Honda Legend IV. generace (2005-2010)

Začnete-li se o japonský sedan zajímat podrobněji, rychle vám budou přibývat argumenty, proč by právě tento model měl stát ve vaší garáži a dělat vám společnost při dlouhých cestách. Špičkové odhlučnění nemělo ve své době konkurenci, rozměrná vyhřívaná a ventilovaná sedadla potažená perforovanou kůží se společně s bohatou výbavou staraly o maximální možný komfort, pohon všech kol zajišťoval jistotu za každých okolností, kultivovaný šestiválec se staral o dostatečnou dynamiku, celá plejáda systémů a asistentů hlídala bezpečnost posádky a dílenské zpracování dosahovalo té nejvyšší úrovně. Připočteme-li k tomu absolutní nezájem zlodějů, výtečnou ochranu proti korozi, celkovou nadprůměrnou spolehlivost a slušné pořizovací ceny, máme před sebou vůz, který i přes řadu negativ dává smysl.

Uvedené klady jsou vykoupeny dražším servisem (většinu náhradních dílů seženete pouze v originálu), vyšší hmotností vozu a vyšším apetitem šestiválce. Velké hondě nechyběl adaptivní tempomat fungující v rozmezí 30 až 180 km/h nebo systém samočinného nouzového brzdění. Stáří vozu poznáte jen podle displeje multimediální soustavy, který disponuje (i na dnešní dobu) slušnou uhlopříčkou. Samotné grafické zpracování ovšem už zaostává, stejně jako složitý způsob ovládání. Horší je to i s konektivitou - takový bluetooth se ovládá výhradně hlasově.

Zážehové srdce se sametovým projevem je balzámem na duši. Vše korunuje spojení s pětistupňovým automatem planetové konstrukce s kapalinovým měničem, který řadí tak jemně, že to jen stěží poznáte. Bez standardně dodávaného unikátního pohonu všech kol SH-AWD by Legend nikdy nejezdil tak dobře. Trvalý náhon kol obou náprav a převodovka u zadní nápravy kompenzují přetíženou přední nápravu (motor je umístěn před přední nápravou).

Téměř pětimetrový koráb s hmotností dvou tun v zatáčkách statečně bojuje s vrozenou nedotáčivostí. Samotný systém pohonu všech kol je tvořen dvojicí elektromagneticky ovládaných lamelových spojek a patří ke spolehlivým (spojky nikdy nepřenášejí plný točivý moment). Spojení šestiválce a automatu vybízí ke klidné plavbě. Jakmile chcete jet rychleji, je nutné motor hnát do otáček a pak je možné díky přesnému řízení a kvalitním brzdám prohánět třeba takovou Hondu S2000.

U čerpací stanice se ovšem nebudete stačit divit, spotřeba hravě vyletí přes dvacet litrů (nebojte se, mimo město lze jezdit pod hranicí 10 l/100 km, dlouhodobě ve smíšeném provozu pak za nějakých dvanáct litrů, protože městské poskakování v kolonách šroubuje spotřebu k patnácti litrům).

Pocitově šestiválcové srdce působí daleko nižším výkonem. Téměř tři stovky koní nejsou vůbec znát, což je dáno celou řadů vlivů (pohon všech kol, automat, vyšší hmotnost, lineární přísun výkonu, potlačené vnímání rychlosti atd.).

Hondě Legend se v Evropě nikdy moc nedařilo, prodávala se totiž pouze v jediné výbavě s jediným motorem a jedinou převodovkou. Navíc úplně chyběla možnost individualizace. To se u automobilu s cenovkou 1,5 milionu korun nedalo odpustit, přestože v jeho výbavě nic zásadního nechybělo a ze srovnání s německou prémií vycházela Honda vždy víc než dobře. Legend je autem pro všechny, kteří se chtějí lišit a zároveň touží po nevídaném komfortním svezení za doprovodu šestiválce a unikátního pohonu všech kol.

Složitější Legend funguje s odstupem času lépe než o dost jednodušší auta a jeho koupě se nemusí nutně podražit. Důležité je s touto limuzínou nebourat na předek. I drobná nehoda se totiž může stát noční můrou. Za vše může vystřelovací hliníková kapota chránící chodce, která s veškerým příslušenstvím (pyropatrony, panty, řídící jednotka) přijde na sto tisíc korun. Podobou částku je nutné počítat za výměnu radaru sloužícího pokročilým asistenčním systémům. Havarijní pojištění se u tohoto vozu zaručeně vyplatí. Dobré je také vědět, že pokud Legend přestane jet, nikdy se nesmí tahat na laně. Vždy je bezpodmínečné jej naložit a odvést. Při koupi si je potřeba dát pozor na řazení převodovky, to musí být plynulé a nesmí produkovat vibrace či jiné trhavé anomálie.

Po 60 000 km se v převodovce mění olej, motorový olej pak standardně po 15 000 km nebo dvou letech provozu. Zapomenout se nesmí ani na výměnu rozvodového řemene po 120 000 km, na seřízení ventilové vůle po 45 000 km nebo na výměnu oleje v transferu po 45 000 km, kde se používá olej pro hypoidní převody.