Na první pohled tenhle stroj vypadal jako kříženec kola a malé motorky. Využíval slabý benzinový motor, ale měl i šlapky. Důvodem byly požadavky podniku zahraničního obchodu Motokov, který plánoval prodávat stroj na německém a holandském trhu. Proto dostal také pohon pedály a velká kola pro tehdejší legislativou zvýhodněné motokolo v některých evropských státech. I tak ale dokázal frčet rychlostí až 40 kilometrů v hodině.
Název písně v titulku není náhodný. Tohle „motokolo“ dostalo jméno právě podle tehdejšího šlágru „Babetta šla do světa“. A také podle skutečnosti, že mělo jít hlavně o úspěšný vývozní socialistický artikl nejen do kapitalistické ciziny. Nikdo tehdy netušil, že se u nás stane obecným pojmem pro mopedy na desetiletky dopředu, který ve svém označení přežil až do dneška.
Nicméně Babetta se dá v tomto případě považovat za příjmení. Podnik zahraničního obchodu Motokov si totiž dal podmínku, že stroj ponese z obchodních důvodů také zaběhnutou a světoznámou značku Jawa. Považské strojírny, které Jawu Babettu vyráběly, proto musely za používání značky platit Jawě 100 tisíc korun za rok. A jak šla historie Babetty?
První sériově vyráběný moped z Považské Bystrice dostal na svou dobu moderní konstrukci založenou na relativně nízké váze 42 kilogramů. Využíval jednorychlostní převodovku se suchou automatickou rozběhovou spojkou. Tým okolo konstruktéra Gustava Ulického a designéra Jindřicha Šafaříka čekalo po vývoji první Babetty nemilé překvapení. Holandský odběratel totiž požadoval velká devatenáctipalcová kola. Stroj kvůli nim musel projít před zahájením sériové výroby změnami.
Motor nabízel maximální výkon 1,5 koně při 4 500 otáčkách za minutu. Průměrná spotřeba paliva se pohybovala okolo 1,8 litru na 100 kilometrů. Do palivové nádrže se vešlo 3,5 litru včetně rezervy. Maximální rychlost se u různých vývozních variant lišila, ale vycházela ze slušné cestovní „maximálky“ okolo 40 km/hod. Úspěšný český stroj se pyšnil zajímavými patenty. Jako první moped na světě například využíval bezkontaktní tranzistorové zapalování Tranzimo.
S rokem 1973 přišla nová generace. Ta už byla vybavena menšími šestnáctipalcovými koly, což byla nejviditelnější změna. Stroj ale prošel i dalšími konstruktérskými změnami a celkovou modernizací. Po dvou letech výroby dostal odpruženou zadní vidlici. V roce 1976 byla montáž mopedů přestěhována z Považských strojíren do pobočných závodů Rajec (výroba motorů od roku 1973), Kolárovo a Čalovo.
Popularitě modelu Jawa M-207 Babetta v zahraničí pomohl i prodej v západoněmeckých obchodních řetězcích Neckermann a Quelle pod typovým označením M 206 N Mofa jako motorové kolo s pomocným spalovacím motorem. Tato verze s omezenou rychlostí na 25 km/hod dokonce získala v roce 1974 cenu spolkového ministra hospodářství NSR za design i konstrukci nazvanou „Gute form“.
Do sametové revoluce zbývalo šest let, když se začala v pobočném podniku Považských strojíren v Kolárově a Čalově vyrábět třetí generace lidového mopedu. Přepracován byl opět design, stroj dostal nový motor i automatickou dvoustupňovou převodovku. U ní se častěji než dříve začaly objevovat poruchy hlavně kvůli špatné funkci suchých spojek a problémům s převody. Model 210 celkem snadno poznáte podle metalického laku zpravidla v červené, modré nebo černé barvě. Pro vývoz vznikla i varianta s odlišnou kapotáží, nádrží a jiným tvarem sedla.
Po sametové revoluci začal významně klesat export Babetty také v souvislosti s upadáním kvality výroby. V Považských strojírnách se rozjela výroba mopedů Korado ve spolupráci se značkou Piaggio v licenci Puch ve výrazně vyšší kvalitě zpracování.
Firma Babetta se rozdělila na Mopedy s.r.o. a Babetta a.s. a začala spolupracovat se závodem na výrobu mopedů v lotyšské Rize. Vznikl tak moped Babetta 134 Stella. To už ale byla labutí píseň oblíbeného „přemisťovadla“ několika generací. Tento stroj vykazoval nedostatečnou kvalitu. Jeho výroba skončila v roce 1997. Původní Bebetta M-210 v různých modifikacích Stellu přežila o dva roky. Začátkem roku 1999 byla výroba všech typů Babeta definitivně ukončena.
