Komentář: Končí zdražování dálničních známek. Řidiči tím nic neušetří a ministr šíří polopravdy

Vláda potvrdila záměr zrušit systém postupné valorizace cen dálničních známek. Ty byly navázány na spotřebitelský index a rozsah dálniční sítě. Od 1. ledna tak už budou ceny pevně stanovené. Na první pohled se to jeví jako dobrá zpráva pro řidiče, však přece budeme platit méně. Jenže to by možná byla pravda, kdyby platila fantastická teorie ekonomického mága Oty Klempíře, podle které se zrušením nějakého poplatku chybějící peníze nenahradí z daní. Však se žádná speciální daň přece nezavádí. Samozřejmě to je nesmysl. A aby toho nebylo málo, samotný ministr Ivan Bednárik tento krok obhajuje vyloženě absurdním tvrzením, které možná není úplnou lží, ale je to maximálně populistická polopravda. 

„Od roku 2023 vzrostla cena roční dálniční známky o 1070 korun, tedy o více než 70 procent. Jen málokteré zboží nebo služba za stejnou dobu zdražila tak výrazně. Dostali jsme se do situace, kdy se cenou blížíme Rakousku, které má kvalitnější dálniční síť i výrazně vyšší kupní sílu obyvatel. Takový vývoj nepovažuji za správný. Proto navrhujeme, aby se cena dálničních známek v příštím roce nezvyšovala,“ říká v oficiální tiskové zprávě MDČR ministr dopravy Ivan Bednárik a má samozřejmě pravdu. Jen jaksi asi shodou nešťastných okolností zapomněl přihodit něco málo kontextu navíc. Takže by mu měl někdo připomenout sled událostí. 

Nové ceny a celý tenhle systém začaly platit od 1. března 2024. Předtím se více než deset let ceny neměnily. Naposledy k takové změně došlo v roce 2012. Od té doby stála roční známka konstantních 1500 Kč, zatímco dálniční síť se sice pomalu, ale přesto poměrně výrazně rozšířila. V roce 2024 přišlo ono skokové zdražení na 2300 Kč a následně se dvakrát změnila o stokorunové položky. Dnes roční známka stojí 2570 Kč a tolik bude stát i v roce 2027. 

Ministr se svým tvrzením tváří, jako kdyby takovýmto krokem ušetřil řidičům kdo ví kolik peněz, ale reálně pouze zabránil tomu, aby se cena známky zvedla zase o nějakou stovku. U kratších známek se bavíme o rozdílu v řádu desítek korun. Fakticky tak ke zdražení o více než 1000 Kč u roční známky nedošlo za poslední tři roky, ale za posledních 14 let. Předchozí vláda k tomuto kroku sáhla kvůli tomu, aby si řidiči přímo platili údržbu rostoucí sítě dálnic. Po zrušení současného „automatu“ se pochopitelně budou případné chybějící peníze brát odjinud ze státního rozpočtu. Takže to zaplatí úplně všichni. Aby to bylo jasné i panu Klempířovi, znamená to, že se ty peníze budou brát z daní vybraných od občanů. 

Stejně absurdní je argumentace Rakouskem. Však se podívejte na naše jižní sousedy, jaké krásné tam mají dálnice, jejich síť má skoro 2300 km a cena je zhruba stejná jako u nás. A to přece podle ministra není fér. Má pravdu. Rakousko objektivně hustší síť má a tamní dálnice jsou vnímány jako kvalitnější. Ale jaksi se už zapomíná dodat, že v Rakousku se na těch krásných dálnicích kromě známky ještě musí tu a tam platit extra mýtné a tu a tam se musí jezdit 110 km/h, případně i méně. 

Musím se přiznat, že jsem už opravdu alergický na takové ty nářky (nebo alespoň náznaky, jak to dělá tady pan ministr), kterak jsou naše dálnice mizerné. Můžeme oprávněně naříkat nad pomalou a drahou výstavbou, ale v posledních letech si fakt nemůžeme stěžovat na to, po jakých hrůzách tu jezdíme. To skončilo s pekelnou rekonstrukcí D1. České dálnice jsou na normální evropské úrovni a cena roční známky 2500 Kč je pořád velmi přijatelná. 

Když chceme argumentovat okolními zeměmi, proč na jednu stranu neargumentujeme Německem, kde jsou dálnice zdarma. A nebo proč neargumentujeme Slovenskem, kde roční známka stojí v přepočtu zhruba 2200 Kč, zatímco rozsah sítě je třetinový oproti Česku. O tom, kolik člověk zaplatí za dálnice někde v Itálii nebo ve Francii ani nemluvě. 

Takhle, já bych také velmi rád jezdil po dálnicích ideálně zdarma. Nakonec bydlím kousek za Prahou a roční známku si musím kupovat jen asi kvůli deseti kilometrům dálnice, protože se mi to nechce objíždět po okreskách. Ale zase chápu, že prostě z něčeho se údržba a výstavba platit musí. A pokud stojí roční známka 2500 Kč, pořád to znamená denní poplatek ani ne 7 Kč. Slovy SEDM korun. I kdybych nikdy nejel nikam dál a pořád při denních cestách používal těch deset kilometrů dálnice, pořád se mi těch sedm korun denně dost vyplatí. My Češi jsme prostě mistři v nadávání na drahotu u věcí, které vůbec drahé nejsou. Sedm korun denně za dálnice? Ani náhodou! Stovku za cigára a jiné podobné zbytečnosti? Není problém... 

Zastavení valorizace cen dálničních známek je sympatický krok jen na oko. Potřebné peníze tak jako tak zaplatí občané. Jen to bude méně přehledné, méně efektivní a navíc tímto krokem každému řidiči, který chtěl roční dálniční známku, vláda ušetří možná tak stovku. Je to stejně hypotetické šetření, jaké provozuje Alena Schillerová na Facebooku ministerstva financí, kde počítá ceny paliva snížené díky regulaci a hypotetické ceny bez regulace. Že to v praxi není tak úplně pravda, to úředníky moc nezajímá. Hlavně aby to dobře vypadalo.