Nová Škoda Epiq šokovala v českém testu. Spotřeba 9,58 kWh na 100 km nabízí řešení v ropné krizi

Nový elektromobil Škoda Epiq 55 v nejsilnějším provedení a s největší baterií jsme poprvé otestovali v Česku. A test to byl hodně náročný, zúčastnili jsme se Škoda Economy Run 2026 – soutěže o co nejnižší spotřebu. Trasu dlouhou 318,6 km z Kosmonos přes Vrchlabí a zpět jsme zvládli s konzumací 9,58 kWh na 100 km v rychlostním průměru 55 km/h. A zvítězili mezi elektromobily.

Škoda Epiq rozšiřuje nabídku čistě elektrických aut bez jakékoli pomoci spalovacího motoru směrem dolů. Jde o dosud nejmenší a také nejlevnější elektrické auto značky – a stejně jako jeho sourozenci vyznává oblíbenou karoserii SUV. Vyrábí se ve Španělsku, v závodě Volkswagen Navarra v Pamploně. Sériová výroba tam byla spuštěna 8. června 2026.

Je to mimochodem první škodovka v historii vyráběná ve Španělsku a po současném Superbu teprve druhý model z aktuální evropské nabídky Škody vyráběný mimo české závody. V Pamploně se Epiq vyrábí v rámci koncernového projektu malých elektromobilů společně s příbuznými modely. Závod zároveň dál produkuje například Volkswagen T-Cross a Taigo. Součástí rodiny je i Cupra Raval vyráběná v Martorellu.

Novou Škodu Epiq jsme před účastí na Škoda Economy Run testovali na mezinárodní prezentaci v Alpách. A už tam jsem si zkoušel některé funkce vozu, o kterých jsem věděl, že budou důležité pro dosažení co nejnižší spotřeby. Jde zejména o možnost zařazení neutrálu a úplného plachtění bez jakékoli rekuperace, což už dnes není samozřejmá věc. Řada nových čínských nebo francouzských aut zařazení neutrálu za jízdy neumožňuje.

Jednodenní závod začal ranní technickou přejímkou v Kosmonosech. Technici všem účastníkům soutěže mimo jiné dofoukli pneumatiky na stejný tlak, nasadili do auta GPS modul, aby mohli sledovat jeho polohu a pohyb, a pomocí diagnostiky zkontrolovali přesný stav elektřiny v baterii. Někteří závodníci se spalovacími auty, respektive jejich spolujezdci, hned po přejímce na start svá auta tlačili, aby ani kapka paliva nepřišla nazmar. Nad svou ženou jsem se slitoval a nenechal ji tlačit 1544 kg těžký elektromobil s řidičem.

Asi hodinu před startem jsme vyfasovali brožuru s podrobným itinerářem trati. Economy Run totiž není jen o tom zajet co nejnižší spotřebu. Soutěžící zároveň musí dodržovat vytýčenou trasu a v případě, že z ní sjedou, navázat zpět v posledním projetém bodě. To samozřejmě nikdo nechce, protože zakufrování znamená vyšší spotřebu energie nebo paliva. Mnoha posádkám se to ale stalo.

Zároveň Economy Run znamená dodržet časový limit, který byl na trati 319 km dlouhé 350 minut. Znamenalo to nutnost udržet průměrnou rychlost 54,6 km/h. To na první pohled vypadá, že jsme mohli jet libovolně pomalu. Realita však byla zcela odlišná. Jelikož jsme projížděli mnoha městy a vesnicemi s hustým provozem a světelnými křižovatkami, museli jsme snad až na dálnice a některé široké úseky silnic prvních tříd držet tempo s provozem. Někdy i předjíždět. Spousta posádek nakonec nestihla přijet v limitu a dostala penalizace.

Další penalizace hrozí za překročení povolené rychlosti. Aby řidič dosáhl co nejnižší spotřeby, musí minimálně brzdit, což by v mnoha vesnicích nacházejících se pod prudkými sjezdy znamenalo riskovat i vysokou pokutu nebo řidičský průkaz. Organizátoři měli po trati tajné radary a každé překročení maximální povolené rychlosti o více než 10 km/h trestali „flastrem“ v podobě navýšení dosažené spotřeby o pět procent.

