Test Suzuki V-Strom 1050: Motocyklové SUV připomíná sestřičku Vitaru ze světa na čtyřech kolech

Test nového provedení cestovního endura Suzuki V-Strom 1050 jsme na rozdíl od našeho televizního experta Sršně pojali netradičně. Rozhodl jsem se o něm napsat, i když už motorky dobrých deset let netestuji, ale zároveň deset let jezdím se Suzuki Bandit 650. Půjde tedy o pohled člověka, kterého zajímalo, kam se za deset let motorky, a speciálně u značky Suzuki, posunuly. Zároveň se pokusím popsat rozdíly z jízdních dojmů mezi cestovním endurem poháněným dvouválcem a polokapotovanou silniční motorkou se čtyřválcovým motorem.

Od prvních metrů jsem byl nadšený jízdními vlastnostmi Suzuki V-Strom. Jde o velmi univerzální stroj, čímž připomíná automobilovou kategorii SUV, z níž bych ho nejvíc připodobnil k jeho automobilové sestřičce Vitaře. Podobně jako ona se totiž nejlépe cítí na rozbitých okreskách, ale dá se celkem v pohodě používat i ve městě nebo na dálnici, o terénu ještě bude řeč.

Na rozdíl od Vitary, ale také třeba od mého Bandita, je však V-Strom mnohem více orientovaný na komfort a pohodlí. Po projetí málokteré díry jsem cítil kopanec do zadku.

Druhá odlišnost od Vitary je míra terénních schopností. Zatímco malé SUV je mimo asfalt až nečekaně schopné, Suzuki V-Strom zejména v testované variantě bez cestovatelského a terénního paketu XT je mnohem více cestovní a mnohem méně enduro. Polňačku jsem s ním zdolal, ale ale se sevřeným zadkem a strachem, kde mi to uklouzne.

Naopak velmi příjemně mne V-Strom překvapil v zatáčkách na asfaltu. Velmi rychle jsem si s ním dovoloval až nečekané náklony, obavy jsem neměl ani na rozbitějším asfaltu. Měl jsem pocit, že s ním chvílemi v obloucích jezdím blíž k asfaltu než se svým banditem.

Jsem zvyklý jemné počínání čtyřválcového středně velkého motoru v banditu, takže jsem si musel na objemný dvouválec pod sedlem V-Stromu zvykat. Rozhodně jsem mnohem častěji řadil a mnohem méně používal nízké otáčky, než jsem zvyklý.

Na druhou stranu je velmi návykové razantně otočit plynem a vychutnávat si okamžitý zátah objemného motoru doprovázený udatným burácením jinak spíše tichého dvouválce. Maximálně jsem se rozjel na rychlosti kolem 200 km/h, které jsou tady znát mnohem více než u polokapotovaného bandita - zejména kvůli vyšší stavbě V-Stromu.

Co mi u novinky hodně vadilo, to jsou brzdy s ABS. Stačil malinko sypký povrch a motorka prostě přestala brzdit. Vždycky jsem se ukrutně lekl a za celou dobu testu jsem si na to nezvykl. Nevyhovoval mi ani jeden ze dvou stupňů nastavení ABS a nejraději bych ho okamžitě vypnul, kdyby to šlo. Bohužel, nejde. Navíc jsou brzdy u V-Stromu trochu kousavější než ty krásně plynulé u mého staršího bandita.

Naopak parádní vychytávkou Suzuki V-Strom je možnost nastavení tří různých softwarových map motoru a odezvy na plynový pedál. Jelikož jsem test začínal v prudkém dešti, okamžitě jsem přepnul na dešťový mód a pozvolnější reakce motoru na plyn byla přesně to, co jsem v danou chvíli potřeboval. Zbytek testu na suchu už jsem absolvoval v nejostřejším módu, pro začátečníky bude ale možnost utlumení určitě skvělá.

Ne, prodávat svého bandita zatím rozhodně nehodlám, ale až budu časem uvažovat o nové motorce, určitě bude cestovní enduro od Suzuki v širším výběru. I když na mých 174 cm výšky je V-Strom možná až zbytečně velký a těžký a zřejmě bych se spokojil s menší a o devadesát tisíc levnější šest set padesátkou. Další informace, postřehy a fotky k testu Suzuki V-Strom 1050 najdete v přiložené fotogalerii.