Ojetý Nissan Qashqai je tak trochu zbytečné SUV. Majiteli ale může dobře sloužit

Nissan Qashqai první generace jsem při uvedení na trh nesnášel. Měl krátké sedáky, nepřesné řízení, horší dílenské zpracování a složité ovládání palubního menu. A ani po stránce jízdních vlastností na tom nebyl nikterak dobře. Byl silně nedotáčivý, ve vyšších rychlostech hučel, na velký kolech drncal a ještě se k tomu kolíbal. No prostě žádná hitparáda.

Druhá generace se z chyb částečně poučila a po modernizaci v polovině výrobního cyklu dosáhla nejlepší formy. Při omlazovací kúře automobilka Nissan vylepšila nejen vzhled, ale také drobnosti, které vedou ke spokojenosti majitelů. Technici mimo jiné přidali zvukovou izolaci do předních dveří, do zadních podběhů a také zvětšili tloušťku zadních skel.

Na modelu druhé generace je ještě více patrný vliv Renaultu. Použitá technika pocházející od francouzské automobilky se ale na trhu s ojetými vozy neprojevuje negativně rychlejším poklesem cen. Nissan má stále punc japonské kvality.  Nový Qashqai jste mohli pořídit svého času za půl milionu, ale také skoro za dvojnásobek.

V nabídce ojetin převažují drtivě vozy poháněné benzínovým motorem. U druhé generace můžete aktuálně vybírat z více než sto dvaceti kusů, přičemž polovina má udávaný nájezd nižší než 100 000 km. V drtivé většině narazíte na vozy vybavené manuální převodovkou (poměr činí 9:3) a pohon všech kol se objevuje jen u každého desáté ojetiny. 

Většina exemplářů byla pořízena v Česku, má servisní historii, zhruba polovina zažila jen jednoho majitele. Třetina automobilů je vybavena tažným zařízením, popř. panoramatickou střechou. Často narazíte na parkovací kameru, popřípadě senzory, elektricky sklopná sedadla, tempomat, dálkové centrální zamykání, vyhřívaná sedadla nebo navigaci.

Jako čtyřkolka je Nissan Qashqai nedostatkovým zbožím. Kombinována byla jen s turbodieselem 1.6 dCi. Ostatní motorizace jsou pouze v provedení s pohonem předních kol.

Vypůjčený Nissan Qashqai byl vyroben v roce 2015 a poháněl jej diesel 1.6 dCi ve spojení s převodovkou CVT. Ta řadila velmi příjemně a byla na celém vozu největším překvapením.

Oproti tomu vznětová šestnáctistovka dCi, která mě při uvedení na trh učarovalo kultivovaným a tichým projevem, zde dávala o sobě citelně vědět. Na tachometru v době testu svítilo 115 900 km a autobazar si za vůz při platbě v hotovosti žádal 340 000 Kč.

Nissan mezigeneračně udělal poměrně velký skok, na vyšší úroveň se posunulo hlavně zpracování a použité materiály. Vylepšena byla i multimédia v podobě systému NissanConnect, který kromě standardních funkcí (navigace) nabízel připojení na internet pomocí vašeho chytrého telefonu. Cestující tak mohou mít přístup na Twitter, Facebook nebo třeba TripAdvisor. Vyhledávat můžete i na Googlu pomocí centrálního displeje. S odstupem času působí grafika zastarale a lepší je vše hledat na svém mobilním telefonu. A vadil mi i neprakticky umístěný konektor USB ukrytý ve středové přihrádce.

Na předních sedadlech je prostoru dostatek, vzadu je to o něco horší. Spokojeni budou i středně nároční chalupáři, protože zavazadlový prostor nabízí objem 410 litrů. Sklopením zadních sedaček vznikne prostor o objemu 1 585 litrů. Vyšší stupně výbav měly v kufru praktickou variabilní dvojitou podlahu.

Namísto víceprvkové nápravy pro všechny verze se její použití omezilo pouze na varianty s pohonem všech kol. Už v roce 2015 dostaly zcela nezávislé zavěšení zadních kol všechny šestnáctistovky, a to bez ohledu na spalované palivo. Torzní příčka tak zůstala vyhrazena jen motorizacím 1.2 DIG-T a 1.5 dCi. Navíc se Qashqai pyšnil systémem inteligentní kontroly pohybu karoserie, při kterém využívá brzdy. Jejich zásahem má být dosaženo co možná nejmenších výkyvů karoserie nejen na nerovnostech.

Základ tvořila pohonná jednotka 1.2 DIG-T o výkonu 85 kW. Benzinový motor od Renaultu se velmi dlouho ohřívá (na provozní teplotu více než 25 kilometrů), což se v důsledku projevuje ředěním oleje benzínem, protože pracuje dlouho s bohatou směsí (benzín vstříknutý do válců nestačí vyhořet, usazuje se a proniká do olejové vany). Na krátkých trasách tak olej nemizí, ale přibývá. Kvůli sníženým mazacím schopnostem oleje se opotřebovávají válce a dochází k vydření jejich stěn. Stanovená výměna oleje až po 30 000 km celou situaci jen zhoršuje. 