Mým osobním cílem bylo dostat průměrnou spotřebu Škody Epiq na členité trati z Kosmonos do Vrchlabí a zpět pod 10 kWh na 100 km. Díky skvělé navigátorce, která navíc dokonale hlídala čas, se nám tento cíl podařilo splnit. A docela jsem si přitom i zařídil. Některé sjezdy z Podkrkonoší směrem k Polabí na rozbitých silnicích s prudkými zatáčkami byly bez brzdění hodně „na srdíčko“. Právě tady se projevila velká výhoda Škody Epiq v podobě hbitosti a velmi jistého, byť komfortního podvozku.

Do cíle jsme projeli na vteřinu (!) přesně v časovém limitu. Nakonec jsme se dozvěděli, že nám organizátoři za čekání v koloně před běžeckým závodem, který křižoval trať, ještě dali dvouminutový polštář, takže výsledek mohl být ještě o něco lepší. Každopádně spotřeba 9,58 kWh na 100 km znamenala nejen vítězství mezi novináři, ale také celkové vítězství mezi elektromobily. Podařilo se nám obhájit triumf z naší dosud jediné účasti v závodě před třemi lety, kdy jsme vyhráli s Enyaqem. Zároveň se ukázalo, že pro Epiq nebyla dosažená spotřeba ojedinělým výsledkem, protože pod 10 kWh se dostaly i posádky na 2. a 3. místě.

V následujícím testu mimo Economy Run jsem si ověřil, že se dá s Epiqem jezdit i bez snahy o co nejnižší spotřebu kolem 12 a 13 kWh na 100 km, což je možná ještě důležitější poznání. Kdo má možnost doma nabíjet a vyhádal si dobrou cenu elektřiny, srazí náklady za energii hluboko pod jednu korunu na kilometr jízdy, což je proti palivu u stejně velkých aut s benzinovým motorem přibližně třetina. Při ujetí 100 tisíc kilometrů to znamená úsporu přibližně 200 tisíc korun, což už je pádný argument pro odpůrce elektromobilů, kteří na nich kritizují zejména vyšší pořizovací cenu. A pádný argument v současné ropné krizi.

Když navíc porovnáme Škodu Epiq s podobně vybaveným Kamiqem, zjistíme, že cenový rozdíl už dnes zdaleka není tak vysoký. Porovnali jsme aktuálně nejlevnější Škodu Epiq s nejlevnější Škodou Kamiq s automatickou převodovkou a rozdíl činí pouhých 75 tisíc korun. Epiq má navíc lepší dynamiku, Kamiq o něco lepší výbavu, jde ale o konstrukčně zastaralejší auto. Podívejte se ZDE.

Novou Škodu Epiq jsme také porovnali s některými elektrickými konkurenty, které lze často pořídit za ještě nižší cenu. Podívejte se ZDE. Každopádně Epiq mezi nimi vyniká nízkou spotřebou i tím, jak dobře se řídí a ovládá. A to nejen v krizových situacích v rámci Economy Run, ale i v běžném provozu.

Během týdenního testování Škody Epiq jsem objevil i dvě věci, které se z mého pohledu nepovedly. Tou naprosto nejhorší je z mého pohledu čtyřnásobného otce tragický přístup k úchytům Isofixu na zadních sedadlech. Přitom na sedadle spolujezdce byl naopak Isofix přístupný naprosto v pohodě a oceňuji i možnost posadit si potomka vedle sebe.

Nelíbila se mi také hysterická reakce asistenčního systému, který má na starost panické brzdění před překážkou při couvání. Často ho k „zaflekování“ vybudilo i stéblo trávy, což nejen u mě, ale i mých spolujezdců málem vyvolalo srdeční příhodu. Jinak mě ale Epiq po všech stránkách příjemně překvapil. Skvěle se s ním jezdí, je nad očekávání pohodlný, má nečekaně hluboký kufr, a navíc z mého pohledu skvěle vypadá. Věřím tomu, že díky němu a jeho sourozencům z koncernu VW prodej čistě elektrických aut na českém trhu výrazně vzroste.