Vyhráli jsme soutěž spotřeby, kterou už 40 let pořádá Škoda. Poradíme, jak ušetřit palivo i peníze

Škoda Economy Run je dlouholetá soutěž o co nejnižší spotřebu s automobily značky Škoda, kterou pořádá mladoboleslavská automobilka a její automotoklub. Jde o sofistikované klání, kde se spotřeba automobilů nepočítá podle pochybných kritérií typu „dotankování poté, až dvakrát cvakne tankovací hubice“, ale na setinu přesně pomocí palubních jednotek. To platí jak pro auta s konvenčními spalovacími motory, tak pro elektromobily. Ráno před soutěží proto do našeho černého Enyaqu borci ze Škodovky napíchli laptop, odečetli přesnou kapacitu baterie a zapečetili dobíjecí zdířku. Večer udělali to samé.

Soutěž má navíc i striktní pravidla ohledně rychlosti jízdy. Pořadatelé nechtějí, aby se posádky staly brzdou běžného provozu, a proto vypsali relativně přísný časový limit šesti hodin na 360 km, který se v průběhu soutěže ještě mírně změnil kvůli nečekané objížďce na trase. Celkový průměr přes 54 km/h sice vypadá jako loudání, ale v deštivém počasí, sobotním provozu a vzhledem k tomu, že se podstatná část soutěže jede po vedlejších silnicích s obrovským počtem měst a obcí, nejde o úplně benevolentní rozpis. „Musíte jet mimo obce ideálně stovkou a v obcích šedesátkou, abyste to vůbec stihli být včas v cíli,“ straší nás účastníci minulých ročníků.

Kromě jízdy na spotřebu jde i o navigační dovednosti, protože rozpis trasy se dozvídáme pomocí klasického šipkového itineráře až těsně před startem. Naštěstí nejde o navigačně příliš náročnou soutěž, byť se jednomu přejetí odbočky nevyhneme.

Letos poprvé se součástí Škoda Economy Run staly i elektromobily. Škoda Auto pozvala deset novinářských posádek a rozdala mezi ně Škody Enyaq iV s totožnou specifikací s označením 80 – tedy pohonem zadních kol a větší kapacitou baterie. Autosalon.tv nemohl chybět.

Jezdit úsporně moderním elektromobilem už dnes není žádná velká věda. Řidič si může aktivovat takzvaný prediktivní adaptivní tempomat, který za něj udělá téměř vše. Nejen, že udržuje rychlost, která navíc může odpovídat maximální dovolené rychlosti v daném úseku. Nejen, že udržuje dostatečnou vzdálenost od nejbližšího vozidla. Nejen, že drží auto uprostřed jízdního pruhu. Tento pomocník umí číst úsek, který má vůz před sebou a tomu přizpůsobit i rychlost jízdy a úroveň rekuperace. Co to znamená? Jedete třeba devadesátkou mimo obec a prediktivní adaptivní tempomat ví, že po kilometru následuje začátek vesnice, kde je nutné snížit rychlost na 50 km/h. Stejně tak díky navigačním datům ví, že posledního půl kilometru do obce dojíždí z prudkého kopce. Už kilometr před vsí tedy začne automaticky plachtit a nepřidává plyn. Posledního půl kilometru navíc intenzivně brzdí elektrickým motorem, a přitom optimálně rekuperuje, což znamená, že do baterie vrací energii tímto brzděním vytvořenou z energie kinetické. Když míjíte ceduli s názvem obce, jede přesně padesát.

Podobně reaguje i na křižovatky se stopkou, kruhové objezdy nebo prudké zatáčky. Zkrátka věřím tomu, že kdybyste se na Economy Run vydali stejně jako my se Škodou Enyaq iV a nechali maximum možného na autě samotném, dosáhnete velmi slušné spotřeby kolem údajů udávaných výrobcem podle reálné metodiky WLTP – tedy mezi 16 a 17 kWh na 100 km. V našem případě možná trochu horší, protože bylo extrémně nepříznivé mokré a studené počasí. Ale i tak stále slušné.

