Sestry jako první přejely Ameriku na motorce. Několikrát skončily ve vězení, protože měly kalhoty

Kdybyste dnes zadali do počítače trasu z New Yorku do Los Angeles, odhadne čas na zhruba 41 hodin. Před 105 lety ale byla situace ve Spojených státech úplně jiná. Vydat se na cestu z východního na západní pobřeží bylo spíš odvážnou expedicí. Zejména na motocyklu, který byl v té době doménou hlavně výstředních zbohatlíků. Přesto v létě roku 1916 se sestry Augusta Van Buren a Adeline Van Buren oblékly do kožených kombinéz a vyrazily. Zapsaly se tím do historie.

Sestry Van Burenovy byly vzdálenými potomky osmého prezidenta USA Martina Van Burena. Je tedy logické, že pocházely z poměrně bohaté rodiny. Mohly si proto dovolit osedlat zbrusu nový model luxusní americké značky. Šlo o motocykl Indian Powerplus poháněný litrovým dvouválcem, který dosahoval maximální rychlosti až 96 km/h. Stroj byl vybaven pneumatikami Firestone s terénním vzorkem. Motocykl vyšel na 275 dolarů, což byla téměř polovina průměrného ročního platu (pro muže, bělcoha). Sestry byly dvě, potřebovaly samozřejmě také dva stroje.

Na cestu odstartovaly 4. července 1906 ze závodního okruhu Sheepshead Bay v Brooklynu. Začátek trasy přes východní část USA běžel jako po másle. Sestry jely přes města Buffalo, Akron, Chicago nebo Omahu. Zakrátko se dostaly až do Skalistých hor a Denveru, u nějž se rozhodly na motocyklech zdolat slavný Pikes Peak, který je dodnes považován za mekku závodů do vrchu. To se jim povedlo.

Na západ od Denveru ale byla situace už výrazně horší. Bojovaly s bahnitými cestami, dokonce v jeden okamžik musely nechat své motocykly uvězněné v blátě a dojít do nejbližšího města, kde požádaly horníky o pomoc s jejich vyproštěním. Ne vždy se ale setkaly s pochopením a otevřenou náručí.

Zejména v západní části USA se musely potýkat s předsudky, které je dostaly až do vězení. Byly několikrát místní policií zatčeny za to, že na sobě měly mužské oblečení. Sestry se totiž na cestu vydaly v kožených kombinézách. Do problémů je dostaly zejména kalhoty. Tehdejší představa o tom, co má žena mít na sobě, totiž byla zcela jiná. I kvůli těmto nesnázím a také faktu, že se v jeden moment ztratily na poušti za Salt Lake City a málem zahynuly žízní, se nakonec jejich cesta prodloužila na zhruba dva měsíce.

Dne 8. září 1916 dorazily Van Burenovy do Los Angeles. Nestaly se ale prvními ženami, které překonaly USA na motocyklu. O rok dřív je předběhla Effie Hotchkissová, která jela z Brooklynu do San Francisca. Nicméně k cestě využila motorku se sajdkárou, ve které vezla svou matku Avis. Van Burenovy tak byly sice druhou a třetí ženou na motocyklu, ale prvními ženami na samostatných strojích.

Nepřekvapí, že jejich cesta nebyla samoúčelná. I proto měřila téměř devět tisíc kilometrů tak, aby sestry objely co nejvíce míst. Propagovaly totiž právo žen zapojit se do armády. Chtěly, aby byly přijaty jako armádní spojaři. Cestou měly dokázat, že zvládnou náročný úkol stejně dobře jako muži. USA v té době vstupovaly do první světové války, přesto armáda jejich žádost odmítla. Van Burenovy bojovaly také za právo žen volit.

Fakt, že tehdejší společnost nebyla na motorkářky ještě připravena dokládají i dobové články, které o jejich cestě vyšly. Některé chválily jen schopnosti motocyklů Indian, jiné zase náročnou cestu popsaly jako dovolenou pro dvě paničky nebo volaly po jejich návratu do domácnosti. Tam se ale rozhodně Van Burenovy nechystaly.

Mladší Adeline se místo toho stala právničkou a Augusta pilotkou v organizaci slavné letkyně Amelie Earhartové. Cesta sester Van Burenových nikdy do historie nezapadla a dodnes se vždy na kulaté výročí koná vzpomínková cesta napříč USA. Samozřejmě v mnohem jednodušších podmínkách. Nejen díky asfaltu, ale i tomu, že už policie nehoní motorkářky proto, že na sobě mají kalhoty.