Retro: Český nadšenec překonal Lamborghini. Postavil Tatru inspirovanou slavným supersportem

Sportovních aut bylo v socialistickém Československu jako šafránu, protože automobilky neměly moc šancí věnovat se „zábavným“ projektům. Tehdejší ekonomika a průmysl s centrálním plánováním nekompromisně nařizovaly, kdo, co, jak a kdy bude vyrábět a neumožňovala tuzemským automobilkám pracovat na vývoji podle svého uvážení. A když si někdo v Československu chtěl splnit klukovský sen, musel si vyhrnout rukávy a pustit se do toho na vlastní pěst.

V osmdesátých letech začal automobilový svět podléhat kouzlu exkluzivních placatých supersportů a velkou ikonou bylo zejména Lamborghini Countach. Poprvé se odhalilo už začátkem předcházejícího desetiletí a ukázalo světu, jak budou vypadat supersporty budoucnosti. Ve své době viselo na zdech chlapeckých pokojů po celém světě, a dokonce i v Československu. Dostat se k plakátu však nebylo úplně jednoduché.

Ještě složitější bylo dostat se k Lamborghini Countach jako takovému. Zatímco v zahraničí bavilo futuristickým stylingem připomínajícím UFO, koupit si tuto placku v našich končinách bylo absolutní sci-fi. Jestli si v Československu někdo chtěl dopřát supersport a měl na něj volné prostředky, nejsnazší cestou bylo sehnat přijatelnou techniku a pustit se do vlastního vývoje metodou pokus-omyl.

Nejznámějším československým supersportem je sice MTX Tatra V8, kterou vyvinul Václav Král ve spolupráci s Metalexem, ale už o přibližně deset let dříve měla sportovní Tatra duchovního předchůdce. Koncem sedmdesátých let se totiž jistý Ivan Labaška ze Světlé u Semil rozhodl, že je nejvyšší čas splnit si klukovský sen a postavit si vlastní supersport. Ten se následně zapsal do historie českého motorismu se jménem Grafit.

Vyučenému opraváři zabral vývoj dlouhých pět let – nejprve pracoval na nákresech a při samotné vlastnoruční stavbě se musel vypořádat s hledáním různých řešení. Zejména přední část karoserie i tvar oken a střechy pak připomíná legendární Lamborghini Countach. A velkým překvapením může být i skutečnost, že sice zpočátku pracoval s jednoduše dostupným laminátem pro karosářské díly, ale později je po malých haváriích začal nahrazovat moderním drahým karbonem.

„Tatrou“ se Grafit stal hlavně kvůli motoru. Speciálně vyvinutý trubkový rám nesl techniku z papalášské limuzíny Tatra 603 – atmosférický 2,5litrový benzinový vidlicový osmiválec s maximálním výkonem 121 kW (165 k), čtyřstupňovou manuální převodovku i zavěšení. A například kvůli tlumičům se Ivan Labaška spojil s tuzemským specialistou na závodní podvozky, společností HP Sporting.

Československý supersport Grafit se nikdy oficiálně nejmenoval Tatra, ale mluví se o něm jako o Tatře Grafit z důvodu podobnosti. Vyžádaly si to i úřady. Když se tvůrce snažil svůj projekt homologovat pro silniční provoz, byla právě vlastní konstrukce tím největším problémem. Úřady si vynutily úpravu zadní části karoserie, aby více připomínala produkční vozy značky Tatra.

Když Grafit konečně mohl vyrazit na silnice, psal se už rok 1991. Nadšený tvůrce však na svém počinu nikdy nepřestal pracovat a občas s ním i amatérsky závodil. Postupem let vyměnil původní výklopné světlomety za pevné s aerodynamickými kryty, spolu se širšími koly se rozhodl pro rozšíření blatníků a výraznou změnou bylo také přelakování z odstínu bordó na obyčejnější červenou.

Největší modernizací ale Grafit prošel při výměně motoru. Zastaralý osmiválec s „šestsettrojky“ nahradila novější evoluce tatrováckého osmiválce z Tatry 700, posledního osobního automobilu značky. Výkonnější vidlicový osmiválec se zdvihovým objemem 4,4 litru měl údajný výkon 294 kW (400 k) a do supersportu se dostal spolu s pětistupňovou manuální převodovkou.

Nejsledovanějším parametrem historických supersportů byla v dobách jejich největší slávy maximální rychlost, takže jak si Grafit vedl v přímce? Ivan Labaška uváděl, že nejvyšší rychlost jeho vlastního vozu dosahuje 325 kilometrů v hodině, ale se silnějším motorem a lepším zpřevodováním by teoreticky mohl dosáhnout až 341 kilometrů v hodině.

V roce 1991, kdy konečně mohl vyjet na silnice, už bylo Lamborghini Countach minulostí – sériová produkce skončila v roce 1990 a zastaralý model nahradilo mnohem modernější Diablo. Poslední výroční verze Countache s typovým označením „25th Anniversary“ jezdila nejvyšší rychlostí jen 295 km/h. Český nadšenec tak postupem času dokázal překonat továrně postavený supersport, kterým se o několik desetiletí dříve inspiroval.