Meteorologové předpovídají pro Česko „období dešťů“. Louže a tekoucí voda na vozovce jsou nejlepším testem řidičské rychlostní inteligence a hlavně stavu pneumatik. Jak ukázal test finského odborného časopisu Tekniikan Maailma, pokud jsou staré a sjeté, přichází nebezpečný jev nazývaný aquaplaning ve výrazně nižších rychlostech než u nových gum s předepsaným vzorkem.
Jde o fyzikální jev, ke kterému dochází, když se před pneumatikami hromadí voda rychleji, než ji hmotnost vozidla dokáže vytlačovat. Kvůli tomu se voda tlačí pod pneumatiku a tvoří mezi gumou a povrchem vozovky tenkou vrstvu. A ta doslova zničí přilnavost vozu, bez které není možné zatáčet ani účinně brzdit. Pneumatiky totiž nestačí vodu odvádět a ta je lehce zvedne z povrchu vozovky.
Spousta řidičů hřeší na to, že je v kritických momentech zachrání jízdní bezpečnostní systémy. Jenže ty pro regulaci stability fungují jen při kontaktu s vozovkou. Z toho jasně vyplývá, že aquaplaningu předejít nedokážou. Umí následně pomoci s řešením smyku, až když pneumatika opět získá trakci. Jenže to už může být při vyšších rychlostech pozdě! Přitom nejčastěji dochází k aquaplaningu právě při rychlé jízdě na dálnici.
Jako u všech krizových momentů za volantem i v případě aquaplaningu platí, že se nevyplatí zmatkovat a reagovat hektickými manévry. Ideální pochopitelně je, když správně vyhodnotíte rychlost a ke ztrátě přilnavosti kol kvůli vodě vůbec nedojde. Varováním by pro vás za deště mělo být občasné lehké zatahání za volant v loužích nebo tekoucích proudech vody. To se nejčastěji stává v nebezpečných vyjetých kolejích na vozovce. V takovém případě zpomalte.
Když už ale v rychlosti nečekaně vlétnete do hlubší vody, s autem se neperte, nechte ho jet rovně a lehce uberte plyn. To platí pochopitelně na dálnici, kde vás neomezují prudké zatáčky. Důležité je držet volant pevně oběma rukama (v pozici tři čtvrtě na tři), aby ho louže pod jedním kolem nestrhla do strany. I na ubírání plynu se musí při aquaplaningu opatrně. Když ho pustíte prudce, těžiště vozu se přesune rychle dopředu. Tím se vyřeší problém s přilnavostí předních pneumatik. Může ale vzniknout problém na zadní nápravě, která se manévrem odlehčí a může rychle ztratit schopnost bezpečně louží projet. Rozhodně při aquaplaningu nešlapejte hekticky na brzdu. To už totiž zavání přetočením auta a nehodou. A taky nepoužívejte při prudkém dešti na mokré vozovce tempomat, který drží stabilní rychlost a znemožňuje ubrat citlivě plyn.
Nejnebezpečnější je aquaplaning v zatáčce. Tam při příliš rychlé jízdě s vysokou pravděpodobností skončíte mimo silnici. Pokud při něm ztratíte trakci na předních kolech, vozidlo bude směřovat k vnější straně zatáčky. Když se to stane u zadních pneumatik, dostanete smyk do strany. Pokud trakci ztratí všechny pneumatiky najednou, vůz bude klouzat rovně. Když auto opět získá trakci, může dojít k náhlému škubnutí ve směru natočení kol.
Pokud je hloubka vzorku pneumatik nižší než 4 mm, zhoršuje se přilnavost a výrazně se zvyšuje nebezpečí aquaplaningu. V testu odborného finského časopisu Tekniikan Maailma se ukázalo, že u opotřebených pneumatik může dojít k aquaplaningu už při rychlosti 75 km/h. Naopak u nejvýkonnějších nových pneumatik se tento jev objevil až při rychlosti 88 km/h.
Dotyková plocha pneumatiky se totiž výrazně zmenšuje při stoupající rychlosti a opotřebení pneumatik. Dobře to ukazuje grafika, která zobrazuje rozměry dotykové plochy při různých hloubkách vzorku na vodě s hloubkou 3 milimetry při rychlosti 75 km/h. U sjetých pneumatik s hloubkou vzorku 1,6 milimetru je dotyková plocha pouhých 16 procent plochy v porovnání se stojícím autem.
