Komentář: Kupovat auta pro zábavu ztrácí smysl. Jdi do motorky

Žijeme v revoluční době, ve které starý svět aut jako věcí denní potřeby, ale i předmětu vášně, mizí v nenávratnu a automobily jsou nahrazovány dopravními prostředky, které si bez zásuvky a internetu ani neškrtnou. Přitom jaký byl původní smysl auta? Přece nahradit koně, dát svému majiteli svobodu pohybu, dostat se kamkoliv si zamane v relativně krátkém čase a třeba si u toho ještě trochu užít. Koní mají nová přibližovadla sice relativně dost, jinak jde ale, až na čestné výjimky, o tupá zvířata s klapkami na očích a elektrickými obojky. A těch nemálo aut, která za něco stojí i z pohledu řidiče, si prostě může dovolit jen málokdo.

Nechci, aby to vyznělo nějak zvlášť staromilsky, ale ještě jsem zažil časy, kdy na silnicích bylo o poznání méně aut, rychlost se měřila jen sporadicky a nové modely se vyráběly, aby byly co nejlepší, ne aby „podlezly“ tu či onu euronormu. I dnes někteří výrobci spíše z důvodu prestiže než čehokoliv jiného stále vyvíjí rychlá auta, ale průjezd zatáčkou s velkou částí z nich přinese stejné vzrušení jako obdobný manévr na playstationu.

Takový motocykl je něco docela jiného. Jeho řízení je stále výzvou svého druhu a vlastně celoživotním učením pro ctižádostivé jedince. I ten nejpoddajnější stroj vyžaduje z principu vždy maximální koncentraci na jízdu, jisté pohybové nadání nutné pro správnou techniku jízdy, hodně předvídavosti a ochotu snést trochu toho nepohodlí. Odměnou jsou intenzivní zážitky, které jsou více než automobilismu blízké letectví a vůbec činnostem, které řidiče přimějí vygumovat z hlavy vše pro jízdu nepodstatné.

Jaká je to slast z dobře udělané práce, když kolenem v zatáčce něžně pohladíš asfalt nebo když dokážeš ve vysokých otáčkách podřazovat a současně brzdit před zatáčkou tak, že zadní kolo jen tancuje na hranici adheze a někdy i za ní. Podobné zážitky seberychlejší nové auto nikdy nedá, snad jedině monopost čili formule na okruhu, kterou se ale zase dá svézt jen zřídka. Měl jsem čest to zažít a nad pohled na nezakrytá kola tancující vpředu po asfaltu a vrnění motoru v zátylku ve světě čtyř kol není.

Motocykl ale nemusí být nutně jenom sportovní náčiní. Potěšení z časové úspory oproti autu a rozkoš z proplétání se městskými uličkami umí dodat i skútr. Chopper nebo café-racer jsou zase jedinečné evokováním pocitu čistého bytí jen tak pro radost - prostě live to ride, ride to live.

Jestli tě tedy baví řídit, kup si motorku. Ano, samozřejmě si vyslechneš řeči o darování orgánů a všeobecném ohrožení, ale to už nějak patří ke stereotypnímu nahlížení na věc. Svět motorek je na rozdíl od toho autového dosud normální a snad to tak ještě chvíli vydrží.

Po zralé úvaze otce nezletilého dítěte jsem došel k tomu, že je po více než patnácti letech, před nimiž lásku k motorkám přerušil nepozorný řidič tahače, čas vrátit se do jedné stopy. Stará láska nerezaví, a navíc: sebedražší motorka bude vždycky stát jen zlomek ceny podobně nadupaného auta, nehledě na prostá lidská dobrodružství, která můžeš v sedle zažít. Anebo prostě jen tak být sám pro sebe, sám se sebou.