Svezli jsme se s elektromobilem za 300 milionů korun. Na jedno nabití ujede přes 1200 kilometrů

Elektromobilita je mezi lidmi ožehavé téma. Někdo ji vyloženě odmítá, jiní ji zase fandí. My se v redakci snažíme být nestranní a koukat na elektrická auta čistě z uživatelského pohledu a nesnažit se u recenzí novinek pohlížet na recyklaci akumulátorů, těžbu vzácných kovů a emisně náročnou výrobu. I přesto ale slýcháme názory, že elektromobily jsou pouze „diktát z Bruselu“, že nikam nedojedou a autům se spalovacími motory se nikdy nemají šanci vyrovnat. Jenže málokdo z odpůrců elektromobility si neuvědomuje, že zatímco benzinové, potažmo naftové motory se vyvíjejí už přes sto let, bateriový pohon začal zažívat renesanci teprve na začátku tohoto století. A pokrok v oblasti elektrických motorů a akumulátorů je v poslední době neuvěřitelně rychlý. Jen si vezměte, kde jsme byli před deseti lety a kde jsme teď. A věřte, že tohle je teprve začátek. Díky prototypu Mercedes-EQXX jsme totiž mohli nahlédnout do blízké budoucnosti a seznámit se s technologiemi, které se na trhu za pár let objeví.

V rámci mezinárodní prezentace Mercedes-Benz ve Varšavě, která nesla název Vision of Tomorrow, jsme si mohli řídit elektromobil, který se zcela určitě zapíše do dějin. Má totiž esa v rukávu, kterými trumfne i ta nejmodernější auta spalující fosilní paliva. Řeč je o prototypu Mercedes-EQXX, který slouží k testování nových technologií stuttgartské automobilky, jež mají zcela změnit pravidla hry. Tak si pojďme unikátní koncept, který je pouze jeden na světě, představit.

Stuttgart - Marseille, Stuttgart - Silverstone a Riyadh - Dubai. Co to zmiňujeme? To jsou prosím trasy, které elektrický Mercedes zvládl ujet na jedno jediné nabití. A to díky tomu, že má spotřebu méně než 10 kWh/100 km a baterie mu vystačí na neuvěřitelných 1200 kilometrů. Takovou vzdálenost na jednu nádrž stěží ujedou i ta nejúspornější naftová auta. A jak je možné, že prototyp spolkne tak obrovskou porci kilometrů, i když je poháněn elektřinou? Devíza modelu EQXX spočívá v nízkém odporu vzduchu. Díky aerodynamické karosérii se koeficient Cd ustálil na hodnotě 0,17. Jen pro představu, Tesla Model 3 má 0,23. A pokud se na koncept Mercedesu podíváte detailně, pak zjistíte, jak toho němečtí inženýři docílili. Vše, co na autě je, jakýkoliv tvar, každý detail, má svůj důvod.

Například průduchy na kapotě, malá zrcátka, zkosené přední sklo či mohutný zadní difuzor, který se při rychlosti 60 km/h vysune a eliminuje tak nežádoucí turbulentní vzduch. To ale není všechno. Mercedes se snažil z konceptu vymačkat naprosto všechen potenciál a proto střechu elektromobilu pokryl solárními panely, které autu přidávají dalších 25 kilometrů dojezdu. Tomu se teprve říká „majstrštyk!“

Nicméně aerodynamika je jen část skládačky. To primární know-how se ukrývá pod kapotou. Mercedes-EQXX je vybaven revolučním pohonem, který zahrnuje nespočet nových a z velké části i tajných technologií. Srdcem futuristického prototypu je elektromotor s rekordní účinností 95 procent, který je napojený na 100kWh baterii. Ta byla vyvinuta ve spolupráci s týmem formule 1 a má o polovinu menší objem a o 30 procent nižší hmotnost než akumulátor ve vlajkovém modelu EQS.

Tady ale inovativní nápady z fabriky Mercedesu nekončí. EQXX je unikátní i svým recyklovaným interiérem. Nejen, že kabina oslepuje luxusem, ale zároveň šetří životní prostředí. Například koberečky jsou vyrobené z bambusu, potahy sedadel naopak z hub a bezpečnostní plasty z PET láhví.

Když nám pozvánka na prezentaci ve Varšavě přišla, nemohli jsme uvěřit tomu, že nás EQXX doopravdy nechají řídit, jelikož existuje pouze jediný kus na světě. Avšak i když se to zdálo nemožné, Mercedes svůj slib splnil a my za volant jsme opravdu usedli. Bylo to sice jen na pár minut a pouze na uzavřeném polygonu, avšak i tak to byl nezapomenutelný zážitek.

A jak elektromobil s tak propracovanou aerodynamikou a efektivním pohonem jezdí? No trhač asfaltu to rozhodně není. Má totiž pouze jeden elektromotor vzadu, který generuje 180 kW. Zároveň to ale není ani žádný lenoch. Auto váží pouze 1775 kilo a díky tomu se na silnici chová velmi agilně. Řízení je přesné, ale kvůli uzounkým pneumatikám elektromobilu chybí přilnavost v zatáčkách. To se ale dá pochopit, jelikož EQXX je pouze a jen o hospodárné jízdě, a ta mu jde naprosto skvěle.

Bylo až neuvěřitelné, jak prototyp dokázal po odebrání nohy z plynu plachtit. Na rovince stačilo pouze ťuknout do akcelerátoru a nechat se unášet setrvačností. V ten moment jsme si teprve uvědomili, co v praxi doopravdy znamená mít nízký odpor vzduchu, protože nic podobného jsme zatím nezažili. Auto se zkrátka prořezávalo vzduchem jako rozpálený nůž máslem. Na závěr můžeme říct jen jedno. Pokud by takhle dokázaly jezdit všechny elektromobily a měly aspoň podobné papírové hodnoty, tak se budoucnosti rozhodně bát nemusíme.