Retro: Zachovalá Jawa Pionýr dnes stojí nesmysl. Kdysi to byl nejrozšířenější dopravní prostředek

V nesvobodných dobách bývala symbolem svobody nespoutaného mládého kluka cigaretka tajně vykouřená na záchodku, lepá děva na vedlejším křesle v kině nebo motorka. No a protože v patnácti jste na „třipade“ neměli řidičák a hlavně peníze, byl jasnou volbou „Pionýr“ neboli „Fichtl“ či „Pincek“. Začínali na něm všichni motoristé, kterým je dnes 35 plus. A mnozí venkované na něm s bandaskou pro pivo jezdí dodnes.

Pionýr, resp. skupina malých motocyklů, které takto označujeme, sice odjakživa nosily jméno Jawa, vyráběly se ovšem na Slovensku, v Považské Bystrici. Autorem základní konstrukční ideje úspěšné padesátky byl dr. Jarosla Frei, někdejší technický ředitel Jawy. Byl sice donucen emigrovat, ale jeho projekt s označením Jawa 359 dotvořili šéfkonstruktér podniku Josef Jozíf a motorář Jan Křivka.

Aby moped bylo možné řídit bez řidičského oprávnění, musel dostal pedály ke šlapání, obsahoval už ale všechny základní atributy budoucího Pionýru, tedy ležatý motor o objemu 49,8 cm3, třístupňovou manuální převodovku a uložení zadního kola ve vlečné kyvné vidlici. V roce 1954 byly vyrobeny první prototypy, žádný z nich se ale bohužel nedochoval.

Sériová výroba byla v Považské Bystrici zahájena až s typem 550, který pro tvar jednomístné karoserie se sedlem vešel okamžitě ve známost jako „Pařez“. Odpadla už legislativní nutnost opatřovat malý motocykl šlapadly, technika ale jinak bez větších změn vycházela z prototypu. Nový moped byl zpočátku kvůli překotnému zavádění do výroby dosti poruchový, koncepce a konstrukce však bez ohledu na to předběhla ve své kategorii konkurenci a do ukončení výroby v létě 1958 bylo celkem vyrobeno 106 111 kusů!

V roce 1958 byl typ 550 nahrazen vyspělejším typem 555, který dostal výkonnější motor o výkonu 2,2 kW, což znamenalo lepší dynamiku reprezentovanou zvýšením maximální rychlosti na 60 km/h z původních 45 km/h. Pro export začalo být v roce 1959 dodáváno prodloužené sedlo a také typické „revmaplechy“ chránící nohy jezdce před nepřízní počasí.

Původní „Pařez“ byl jen předvojem kultu, který vešel do dějin jako Pionýr. Pod tímto jménem si drtivá většina pamětníků představí Jawu typ 05, 20 či 21. Všechny tyto motocykly měly charakteristický tvar kapotáže a navenek se lišily spíš jen v detailech, jako byly různé tvary výfuku, řídítek, linkování, krytu převodovky či přítomností nebo naopak absencí „revmaplechů.“

Obecně lze říci, že počínaje typem 05 z roku 1962 se konstrukce Pionýru ubírala směrem ke skútru, jak jej známe dnes. Na rozdíl od italského prapředka všech skútrů - Vespy měl však ten československý velká kola, která byla pro provoz po našich „tankodromech“ nezbytná. A vidíte, dnes jsou standardem u většiny modelů.

Standardem Pionýrů se stalo dvousedlo, pod kterým se zabydlela větší palivová nádrž na benzin říznutý pověstným olejem M2T, začalo se objevovat taky atypické řazení, kdy se jednička řadila páčkou směrem nahoru, zatímco ostatní stupně naopak.

Model 20 z roku 1966 vypadal prakticky totožně, měl však dále zesílenou konstrukci a výkonnější motor reprezentovaný hodnotou 2,6 kW. K dvacítce přibyla v roce 1967 odlehčená sportovní varianta s typovým označením Jawa 21 Sport. Oproti skútrovému typu Jawa 20 měla „jednadvacítka“ elegantní štíhlý trup bez „revmaplechů“ a široká řídítka s hrazdou. Poptávka po tomto provedení byla vždy velká, objem výroby byl ale ve srovnání s typem 20 výrazně menší a přednost měl vždy vývoz do zahraničí, takže šlo o nedostatkové zboží podobně jako později u Simsona v Enduro verzi. 

Motocykl pojmenovaný Mustang vznikl v roce 1968 jako poslední sériově vyráběný model „Pionýrů“. Jeho vývoj reagoval na průzkum trhu, který ukázal velkou poptávku po klasickém maloobjemovém motocyklu. Protože konstrukce nového stroje včetně zkoušek trvá několik let a vyžádala by si nemalé investice, bylo rozhodnuto použít součástkovou základnu souběžně vyráběného pionýra, design byl ale zbrusu nový.

V Jawě se inspirovali italským výrobcem Italjet, který již velmi podobně tvarovaný motocykl postavený na podvozku Jawy prodával - měl pouze jiný, lepší, italský motor. Mustang měl být původně jen zpestřením nabídky do doby, než se zavede výroba nové moderní padesátky á la Simson. Důstojné náhrady se ale Mustang a Pionýr částečně dočkali až po revoluci v podobě typů Robby a Dandy, jejichž prodeje byly ale v serovnání s předchůdci nicotné. V roce 1982 tak Mustang završil výrobu slavné řady padesátek, kterými dřív na vesnici dráždil sousedy skoro každý kluk. Výroba klasického „fichtla“ typů 20 a 21 byla ukončena už o dva roky dříve.

Přestože pionýrů i mustangů všech řad a typů vzniklo za víc než 25 let přes 1,5 milionu kusů, na silnicích už je dnes běžně nepotkáte. Většina z nich prostě přežila svoji životnost a zdaleka ne každý si svého pincka hýčkal. Ve snech teenagerů tak pionýry v druhé polovině 80. let nahradily východoněmecké simsony a po revoluci stroje západních značek. Ve vesnických stodolách se jich ale stále nachází dost - takové množství prostě nemůže jen tak zmizet. Jen je vytáhnout a dát jim trochu lásky. 

Svezení na charakteristicky vrčícím dvoutaktu má totiž i dnes své kouzlo. Fajnšmekři tvrdí, že dobře udržovaný, případně přetryskovaný nebo dokonce vykorkovaný Pionýr umí fičet až stovkou - ostatně ilegální závody nadšenců do česko-slovenských malorážek se stále hojně konají. Pražští kavárenští povaleči si „cool“ veterána dnes dokonce mohou půjčit ve stylové půjčovně za nekřesťanské peníze. Bude to ale pořád levnější než si pořídit vlastní stroj - cena zachovalého „Fichtla“ v původním stavu může klidně vyšplhat na 50 tisíc korun.

Pokud chcete mít nostalgické vzpomínání stále po ruce, připravte si alespoň 20 tisíc za pojízdný kus s doklady, starší pařezy jsou i násobně dražší. Jen pro zajímavost - v roce 1971 byla cena nového pionýra 3400 Kčs při průměrné mzdě 1200 Kčs.