První testy Škody Kamiq: skvěle naladěný podvozek, ale mrtvé motory v nízkých otáčkách

Autosalon.tv vyslal dva testovací jezdce na první mezinárodní zkoušky nové Škody Kamiq v Alsasku na pomezí Německa a Francie. Hned první den jsme vyzkoušeli čtyři z pěti verzí, které aktuálně lze objednat v českém ceníku.

Základní motorizace příjemně překvapila. Dvěma lidem bez naloženého zavazadlového prostoru nabídla příjemné svezení. V nejnižších otáčkách byl sice motor mrtvý a v těch nejvyšších nemastný, neslaný, zato v nejpoužívanějším pásmu fungoval velmi sympaticky a nabídl rozumnou dynamiku i pružnost.

Benzinový tříválec velmi dobře maskoval typické nectnosti pro tento typ motorů. Běžel tiše a klidně i na volnoběh. Pětistupňové řazení nám připadalo přesnější než to šestistupňové ve spojení se silnější verzí.

Spotřeba se pohybovala kolem sedmi litrů v zatáčkách a kopcích, na rovině ukazoval palubní počítač 5,6 l/100 km. Potěší padesátilitrová nádrž, tedy o deset litrů objemnější než u sourozenců z koncernu Volkswagen - Seatu Arona a Volkswagenu T-Cross.

Testované auto mělo příplatkový sportovní podvozek s možností volby nastavení tlumičů do normálního, nebo sportovního režimu. Tento podvozek je navíc o centimetr blíže zemi než standardní. I díky němu se auto v zatáčkách chovalo na SUV až nečekaně svižně, zatáčky projíždělo bez náklonů, ale zároveň si zachovalo komfortní charakter.

Silnější verze litrového motoru nám dávala smysl pouze při dynamičtější jízdě ve vyšších otáčkách, jinak jsme žádné velké výhody proti slabší verzi nezpozorovali. Podle našich zkušeností se neliší ani spotřeba.

Ještě se vrátíme k porovnání jízdy se Scalou. Přiadalo nám, že tlumiče i řízení Kamiqu jsou lépe naladěné než u nástupce Rapida a auto jezdí přes vyšší karoserii a světlou výšku o něco sportovněji. Tento dojem se ale opět týkal verze s příplatkovým sportovním podvozkem.

Sedmistupňová automatická převodovka by měla fungovat tak, že eliminuje otáčky, ve kterých se motor necítí dobře. Tedy zejména ty nejnižší. Ne vždy se jí to ale při našich testech dařilo. Občas jsme měli pocit, že motor zbytečně podtáčí a ten se trápí.

Spotřeba se příliš nelišila od verze s manuálním řazením. Při klidné jízdě v členitém terénu ukazoval palubní počítač 6,8 l/100 km.

Tato verze byla stejně jako poslední testovaná, naftová, na standradním, tedy vyšším podvozku. Auto se sice v zatáčkách trochu naklánělo, ale neměli jsme pocit, že by to bylo horší než ve Scale. To znamená, že se klaníme ladičům tlumičů, kteří u Škody Kamiq odvedli skvělou práci. Podvozek totiž zároveň ukázal i komfortní charakter.

Naftový čtyřválcový motor nás trochu zklamal. Pásmo využitelných otáček bylo hodně úzké, takže jsme museli často řadit. Skoro do dvou tisíc byl turbodiesel úplně mrtvý. Pak přišel znatelný turboefekt a dál už se zase skoro nic nedělo. Jízda s autem nám nepřipadala moc plynulá. Tomu "pomohl" i zvláštní chod spojkového pedálu nejprve s velkým odporem, po jehož překonání jsme najednou šlapali jako do bahna.

Spotřeba potěšila. Rovných pět litrů na trati se sedmdesátiprocentním podílem dálničního provozu byl u nezajetého SUV nad očekávání dobrý výsledek.

V testech pokračujeme a brzy se dočkáte dalších článků o Škodě Kamiq. Kompletně jsme například změřili parametry jejího interiéru a porovnáme ho s konkurenty.