A co všechno jsme tedy museli udělat my, abychom dosáhli vítězné spotřeby lehce nad 14 kWh na 100 km? V první řadě jsme se museli vzdát teplotního komfortu. Ano, celou soutěž jsme absolvovali s vypnutým topením a ventilací. Naštěstí se nám podařilo interiér elektrické škodovky tak zadýchat, že manželka a spolujezdkyně v jedné osobě nepotřebovala ani teplou deku, kterou si pro tyto účely vzala. Ale jeli jsme tak, jako bychom se připravovali na zimu bez ruského plynu – tedy s termo tričky, mikinami a svetry.

Druhým zásadním faktorem je využít na maximum čas, za který jsme museli soutěžních 370 kilometrů absolvovat. V našem případě šlo o šest hodin a deset minut, což znamenalo průměr lehce přes 54 km/h. Tady jsme nakonec měli ještě velké rezervy. Částečně jsme totiž podlehli strašení posádek, které na rozdíl od nás už tuto soutěž v minulosti s jinými vozy absolvovaly, že je nutné kvůli splnění časového limitu jet na úrovni maximálních povolených rychlostí. Tak rychle jsme sice nejeli, ale zejména v dopolední první etapě jsme se několikrát devadesátce blížili, což se ukázalo jako holá zbytečnost. Nakonec jsme přijeli do cíle s téměř dvacetiminutovou rezervou a rychlostním průměrem více než 57 km/h, čímž jsme se připravili o spotřebu pod 14 kWh na 100 km. U elektromobilu totiž platí přímá úměra – čím pomaleji, tím úsporněji pojedete.

Maximální povolené rychlosti je nutné kontrolovat i v obci – tam ale trochu z jiného úhlu. Podle pravidel rallye může být závodník penalizován, pokud překročí maximální povolenou rychlost o 10 a více kilometrů v hodině. A jelikož třetí zásadní faktor při Economy Run se jmenuje plynulost, je ideální vesnice projíždět přesně šedesátkou. V drtivé části škodovácké rallye na spotřebu by se vyplatilo projet vesnice rychlostí 60 km/h a mimo ně zrychlit na nějakých 65 km/h.

S plynulostí souvisí další kruciální bod v soutěžích spotřeby – kdo nebrzdí, vyhrává. Je tedy nutné maximálně předvídat, sledovat trasu závodu a koukat se - ať už virtuálně na mapách, nebo reálně, co nejdále dohlédnete – a to mu přizpůsobit jízdu. Máte najet na vedlejší silnici a je tam stopka, na které, kdybyste nezastavili, tak vám pořadatelé napaří penalizaci? Tak se za jízdy před křižovatkou desetkrát rozhlédněte oběma směry, a pokud opravdu nic nejede, zkuste z vedlejší na hlavní najet tak, abyste se vůbec nedotkli pedálu brzdy. Jedete z prudkého kopce z hor, rekuperace, tedy brzdění elektrickým motorem, je na maximu a máte pocit, že serpentiny už jsou tak prudké, že musíte ještě hamtnout na brzdu? Zkuste místo toho pracovat volantem, vnímat silnici a projet zatáčky jako při opravdové rallye. Získáte tím setinky, které mohou rozhodnout. Ale také riskujete, že s těžkým nedotáčivým elektromobilem na deštěm smáčené silnici skončíte ve svodidlech…

Zkrátka Economy Run nemusí být nuda, když ji chcete vyhrát. Místy to jsou hodně vzrušující okamžiky.

Na druhou stranu je fakt, že někdy máte mezi dvěma navigačními body dvacet kilometrů, jedete po silnici první třídy, spolujezdkyně už popáté zkontrolovala a v aplikaci upravila skutečnou vzdálenost místo té, co máte na odometru, a vaší jedinou prací je ploužit se na devadesátce sedmdesátkou, mít na palubním počítači okamžitou spotřebu a snažit se z nohy na plynu udělat ještě větší pírko než dosud, aby hodnota okamžité spotřeby ještě trochu klesla.

Dalším fíglem pro dosažení co nejnižší spotřeby při soutěži je plachtit rychle bez brzdění (ale pozor, nepřesáhnout pořadateli maximálně tolerovaných 100 km/h) z kopce, a čas, který naženete, využít k tomu, abyste co nejpomaleji vyjeli stoupání. Třeba čtyřicítkou. Ano, možná právě tady, v tomto kopci, se rozhoduje, jestli vyhrajete, nebo skončíte až druzí.