Papalášská Tatra 603 byla jedním z nejvýraznějších poválečných aut v Československu, které se zpočátku vůbec nedostalo do rukou veřejnosti. Historicky poslední proudnicová Tatra sloužila výhradně Komunistické straně Československa nebo ředitelům národních podniků, ale běžný lid ji měl spojenou především s utlačováním a perzekucí. V Kopřivnici se začala vyrábět už v roce 1956 a setrvala v sériové produkci až do roku 1975. Během tohoto období, se dvěma modernizacemi v letech 1962 a 1968, vzniklo celkem 20 422 kusů.
Legendární limuzína je dnes celosvětově jedním z nejvyhledávanějších veteránů ze zemí původního Východního bloku, a přestože byla tím nejlepším autem vyráběným v socialistickém Československu, nebyla tak dokonalá, jak se některým pamětníkům stále může zdát. Připomeňte si její příběh i technická fakta.
Když Československo ovládla komunistická strana KSČ, veškerý průmysl v zemi se začal řídit centrálním plánováním, protože systém chtěl určovat co, jak a pro koho se bude vyrábět. Nástupce zastaralé Tatry 600 Tatraplan vyvíjeli konstruktéři bez plného schválení režimem, který vývoji a výrobě osobních luxusních aut moc nepřál. Je až k neuvěření, že se nově vznikající Tatru 603 povedlo utajit do posledního dne. Motory se přitom testovaly ve třech starších tatrách z úřadu předsednictva vlády a z ministerstva bezpečnosti.
Až koncem roku 1953 si komunistický režim uvědomil, že dosavadní vozy začínají výrazně stárnout a bude potřebovat novou vládní limuzínu. Od ministerstva strojírenství následně Tatra dostala za úkol vyvinout velkou osmiválcovou limuzínu pro šest osob, aniž by vědělo, že už je téměř dokončená. Když Tatra 603 konečně oficiálně dostala „zelenou“, dílo výtvarníka Františka Kardause mohlo vyjet na světlo ponurého Československa.
Původní Tatra 603 debutovala s ikonickým netradičním designem s prosklenou přední maskou se třemi světlomety pod společným krytem. Charakteristické poznávací znamení první výrobní série však nebylo pouze na parádu, protože původně mělo mít prostřední světlo specifickou funkci, s níž se mělo natáčet do zatáček spolu s koly přední nápravy.
Tatra však od této vymoženosti ustoupila a později ji využil jeden z největších západních konkurentů. Mnohem rozšířenější Citroën DS se totiž stal prvním masově vyráběným autem s adaptivními světlomety, natáčejícími se do zatáček spolu s předními koly. Tuto funkci vak v dřívějších letech přinesl i americký Tucker 48 „Torpedo“. Ten mimochodem ve Spojených státech amerických musel bojovat.s předpisem, protože 17 států zakazovalo vozidla, která měla více než dva přední světlomety.
Pohodlí na palubě Tatry 603 si dodnes pochvalují někteří její majitelé, avšak pro pasažéry zvyklé na moderní auta už nemusí být příjemným zážitkem. Komfortní lavice totiž nevytvářejí žádnou oporu tělu v zatáčkách, takže v Tatrě můžete létat jako hadr na holi, a největší výhodu má v tomto ohledu řidič, který se alespoň může držet volantu. Na svou dobu však byla Tatra 603 nejpohodlnějším a nejluxusnějším autem vyráběným v Československu.
Odpružení s relativně vysokým zdvihem kol s nízkou vratnou frekvencí zajišťovalo příjemnou jízdu i na méně kvalitním asfaltu. Jízdní vlastnosti Tatry 603 však odpovídaly specifické koncepci vozu se vzduchem chlazeným osmiválcem za zadní nápravou s výkyvnými hnacími polonápravami. Měla vysoké těžiště, byla citlivá na boční vítr a při rychlé jízdě v zatáčkách byla přetáčivá. Automobilka to později zlepšila použitím torzního stabilizátoru přední nápravy u modernějšího typu T2-603 i radiálních pneumatik Barum, vyvinutých speciálně pro „šestsettrojku“.
Tatra 603 vznikla hlavně pro Komunistickou stranu Československa, což znamenalo i skutečnost, že si ji běžný lid nemohl koupit. Když se dostala k někomu z veřejnosti, v absolutní většině případů k tomu došlo s velkým zpožděním, protože byla už nepotřebným vysloužilým autem vládnoucí garnitury, tajné služby nebo ředitelů velkých národních podniků. I proto se v tuzemsku stala automobilovým symbolem perzekuce.
Pamětníci si však mohou vzpomenout, že se „šestsettrojka“ objevovala i v ceníku sítě národních prodejen motorových vozidel Mototechna. V roce 1959 tam byla nabízena za 98 000 Kčs, což byla až extrémní cena. Silnější Škoda Octavia Super tehdy stála 32 850 Kčs a pro spoustu Čechoslováků byla nedosažitelným autem, které si ještě museli zasloužit budováním úspěšného státu. Situace se nezlepšila ani v budoucnu, protože v první polovině sedmdesátých let se prodávala za 195 000 Kčs, což byl trojnásobek lidové Škody 110 LS.
I proto bylo jednodušším řešením, jak se dostat k Tatře 603, rozpoutat národní revoluci s cílem vzniku nového socialistického státu, jako to udělal Fidel Castro na Kubě. Na opačném konci světa jezdil s bíle lakovanou „šestsettrojkou“, která údajně byla jediným vyrobeným vozem s továrně namontovanou klimatizací. Tuto zakázkovou výbavu automobilka údajně testovala v náročném horku v Egyptě, aby dodala perfektně fungující limuzínu.
Fidel Castro ji v šedesátých letech získal výměnou za americký Chevrolet Corvair. V garáži komunistického revolucionáře a diktátora Kuby však nebyla bílá Tatra 603, protože vlastnil také typický černý exemplář. Tehdejší prezident Ludvík Svoboda rovněž věnoval tatru také iránskému šáhovi Rézovi Páhlavímu.
