Postavit z autobusu obytný vůz není tak těžké. Je ale potřeba vybrat správný a moc do něj nevrtat

Před nedávnem jsme psali o Martinovi Balátovi z Plzně, který si pořídil ojetý autobus za 40 tisíc korun. Rozhodl se ho přestavět na permanentní bydlení, ale přitom se nechce vzdát možnosti jezdit po silnici. Zároveň nechce platit vysoké povinné ručení za autobus a rád by jezdil jen s řidičským oprávněním skupiny C. To lze, ale musí splnit řadu podmínek. Na ně se zaměříme tentokrát. Článek o nákladech na přestavbu a výběru ojetých autobusů najdete v následujícím odkazu.

Balát si pořídil autobus Renault FR1 z roku 1988. Kdyby ho chtěl jen na bydlení někde na pozemku, stačilo by ho vyřadit z provozu. Protože chce ale jezdit, musel začít s přetypováním. Výhodou je, že mu s tím ochotně pomohli ve Vysokém Mýtě, tedy v sídle Karosy. „Právě Renaultu Karosa patřila, pak ji koupilo Iveco. Proto vám mohou pomoci i s přetypováním těchto autobusů,“ říká Balát.

Z Karosy musel získat souhlas s přetypováním stroje, ve kterém se píše, co se na autobusu musí změnit, aby ho bylo možné zařadit do jiné kategorie. Konkrétně v tomto případě z kategorie M3 (více než osm míst k sezení a hmotnost vyšší než pět tun) na M1, která má maximálně osm míst plus řidiče. Podle Baláta v jeho případě stačí, aby prostor pro cestují a obytnou část vozu oddělovala pevná přepážka.

„V Karose byli velmi vstřícní. Dali mi telefon přímo na člověka, který se přetypováním zabývá. Podklady mi vyřídili a poslali do tří týdnů. Nestálo mě to vůbec nic,“ popisuje začátek procesu Balát s tím, že jakmile bude přestavba hotová, musí na technickou kontrolu k takzvanému „káčkařovi“, tedy kontrolnímu technikovi typu K.

Podle Pavla Rubeše, jednatele společnosti TestCar, která provozuje síť stanic technické kontroly, je K technik ten, kdo řeší auta z dovozů nebo právě přestavby. Kvůli tomu prošel speciálním kurzem podle vyhlášky. „Cena za takovou prohlídku se pohybuje kolem dvou až tří tisíc. Záleží na kategorii vozidla, regionu a ceníku konkrétní STK,“ vysvětluje Rubeš.

Pokud bude mít Martin Balát vše v pořádku, může zamířit na úřad a nechat si změnu kategorie u svého autobusu, pak už tedy obytného vozu, zapsat. Háček je právě v tom, že nestačí jen splnit požadavky Karosy na přetypování, musí si dát pozor i v dalších detailech přestavby. Samozřejmostí je například revize na nové elektrické rozvody ve voze.

Už ale při základním výběru autobusu může nastat problém. „Vozidlo kategorie M1 nesmí svou délkou přesáhnout 12 metrů. Ne každý autobus je proto na změnu vhodný,“ upozorňuje Jiří Malec, vedoucí oddělení PTI společnosti Dekra CZ. Na to je potřeba dát při výběru vhodného autobusu velký pozor. Řada modelů se také vyráběla v různých provedeních, i Balátův Renault FR1 měl délky 11,3, 12 a 12,8 metru.

Důležité při přestavbě autobusu jsou i sedadla. Pokud by měl být výsledný obytný vůz pětimístný, je ideální, aby zůstala původní homologovaná sedadla s originálním ukotvením. „Pokud by se měnilo ukotvení, musela by sedadla podstoupit nové zkoušky a to by bylo časově i finančně náročnější,“ varuje Malec. Jako dobré naopak považuje získání vyjádření výrobce, zda konstrukce podvozku autobusu vydrží vyšší rychlost. Ta je totiž kromě vězeňských speciálů omezena na 100 km/h, ale v kategorii M1 by mohl stroj jet například i 130 km/h.

Zakázanou zónou by měly být při přestavbě zásahy do nosné konstrukce. „Vůz musí mít zachovalý rám, do nějž se nebude nijak zasahovat. To je dobré vědět, pokud by chtěl nový majitel vyrábět například výsuvné boky po vzoru velkých obytných aut nebo třeba dělat ze dvou oken jedno. Některé autobusy mají nosníky ve střeše. I tady je tak potřeba být opatrný,“ dodává Malec.

Jeho kolega Kamil Konečný, technik služeb STK společnosti Dekra CZ ještě dodává: „Pokud jde o možné technické komplikace, je třeba poukázat zejména na úpravy obsaditelnosti z pohledu bezpečnosti provozu, na změny v rozložení hmotností ve vozidle a s tím spojené problémy. Legislativně se taková přestavby může zkomplikovat při zařazení vozidla do příslušné kategorie či druhu z pohledu účelu využití vozidla.“

Oba technici se pak shodují, že vždy je ideální konzultovat svou individuální přestavbu s příslušným úřadem, který ji bude řešit. Pokud přijde majitel dobře připraven a bude mít vše v pořádku, může se pak těšit na opravdu velký obytný vůz.