Absurdní servisní intervaly
Italský hatchback konkurující například i Volkswagenu Golf vyčnívá v bazarech napříč celou Českou republikou svým jedinečným a extravagantním vzhledem. Právě ten je pak jedním z hlavních důvodů, proč většina petrolheadů Alfy natolik zbožňuje a kupuje si je i navzdory mizerné spolehlivosti. V případě Giulietty však slovo mizerné vystihuje pouze první auta vyráběná v letech 2010 až 2014. Ta totiž bojovala s řadou nezávažných, ale otravných dětských nemocí.
Úplně bežně například zatékalo pátými dveřmi kvůli vadnému těsnění kolem stěrače, selhával kabelový svazek, při vyšších rychlostech bylo opět kvůli špatnému těsnění slyšet hvízdání kolem oken, celý interiér nepříjemně povrzával, stejně jako sedačky, občas se dokonce stávalo, že se rádio samovolně zapínalo, zasekávalo se víčko nádrže, rozpadaly se výplně dveří a špatně fungovaly i světlomety. Problém byl i s hlavou řadicí páky, která se sice tvářila jako hliníková, ale byla plastová a náchylná na poškození.
Většina těchto nepříjemných nemocí se však inženýrům povedla s příchodem modernizovaných verzí vyléčit. Pokud tedy můžete, prvním Giuliettám se vyhněte a kupujte ty od roku 2014 a dál. V případě motorizací je potřeba počítat s tím, že Alfa měla absurdně nastavené servisní intervaly. Zatímco jiné automobilky hnaly své zákazníky do servisu vždy po 15 až 20 tisících kilometrech, italský výrobce z Turína až po 35 tisících. Mechanici tak často nestačili vychytat rodící se problémy včas, což v kombinaci s náchylnými motory nedělalo dobrotu.