Řadě majitelům byly dvanáctistovky měněny v záruce. Existují ale řidiči, kteří s dvanáctistovkou najeli bez potíží desítky tisíc kilometrů. Jsou to ovšem výjimky, které pramení z velmi specifických podmínek používání. Motoru prospívají dlouhé trasy, aditivovaný benzin s vyšším oktanovým číslem, časté vytáčení a výměna oleje maximálně po deseti tisících kilometrech. Vzhledem k osmilitrové spotřebě paliva u manuálu a desítilitrové ve spojení s CVT ale nedává přeplňovaná dvanáctistovka nejmenší smysl (i když má méně najeto a bývá navíc mnohem levnější než ostatní motorizace). 

Pokud preferujete benzínový motor, je daleko lepší volbou 1.6 DIG-T pracující s výkonem 120 kW. Ale i zde platí, že šestnáctistovce moc nesedí město a raději má delší cesty. 

Po faceliftu v roce 2018 nahradila oba agregáty 1.3 DIG-T v několika výkonových stupních a vypadá to, že se konstruktéři snažili napravit reputaci (agregát vznikl ve spolupráci s Mercedesem). Třináctistovka v silnější verzi mohla mít sedmirychlostní automat DCT se dvěma spojkami.

Od počátku výroby můžete pod kapotou narazit na dva diesely 1.5 dCi a 1.6 dCi. Obě jednotky neoslní zrovna hladkým chodem, svoji práci ale odvádějí dobře. Pokud jim byla dopřávána kvalitní nafta, vydrží dlouho. Silnější šestnáctistovka mohla být kombinována s pohonem čtyř kol All Mode 4x4. Bohužel takových ojetin je v nabídce málo. V roce 2019 byla šestnáctistovka na krátkou dobu nahrazena objemem 1.7 dCi o výkonu 110 kW, pro který v podstatě platí to samé.

Potíže se vyhýbají i převodovkám, i když elektronicky ovládaná převodovka CVT (X-Tronic) představuje u ojetého vozu vždy určité riziko. Lepším možností je zvolit klasický manuál. Jde o šestirychlostní převodovku, což oceníte především při jízdě mimo městskou zástavbu, kde se zařazení šestého rychlostního stupně projeví nejen úsporou paliva, ale i menší hlučností pohonné jednotky.

Jízda s Nissanem Qashqai není vyloženě špatná, ničeho výjimečného se ale za volantem nedočkáte (ani nadpozemského komfortu ani sportovního svezení). V každém případě jde o vůz s průměrnými jízdními vlastnostmi, u kterého je znát vyšší těžiště. To automobilka kompenzovala tvrdším nastavením podvozku, než jaké byste od SUV očekávali. To částečně eliminuje náklony karoserie v zatáčkách. Pokud budete s autem jezdit jako s obyčejným SUV, které si na nic nehraje, budete spokojeni. 

Osobně mi vadil asistent rozjezdu do kopce. Autu po sešlápnutí plynového pedálu zbytečně dlouho trvá, než systém uvolní brzdy. Jde o desetiny sekundy, ale i tak mi to přišlo nekonečně dlouhé. Popojíždění v dlouhé koloně v kopci tak není nic příjemného. A podobně se chová i systém stop/start, který jsem okamžitě po usednutí do vozu vypínal. 

Převodovka CVT od firmy Jatco řadí hladce. Známým neduhem variátorů je nižší mechanická účinnost při jízdě ustálenou rychlostí, zejména po dálnici. Něco se ztratí v řetězovém převodu, zbytek v případě X-tronicu spálí hydrodynamický měnič momentu.

Nissan Qashqai se po čtyřech letech na trhu dostal díky modernizaci do vrcholné formy. Při omlazení došlo na vylepšení vzhledu i řady drobností. Přibyla zvuková izolace, což zlepšilo akustickou pohodu na palubě. Patrný je také posun v oblasti jízdních vlastností. Qashqai už tolik neposkakuje na nerovnostech a jeho projev je harmoničtější díky přepracovanému nastavení tlumičů, méně tuhým pružinám a měkčím pryžovým dílům.

Při koupi nepodceňte výběr motorů. Převaha benzínových jednotek v inzerci ojetých automobilů spolu s nižšími kilometrovými proběhy a lákavější pořizovací cenou svádějí ke koupi. Pokud ale chcete problémy minimalizovat, volte raději dieselové jednotky, kterým nevadí kratší trasy.

Redakce děkuje za zapůjčení vozu společnosti Auto ESA.