Svezení s první Škodou Fabia RS ukazuje, jak zábavná byla auta před 20 lety. A taky nebezpečná

Příští rok v březnu tomu bude rovných 20 let, co se na autosalonu v Ženevě objevila ostrá varianta malého vozu z Mladé Boleslavi. Škoda Fabia RS první generace na sebe upoutala pozornost nejen díky svému upravenému vzhledu po vzoru závodních speciálů WRC, ale i tím, jak jezdila. My jsme si ty chvíle chtěli připomenout a tak jsme na akci Škody zaměřené na sportovní vozy sedli do extra zachovalého kousku. Ujeli jsme jen pár desítek kilometrů, ale celou dobu s úsměvem. Chvílemi nás poléval i studený pot.

Fabia RS první generace je poznat na první pohled. Nejen díky svému typickému přednímu nárazníku s mlhovkami nebo obligátnímu nápisu na masce chladiče, ale i díky velkým kolům. Tedy velkým, ony to jsou šestnáctky, ale na malém hatchbacku vypadají jako pořádná kola. Pod nimi prosvítají lakované třmeny brzd, v případě našeho kousku zeleně. A nesmí chybět ještě jeden známý poznávací znak – masivní výfuk vlevo vzadu.

Uvnitř je to mix nejvyšší možné výbavy s dvacet let starým pojetím interiéru. Na jednu stranu všude samý plast, na druhou stranu za jízdy překvapivě nic moc nevrže a nepraská, což je u tak starého a zřejmě dost zkoušeného vozu téměř zázrak. Vypovídá to ale o slušné kvalitě zpracování.

Sportovní volant se třemi rameny se povedl, parádně padne do ruky a vtáhne vás do hry i teď po letech, kdy je ohmataný tak moc, že jeho povrch připomíná zamrzlý rybník. Budíky otáček a rychlosti mají také specifický styl, moc dobře se z nich ale hodnoty neodečítají. To mnohem víc se nám líbí řadicí páka šestistupňového manuálu nebo sedadla, která jsou sice měkká (asi už dost vysezená), ale zároveň ještě nabízí slušné boční vedení.

Celkově je to krasavice, prohlédněte si ji ve fotogalerii. Můžete ji tam porovnat i s dalším žlutým žihadlem v podobě Škody Octavia RS druhé generace:

Hot hatch a nafta nejdou příliš dohromady. To si pomyslíte ve chvíli, kdy odblokujete imobilizér a následně otočíte klíčkem ve spínací skříňce. Zpředu to zachrochtá jako při startu omšelé Karosy a vy si začnete říkat: Proč? Ale pak jedete, teplota stoupá a chrochtání se začíná vzdalovat. Objevuje se spíš dunění, které podkresluje snaha velkého výfuku o alespoň nějaký projev. Ne, není to nic lahodného, ale rozhodně to je lepší než umělé zvuky generované reproduktory dnešních aut.

Starý turbodiesel s objemem 1,9 litru má výkon 96 kW, tedy 130 koní. Už to je na malé auto dost, jakkoliv kvůli nafťáku pod kapotou výrazně přibralo na váze. Má přes 1,3 tuny. Záleží hlavně na točivém momentu, který má hodnotu 310 Nm. To z něj dělá stíhačku, jíž je těžko uvěřit akceleraci z nuly na 100 km/h pár desetin pod 10 sekundami. Místo toho se budete cítit, jako by to mělo být třeba pět sekund. Není, samozřejmě...

Přidáte plyn, motor zahučí a táhne lidově řečeno „vocpodu“. Máte ale jen chvíli na to, abyste zařadili, protože diesel jako vždy kolem čtyř tisíc otáček za minutu výrazně vadne. Není to problém. Šestikvalt je přímo libový a rychlosti se s ním sází přesně a rychle, jako by byl nový. Je to radost a velmi rychle se s Fabií RS ocitnete v nelegálních rychlostech. A tam vás polije ten studený pot.

Člověka zvyklého na moderní vozy předně šokuje řízení. Vůle v jeho středu se stoupající rychlostí vypadá jako nekonečně hluboká díra, ze které by nebylo snadné se dostat ven, nebýt vysoce aktivního posilovače. Ten vytváří neskutečně lehké řízení. Dobrou zprávou je zpětná vazba, který ani přes veškerou snahu posilovače nezaniká. V dlaních tak ucítíte dost, určitě mnohem víc než v drtivé většině dnešních aut s vyladěným řízením. Tenkrát jsme to nevěděli, ale auta z přelomu tisíciletí prostě měla lepší řízení než mají teď.

Podvozek je továrně snížený o 15 mm, ale to neznamená, že by byl tužší nebo stabilnější. Auto je na dnešní poměry měkké a v zatáčkách má tendence pořádně se naklánět. Těžký naftový motor na přídi znamená, že zadek umí velmi rychle přejít do nervózního chování, hlavně když uděláte řidičskou chybu a do zatáčky vjedete příliš rychle. U Fabie RS se musí přemýšlet, nejede jako dnešní ostré vozy, které jsou proti ní vozíky horské dráhy pečlivě upevněný ke kolejím.

Když to pochopíte, Škoda Fabia RS vám v rukách rozkvete. Musíte ji krotit, musíte ji řídit a za to si ji můžete užívat. Úsměv bude střídat trochu strachu smíchaného s respektem a pud sebezáchovy vám poradí, že na klikaté silnici byste měli k ostrým změnám směru přistupovat trochu méně ostřeji. Jinak skončíte ve škarpě. Fabia RS je prostě taková poměrně divoká hračka, se kterou se to musí umět.

Fabia RS je možná v českém rybníčku legenda, ze jeho hranicemi už ale tolik ne. To ale hraje do karet těm, kteří by se k ní chtěli, byť třeba jen na pár tisíc kilometrů vrátit. V bazarech, ale lépe v soukromých inzerátech jich je poměrně dost za ceny mezi 70 až 150 tisíci korunami. Počítejte s větším nájezdem, protože naftové vozy svádí k delším cestám i díky rozumné spotřebě.

Škoda Fabia RS byla také velmi oblíbenou hračkou pro nejrůznější domácí tunery, často se tak objevují vozy s úpravami, někdy povedenými, jindy tragickými. Ostatně, legendární diselový motor má velmi známou výhodu. Je ho možné očipovat. Za pár tisícikorun zvedne výkon třeba na 180 koní a točivý moment na 436 Nm. To se ale z Fabie RS stane poměrně nebezpečná raketa.