Pokud rádi cestujete a neradi pouze ležíte u pláže, už jste asi někdy řídili vůz z půjčovny. Většinou jde o cenově dostupná auta se skromnou výbavou, která mají plnit pouze jeden hlavní úkol - dovézt nás z bodu A do bodu B. Avšak zatímco v evropských státech se většinou setkáte se známými značkami typu Peugeot, Renault, Fiat či Toyota, v zemích mimo starý kontinent může být výběr vozidel k zapůjčení výrazně exotičtější. To platí i o Ománu, kde jsem měl možnost vyzkoušet jeden z nejlevnějších vozů světa, a to čínský sedan Changan Alsvin. Zážitek? Nezapomenutelný, ale rozhodně ne v dobrém slova smyslu.
Než se ale vrhneme na samotné auto, pojďme si představit automobilku Changan. Celým názvem Changan Automobile je jednou z vůbec nejstarších čínských značek, jelikož její kořeny sahají až do roku 1862, kdy vznikla jako Western Style Arsenal v čínském Čchung-čchingu. Původně vyráběla zbraně pro císařskou armádu, ale po roce 1950 se postupně začala zabývat výrobou jízdních kol a později i automobilů.
První krok do světa automobilového průmyslu přišel v 50. letech, kdy Changan přivedl na svět vojenská terénní vozidla inspirovaná sovětskými modely. Klíčový zlom nastal v 80. letech díky spolupráci s japonskou automobilkou Suzuki. Společnost začala vyrábět převzaté modely, jako byl minivan Suzuki Carry. Partnerství se Suzuki naučilo Changan, jak produkovat cenově dostupné a spolehlivé vozy pro širokou veřejnost. Během 90. let se značka stala jednou z nejvýznamnějších hráčů na čínském automobilovém trhu, rozšířila svou nabídku o osobní auta a užitkové modely a začala expandovat za hranice.
V novém tisíciletí učinil Changan další důležité rozhodnutí - začal spolupracovat se značkami Ford a Mazda a stavěl svá vlastní výzkumná a vývojová centra po celém světě. Díky tomu se na trhu objevil model CS75 a také mnou testovaný levný sedan Changan Alsvin. Ten se veřejnosti poprvé ukázal v roce 2009. O čtyři roky později se představil facelift a v roce 2018 se na pekingském autosalonu světu představila nová generace - ta, se kterou jsem měl čest jezdit i já.
Přestože se jedná o modelový rok 2025, Changan Alsvin rozhodně nepůsobí jako moderní auto. Nejen v interiéru, ale i zvenčí vás čínský sedan přenese do roku 2010. Žádné moderní vychytávky tu zkrátka nehledejte. Ve standardu jsou jen ty nejzákladnější prvky výbavy, jako jsou elektricky ovládaná okna, klimatizace a obyčejné rádio, které bluetooth ještě nepoznalo.
Přístrojová deska, volant a v podstatě všechny díly v kabině jsou vyrobeny z tvrdého laciného plastu. Přední látkové sedačky jsou posazené velmi vysoko, špatně podepírají tělo a nejsou výškově nastavitelné. Řidič tak za volantem sedí jako na bidýlku. Na druhou stranu je potřeba brát v potaz, že se jedná o vůz za 250 tisíc korun. Takže s horší kvalitou interiéru je zkrátka nutné počítat.
V čem mě naopak Alsvin překvapil, byla praktičnost. Na zadních sedadlech bylo dostatek prostoru i pro urostlejší dospělé a zavazadlový prostor nabídl solidní objem 436 litrů, což je na sedan dobrá hodnota. Co ale pohon čínského sedanu? Má v tomto ohledu Changan Alsvin co nabídnout?
Čínská rozpočtovka má pod kapotou atmosférickou čtyřválcovou jedna-pětku vlastní výroby, která produkuje 105 koní a 145 Nm točivého momentu. Motor je pak spojen s velmi zajímavou převodovkou. Jde o dvouspojkový 5stupňový automat, jenž si Changan vyvíjí a vyrábí sám. Zní to děsivě, a děsivě to taky funguje.
S Alsvinem jsem v Ománu ujel víc než 700 kilometrů, a jestli mi za volantem něco drásalo nervy, tak to byla právě automatická převodovka. Ta řadila naprosto neintuitivně, změna kvaltů trvala věčnost a malý počet rychlostí znamenal, že sedan při rychlosti 120 kilometrů za hodinu točil skoro čtyři tisíce otáček. To znamenalo, že dlouhé dálniční přejezdy byly ubíjející.
Co se ale týče samotného motoru, tak tomu zas nemám co vytknout. Kdyby byl spárován s běžnou manuální převodovkou, tak jde vlastně o obstojnou pohonnou jednotku. Patnáctistovka nabídla dostatečnou dynamiku a průměrně spotřebovala okolo 6 litrů na 100 kilometrů. Jen ten chod by mohl být kultivovanější.
No a teď se dostávám k tomu nejzajímavějšímu, a to k jízdním vlastnostem. Za svou kariéru jsem vyzkoušel nespočet levných automobilů, avšak to, co jsem zažíval za volantem Alsvinu, to nemělo obdoby. U cenově dostupných vozů to bývá tak, že se šetří, kde se dá, ale většinou si výrobce dá záležet na tom, aby se auto dobře řídilo. Dokonalým příkladem je Kia Picanto nebo Toyota Aygo X. Jsou to laciná mini autíčka, ale řidiče za volantem vlastně ničím neuráží. To se o sedanu od Changan rozhodně říct nedá.
Vše, na čem dobré jízdní vlastnosti auta stojí, je u Alsvina špatně. Převodovka špatně řadí, podvozek je hyperaktivní a nestabilní, řízení má vůli ve středové poloze, nedává žádnou zpětnou vazbu od předních kol a je šíleně tupé, brzdový pedál je přeposilovaný a špatně se dávkuje. To znamená, že jízda je opravdu nezapomenutelným zážitkem, obzvlášť pak na klikatých okresních cestách.
Jakmile jsem jel s čínským sedanem rychleji než 90 km/h, začal se mi do žil pumpovat adrenalin. Už jen jet rovně bylo výzvou, jelikož auto neustále vyžadovalo korekce volantem, aby se drželo v přímém směru. To znamenalo, že z Alsvinu jsem i po 100 kilometrech vystupoval nesmírně unavený.
Zajímavé to bylo i v zatáčkách, ve kterých se Changan hluboce nakláněl a čínskými uzoučkými pneumatikami se zuby nehty držel asfaltu. Jenže se často neudržel a nedotáčivým smykem klouzal ven ze zatáčky. Byl to zkrátka automobilový zážitek, na který do konce života nezapomenu.
Changan Alsvin je zkrátka levné auto tělem i duší. Za cenovku 39 tisíc saúdských rijálů, tedy v přepočtu 250 tisíc korun, Alsvin nabízí poměrně praktickou kabinu a nízké provozní náklady. Má ale nespočet kompromisů a působí opravdu zastarale. Nicméně pro toho, kdo potřebuje levné přibližovadlo do města, nemusí být čínský sedan špatnou volbou. Přeci jen má aspoň motor, kola a dveře. Takže co víc člověk vlastně potřebuje...
