Kašlat na blinkry není jen nešvar řidičů BMW. Kvůli lenosti houstne doprava a hrozí nehody

Už dlouhá desetiletí patří blinkry mezi nedílnou součást výbavy každého vozu. Na jejich správné používání se v autoškolách klade obzvláště velký důraz, i přesto je mnoho řidičů stále používá špatně. V jakých případech tedy směrovku aktivovat?

Ukazatele směru jsou základním komunikačním prostředkem mezi účastníky silničního provozu. Někteří řidiči je ale stále používají laxně, často si nejsou jistí, před kterými úkony musí „vyhodit blinkr“, nebo dokonce považují blikání za nadbytečné. To má samozřejmě za následek snížení plynulosti, ale hlavně bezpečnosti provozu. Správné používání směrovek přitom není žádná věda, stačí se řídit zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Ten uvádí, že blinkry musí být aktivovány v těchto případech:

• Při přejíždění z vyhrazeného jízdního pruhu do přilehlého jízdního pruhu.
  
• Při objíždění stojícího vozidla, překážky nebo chodce.
• Při předjíždění vozidla a při zařazování zpět před vozidlo po jeho předjetí.
• Při předjíždění cyklisty.
• Při odbočování na křižovatce nebo na místo ležící mimo pozemní komunikaci.
• Při zajíždění k okraji pozemní komunikace nebo k chodníku za účelem zastavení nebo stání.
• Při vyjíždění od okraje pozemní komunikace nebo od chodníku.
• Při vyjíždění z kruhového objezdu.
• Při změně směru jízdy a vybočování z něho. Jestliže to vyžaduje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

O způsobu používání směrovek pak pojednává paragraf 30, který říká, že znamení o změně směru jízdy musí řidič dávat včas před započetím jízdního úkonu s ohledem na okolnosti provozu na pozemních komunikacích, zejména na řidiče jedoucí za ním a na povahu jízdního úkonu. Aktivované blinkry ponechá řidič jen do doby ukončení změny směru jízdy, vybočení z něho, nebo pokud vozidlo nezaujme místo v jízdním pruhu, do kterého přejíždí. Pokud vozidlo směrovými světly není vybaveno nebo v případě jejich poruchy, dává řidič znamení upažením, a to jen před započetím jízdního úkonu. Paží ohnutou v lokti nahoru se dává znamení o změně směru jízdy na opačnou stranu.

Na druhou stranu i příliš brzká aktivace směrovek je nebezpečná. Tu situaci určitě znáte. Chcete být poctiví, tak začnete blikat už několik metrů před křižovatkou, jenže si nevšimnete odbočky, která je ještě před ní. Ostatní řidiči tedy předpokládají, že budete uhýbat už teď. Vy však neodbočíte a pojedete dále v přímém směru. Výsledkem pak může být i vážná dopravní nehoda.

Nejčastějším nešvarem řidičů je nedání blinkrů při odbočování z kruhového objezdu, jak dokazují statistiky a záznamy z kamerových systémů. Téměř 15 procent šoférů zapomene při výjezdu z tohoto typu křižovatky aktivovat pravou směrovku. Tím sice nikoho neohrozí, ale zpomalí dopravu, neboť nedají čekajícím vozidlům najevo, že budou moci na kruhový objezd vjet. Při vjezdu na „kruháč“ samozřejmě neblikáme.

Znamení o změně směru jízdy musí řidič dát i při odbočování z pruhu do pruhu na rychlostních silnicích. A to vždy, bez ohledu na hustotu provozu. V Česku je tento přestupek sice často přehlížen, ale v ostatních evropských státech nikoliv. Neblikající šoféři se mohou dočkat hodně vysokých pokut. Blinkry nezapomeňte dávat ani předtím, než začnete parkovat, nebo když jen hledáte volné místo. Zlozvykem českých řidičů je aktivovat výstražné znamení neboli „blikačky“, jenže tím můžete okolní účastníky provozu dosti zmást.

Za vynálezce směrových světel je v Česku považován Jan Hanuš z Olomouce, který navrhl a zkonstruoval šipku, jež se koženými řemínky připevnila na pravou stranu jízdního kola a před odbočením ukazovala směr. Hledal pro ni nejvhodnější tvary, materiály i barvu, až ji nakonec odlil z kovu a natřel ji bíle a červeně. V roce 1922 si ji nechal patentovat.

Na výrobu svých směrovek však vynálezce neměl dostatek peněz, a proto se je rozhodl nabídnout automobilce Tatra. Ta je považovala za zbytečné – když bude řidič chtít ukázat směr, vystrčí přeci z auta ruku. Později se v českých zemích místo Hanušova vynálezu ujaly německé patenty. Používání ukazatelů změny směru jízdy v českých zemích nařídil až zákon z roku 1939.