou předností zprava. Je sice fakt, že křižovatky bez značek se objevují spíš v klidnějších místech, ale i tam může dojít k těžkým nehodám. Třeba ve chvíli, kdy jedna z ulic svou šířkou svádí k tomu, aby ji řidič vnímal jako hlavní.

V některých zemích už o nebezpečnosti přednosti zprava nepochybují. Vlámská automobilová asociace v Belgii léta bojuje za její zrušení. Podle jejích statistik v tomto státě došlo v roce 2017 k 15 tisícům nehod na neoznačených křižovatkách, v průměru tedy ke 42 denně. V prosinci 2017 proto belgické město Glabbeek osadilo všechny křižovatky značkami a o rok později porovnalo statistiky. Za první pololetí roku 2018 byly dvě nehody z devíti zapříčiněné nedáním přednosti v jízdě (navzdory novému značení). Ve stejném období roku 2017, tedy když platila ještě přednost zprava, to bylo 18 z 22 nehod.

Kromě bezpečnosti se dá u přednosti zprava na některých křižovatkách pochybovat i o její spravedlivosti. Zejména v kombinaci s hustou dopravou se na určitých místech stává, že řidiči z jedné ulice musí podle pravidel pustit nekonečnou šňůru aut jedoucích zprava. Odkázáni jsou tak spíš jen na dobrou vůli těch, kteří přibrzdí a nechají je projet. Taková situace nastává na řadě míst ve větších českých městech, zejména v Praze.

Zatímco v Česku se stále vedou debaty o tom, zda je ideální zbavit se „lesu“ dopravních značek a nahradit jej právě předností zprava, některé státy naopak raději volí cestu dopravním značením. Například v USA na přednost zprava řidiči prakticky nenarazí. Nahrazuje ji totiž značka nazvaná „all way STOP“.

Takovou značkou jsou pak vybaveny ulice ze všech směrů. Všichni řidiči musí tedy na hranici křižovatky zastavit. Následně pokračují podle toho, kdo k čáře dorazil jako první. Tím má každý dostatek času na reakci i pohodlné odbočení napříč křižovatkou. Pokud dva řidiči přijedou ve stejnou chvíli, domlouvají se gesty nebo prostě pomalu jedou. Zlepšuje to vzájemnou ohleduplnost a dá se odhadnout, že to snižuje stres.

Příjemným pravidlem, kterého jsme si všimli na silnicích v Jihoafrické republice, je, že když přestanou fungovat semafory, řidiči se na křižovatce začnou chovat, jako by byla osazena značkou „all way STOP“. A je jedno, že jedna silnice je třeba čtyřproudá a druhá jen malá okreska. Tím, že řidiči na velké silnici zastaví, umožní snadné přejetí křižovatky či odbočení do protisměru autům na vedlejší. V opačném případě by to byl za hustého provozu velmi náročný, stresující a nebezpečný úkol.

Je zřejmé, že aplikování pravidel z USA, JAR a dalších zemí na české silnice je nereálné. Přesto by stálo za to zauvažovat, zda přece jen není lepší křižovatky značkami osadit. Jistě, řidiči se pravidlo pravé ruky učí od prvního dne v autoškole. Ale co když do vás nabourá právě ten, který na něj jenom zapomněl?