Komentář: Nulová tolerance alkoholu trestá jen slušné řidiče. Opravdové opilce nezajímá

Čeští řidiči to vnímají jako samozřejmost – stačí si dát jedno pivo nebo skleničku vína a člověk je okamžitě vyloučen z toho, že by sedl za volant. Znám dokonce takové, kteří se bojí i po dvou hodinách. Přitom stačí vyjet na západ od našich hranic a nikdo nic takového neřeší. Nejobvyklejším limitem je totiž 0,5 promile alkoholu, takže se do toho sklenička k obědu vejde. V Česku by ale z takového člověka byl rázem opilec. Nejen v očích zákona, ale i u některých lidí. Ti si ovšem neuvědomují, že tohle nesmyslné pravidlo, které je pohrobkem komunistického režimu (nula v Evropě platí v zemích bývalého východního bloku a v Rusku) dopadá hlavně na slušné řidiče. A skutečné opilce nikdy neodradí.

Ve zprávách to slyším celkem často – opilý řidič v Praze naboural sedm aut. Opilec za volantem způsobil těžkou nehodu, muž pod vlivem ujížděl policii. Co mají tyhle zprávy společného? Jednak všichni opilci vždy nadýchali pořádné množství alkoholu, obvykle přes jedno promile. A za druhé je nulová tolerance neodradila od toho, aby za volant v takovém stavu vůbec sedli. Jsou to lidé, kterým na zákoně nezáleželo.

Jaká je ale skladba lidí, kteří by mohli nadýchat do půl promile? Chlápek, co měl k obědu guláš a zapil ho jedním pivem. Dívka, která měla schůzku s kamarádkami a ťukly si sklenkou vína. Někdo, kdo zapomněl, že popil a teď zjistil, že někam musí jet. Ano, zapomněl. Protože má v sobě tak málo alkoholu, že to nemůže poznat. A i těmhle lidem hrozí ztráta řidičáku třeba na půl roku a vysoké sankce. Ohrozili by někoho? Asi ne, ovlivnění řidiče je v tak nízkých hladinách zcela neprůkazné. Jde jen o to, že je prostě vyhlášená nula.

Mimochodem, extrémně nespravedlivou je situace, kdy se lidé s velmi nízkou hladinou alkoholu stanou účastníky nehody. Pokud si dáte jedno pivo, zastavíte s autem třeba na semaforu a někdo střízlivý do vás zezadu nabourá, okamžitě se dostáváte do problémů. A to nejen s policií, ale i s pojišťovnou. Přestože jste vy nic svým chováním nezpůsobili.

Samozřejmě, že změna z nuly na půl promile by Česko srovnala s ostatními vyspělými zeměmi Evropy. Samozřejmě, že by se druhý den po změně zákona silnice neproměnily v alkoholovou apokalypsu. Přesto existuje nemalá skupina lidí, která proti tomu ze zásady brojí. A používá vždy stále stejnou demagogii. Existují zpravidla tři klasické hloupé hlášky:

Dovol Čechovi jedno pivo a on si dá dvě. To je ničím nepodložený žvást, který si bere něco z tradičního pocitu méněcennosti českého národa. My jsme ti špatní, na nás musí být bič! Hlasatel tohoto blábolu navíc rád zapomíná, že on sám je také Čechem. I on by se tedy neudržel? Kdepak, to ne. To mluví o těch ostatních, horších lidech než je on sám. O té špatné většině. On je spořádaný, zvládl by to, ale kvůli ostatním musí strpět striktní zákazy.

Až vám opilec za volantem přejede dítě na přechodu, budete mluvit jinak. Kdepak, budu mluvit pořád stejně. Protože pokud dítě na přechodu přejede někdo, kdo měl do půl promile, tak to zřejmě nebylo tím, že by byl opilý. Pokud ho přejede někdo s vyšším alkoholem, tak spadá do skupiny nepoučitelných opilců, které nulová tolerance nikdy neodradí od toho, aby sedli za volant.

Kdyby to mělo zachránit byť jen jeden lidský život, má to smysl. To je tak hrubá demagogie, že s ní lze okomentovat naprosto cokoliv. Ale tak jo, pojďme snížit rychlost na dálnicích na 70 km/h. Kdyby to mělo zachránit byť jen jeden lidský život... A pojďme sousedovi propíchnout pneumatiky, vždyť to není dobrý řidič. Kdyby to mělo zachránit...

Marně přemýšlím nad tím, proč bychom tedy v Česku nemohli mít limit 0,5 promile jako většina zemí EU i světa a vytrhnout se z područí socialistických restrikcí. Copak tíhneme k Rusku? Kdepak, důvod leží zřejmě někde jinde. Stále je tu totiž hodně těch, kteří neradi mění zavedené pořádky. Vzpomínáte, jak se před časem řešila v Praze změna jména ulice Koněvova na Hartigova, aby se konečně nejmenovala po válečném zločinci ze Sovětského svazu, který předstíral, že osvobodil Prahu, i když to den před ním zvládli Vlasovci? Spoustě lidem se to nelíbilo, protože si na jeho jméno prostě zvykli.

A proč se neustále řešilo, jestli na některých úsecích tuzemských dálnic nezvednout rychlost na 150 km/h a museli se scházet policisté (kteří byli samozřejmě proti) a dopravní experti (z nichž někteří před tím velmi varovali) a dumat, zda to opravdu bude v pořádku a bezpečné, když stačí vyjet po D5 nebo D8 za hranice a okamžitě je tam neomezená rychlost? Možná by to bylo snazší, kdyby se někteří tolik nebáli změn a jiní zase vidlemi nepřihazovali demagogické nesmysly ve stylu: „V Česku nejsou dálnice! To je tankodrom!“ Což už se dávno nezakládá na pravdě.

Na všechny tyhle malé lidi, kteří se nám takto snaží namluvit, jak jsme ti horší, jsem si vzpomněl včera. Ze zájmu jsem si totiž koupil plechovku Starobrna. „FUJ!“ Vykřikne demagog, který už třicet let tvrdí, že Starobrno je patok, protože to říkal jeho otec, kterému to řekl strýc, co sloužil na jižní Moravě za vojáka. Upřímně, je to normální pivo jako každé druhé. Někdy je prostě potřeba ostatní neposlouchat a udělat si vlastní názor. Zajeďte si někam za hranice, dejte si k obědu pivo nebo víno a zapomeňte na strach z toho, že nadýcháte. Čím víc bude takových, kteří se přestanou bát změny, tím lépe se nakonec cesta rozumu oproti demagogii prosadí.