Ojetá plechovka boří mýty o francouzských autech. Citroën Berlingo neměl za 15 let jedinou chybu

Francouzských ojetin se někteří zájemci o bazarová auta vyloženě bojí. Vozy značek Citroën, Peugeot nebo Renault předchází pověst málo spolehlivých modelů, které vás nechají kdykoliv a kdekoliv stát a přemítat nad tím, proč jste proboha udělali chybu a něco takového si koupili. Možná to tak je, ale kdybyste se zeptali nás, povíme vám úplně jiný příběh. Ten o Citroënu Berlingo (první generace po faceliftu), kterému je právě teď 15 let a za celou dobu neměl jedinou závadu. Důvodů, proč tomu tak je, je hned několik. A předpisová péče mezi ně v žádném případě nepatří.

Ta bílá ze všech stran obouchaná plechovka, kterou můžete obdivovat na přiložených fotografiích, říká "pane" autorovi tohoto článku od samého počátku. Tehdy se psal červen 2006, on chodil na Vyšší odbornou školu publicistiky a jeho výbavou našlapaná Škoda Felicia 1.6 GLXi měla neustále problémy. Bylo potřeba jiné „přibližovadlo“. Student si ho dovolit nemohl, movitější rodič souhlasil, ale měl podmínku: bude nové, co nejlevnější a praktické, protože si v něm nebudeš jen tak vozit pozadí, ale budeš mi za to sloužit. Volba padla na skladový Citroën Berlingo za rovných 300 tisíc korun včetně DPH bez jediného kousku výbavy. Rodič vydal hotovost.

Pokud byste chtěli snad vidět seznam prvků, se kterými se toto auto chlubí, není to možné. Nemá totiž vůbec nic. Nic! Možná by šlo brát v potaz airbag před řidičem a digitální hodiny na palubní desce. Ale to je vše. Okna vpředu se ovládají „švihadly“, zrcátka nastavují ručně, není tu palubní počítač, rádio, klimatizace, ani centrální zamykání. Chybí ABS, ESP nebo jakákoliv jiná elektronika. Jediné, co je digitální mimo hodin, je ukazatel ujetých kilometrů. Berlingo má samozřejmě plechová kola a nárazník, kliky či zpětná zrcátka vyvedená v černém (po letech spíš šedém) plastu. To ale nevadí, pěkně kontrastuje se základní pastelkovou bílou barvou karoserie.

A to je mimochodem jeden ze tří hlavních důvodů, proč se za 15 let ježdění na tomto konkrétním Berlingu neporouchalo zhola nic. Nemělo se totiž co porouchat. Naštěstí movitější rodič odmítl zaplatit o 30 tisíc korun víc za model s klimatizací se slovy: „Tsss, to si raději za to pojedu na dovolenou.“ A tak se neřeší ani tohle. Jasně, v létě je to trochu peklo. A taky když prší, to se to pak hezky mlží.

Druhý důvod, proč se tomuto Berlingu za 15 let v provozu nic nepřihodilo, se zřejmě skrývá pod jeho kapotou. Není to právě hezký pohled. Zanedbaný motorový prostor ale ukrývá opravdový poklad – benzinový atmosférický čtyřválec s označením TU3, který ze svých 1,4 litru objemu vykašlává 55 kW (75 koní) výkonu a 121 Nm točivého momentu. Tenhle motor má základ ještě v devadesátých letech, dokonce měl tehdy karburátor. V Berlingu v roce 2006 už samozřejmě disponoval vstřikováním. Ve své době patřil k nejrozšířenějším jednotkám skupiny PSA a najdeme ho v mnoha modelech.

Motor je to slabý, to se musí nechat. Jenže Berlingo je poměrně lehké. A tak v určitých chvílích může působit mrštně. Nesmíte jet ale do kopce, nebo se snažit na dálnici udržet tempo s provozem. Celkově není cítit, že by bylo auto vyloženě ubohé. Jede. Za celou dobu se s motorem nedělo vůbec nic, neměnili jsme svíčky, dokonce jsme ani nedělali rozvody (ale už o nich uvažujeme, přece jen mají svá léta za sebou). Navíc jsme se o něj ani moc nestarali. Tu dostal olej po dvou letech, tu po třech. Spíš se na něj zapomínalo. A on jede pořád dál.

K autu jsme pořídili kouli, protože Berlingo a Agados z hobby marketu, to je přece chalupářské kombo snů. Citroën má limit pro nebrzděný vozík 550 kg, ale toho se bojíme. Už po rovině s takovým naložením začne rychle topit, z kopce by zase mohly začít hořet brzdy.

Povedené je spojení s pětistupňovým manuálem. Ten řadí poměrně slušně i po těch letech, nekvedlá se v kulise, jen zpátečka občas nechce naskočit. Pětka by mohla být také delší, ve 130 km/h točí skoro 4000. A spotřeba? Nemáme palubní počítač, ale hádáme okolo 8 litrů benzinu na 100 km.

A pak je tu ještě jeden důvod, proč si tento Citroën Berlingo nepřipsal jediný problém. Za 15 let v provozu má najeto 70 tisíc kilometrů. Přesně! Právě během fotografování na počítadle naskočila tato suma. Kdybychom auto kupovali, nevěřili bychom. Jenže my jsme ho přebírali se sedmi kilometry na počítadle. A všech 69 993 jsme tak odřídili sami.

Jak je to možné? První rok po pořízení jsme s ním ujeli 25 tisíc kilometrů, byli jsme dokonce i na dovolené v Chorvatsku, kterou dalo naložené až po strop naprosto bez problémů. Druhý rok se ale autor tohoto článku a provozovatel Berlinga v jedné osobě stal motoristickým novinářem, což znamená nekonečný přísun testovacích aut. Z bílé krabice se stalo takzvané pondělní auto (novinářské vozy se vrací v pondělí ráno a další se berou v úterý, tak aby bylo čím jezdit) a také pracant na tahání odpadů, stavebních materiálů, stěhování kamarádů, co se rozcházeli a zase sestěhovávali dohromady se svými přítelkyněmi. Za 14 let tedy ujelo zbylých 45 tisíc kilometrů, hlavně po Praze, Středočeském kraji a na Litomyšlsku. To je 3214 km za rok.

Je pravda, že tenhle Citroën Berlingo ujel málo kilometrů, nemá žádnou výbavu a má nenáročný jednoduchý motor. I tak je ale důkazem toho, že není vždy potřeba podléhat zaručeným tvrzením, že ta a ta značka je k ničemu a měli byste se jí vyhýbat. Kdybyste se zeptali nás, pěli bychom na Citroën chválu. A to proto, že máme zkušenost s tímhle nesmrtelným Berlingem.