Honda Prelude je jediné auto svého druhu v Česku. Nepotřebuje stovky koní, aby jezdila skvěle

Na české silnice se vrátilo legendární japonské auto. Tedy alespoň svým jménem. Honda Prelude však stojí za pozornost nejen kvůli odkazu do historie, ale i tomu, jak jezdí. V dnešní době totiž není mezi běžnými automobilkami zvykem, aby poslaly na trh velké kupé, které se ideálně hodí na spanilou jízdu Praha – Azurové pobřeží a zpět. My jsme se s Prelude krátce svezli a je těžké u ní šetřit chválou. Tedy když víte, co od ní očekáváte.

Ač designově jiná, výrazná a o chlup modernější, může být Prelude tak trochu označena za Civic kupé, i když by to bylo nepřesné. Lehce přes 4,5 metru dlouhé auto s uspořádáním 2+2 má rozchod kol shodný s Civicem Type R. Na rozdíl do něj ale není hledačem co nejostřejšího svezení. Naopak, adaptivní tlumiče jsou naladěny komfortněji, aby odpovídaly spíš naladění klasického „grand toureru“.

Nehledě na to jsme se s novou Hondou Prelude nejprve svezli na malém polygonu na letišti v Hradci Králové. Na úzké trati s ostrými zatáčkami i slalomem jsme si mohli osahat řízení. To je ostřejší než u Civicu. Prelude s kratším rozvorem působí hbitěji. Podvozek je skvěle odladěn (jak bývá u Hondy dobrým zvykem), takže se auto i v ostré zatáčce naklání jen minimálně. Nastavení tlumičů lze měnit pomocí výběru jízdního režimu, rozdíly jsou ale spíš menší. V každém případě zůstává Prelude komfortní. A navíc i dobře ovladatelná, ale jízdu bokem od ní nečekejte ani na částečně zasněžené trati.

Mimochodem, příbuznost s Civicem přiznává interiér, ale hlavně v tom dobrém slova smyslu. Pozice za volantem? Prakticky vynikající! Člověk si najde správnou polohu hned, v zatáčkách ho navíc výborně podrží výrazně tvarovaná sportovní sedadla, která ale zároveň nejsou žádnými přehnaně tvrdými skořepinami. Pocitově je řízení dostatečně komunikativní a i díky volantu s ideálně tlustým věncem má člověk pocit, že s vozem takřka srostl.

Pod kapotou nové Hondy Prelude pracuje dvoulitrový atmosférický čtyřválec kombinovaný s elektromotorem. Jde o stejný hybridní systém, který známe už z Civicu. Má i stejný výkon 135 kW (184 koní) a 315 Nm točivého momentu, přičemž síla míří výhradně na přední kola. Honda se i zde drží svého osvědčeného řešení bez klasické převodovky – elektromotor pohání přímo přední nápravu, což přináší velmi plynulý zátah.

Aby ale vůz nepůsobil příliš odtažitě, přidala Honda režim S+ Shift. Ten simuluje řazení, drží motor déle ve vyšších otáčkách a pomocí pádýlek pod volantem dává řidiči větší pocit kontroly. To byl jeden z argumentů pro kritiky, tedy že auto má vlastně falešné řazení. Jak jsme si ale na polygonu mohli vyzkoušet, vůbec to nevadí. Naopak, v režimu S+ (lze ho aplikovat na všechny jízdní módy) se virtuálními stupni řadí naprosto stejně, jako by byly reálné. Přeřazení je bleskové, doprovozené typickým zvukem výskoku do otáček a v zatáčkách to dodává potřebnou kontrolu i adrenalin.

Honda sama moc dobře ví, že rychlostní parametry vozu nejsou nikterak oslnivé. Stovka za 8,3 sekundy nebo maximální rychlost 188 km/h? To je podobné jako u naftové Octavie. Ve skutečnosti nejde o tabulku, ale o to, jakým způsobem Prelude svůj výkon rozdává a jak se v ní cítíte. Z tohoto hlediska ji inženýři nastavili bezchybně.

I proto jsme ji ještě na chvíli vzali na okresky - a že jsou v okolí hradeckého letiště opravdu s nehezkým povrchem! Prelude se s nimi popasovala na výbornou. Nejenže dokázala i větší nerovnosti díky adaptivním tlumičům a celkově propracovanému podvozku umně skrýt, ale utlumila i rušivé zvuky. Tak jsme se ve sportovním režimu mohli jen zaposlouchat do motoru. A když jsme zvolili komfortní, bylo už na palubě ticho.

Prelude je auto dvou tváří. Můžete si s ním pohrát na své oblíbené okresce a i když nepojedete „brutální pilu“, bude vás prostě bavit svým charakterem. Pak do poměrně rozumně prostorného kufru naložíte pár zavazadel a vyrazíte se svou drahou polovičkou na dlouhou cestu. Se spotřebou 5,2 litru benzinu na 100 km v kombinaci se 40litrovou palivovou nádrží dojede docela daleko, než bude potřeba zastavit na benzince. Reálnou spotřebu ověříme až v testu, ale jak známe Civic, nebude se od tabulky příliš lišit.

Tohle je auto pro ty, kteří chtějí řídit něco zajímavého, ale nepotřebují za každou cenu něco tak tvrdého, jako je Civic Type R. Ještě jednodušeji, Prelude míří na starší řidiče hledající víkendové, ale zároveň komfortní svezení. Za 1,2 milionu korun to je bezesporu zajímavá nabídka. Už jen proto, že žádné jiné takové auto v Česku nyní k mání není. A jak už bylo řečeno, v dnešní době všech těch SUV, je Prelude opravdu odvážným počinem. Jinak v ceně je skoro vše, připlatit si můžete za světlý interiér (10 tisíc) nebo metalický či perleťový lak (17 900 korun). Kompletní ceník Hondy Prelude najdete v našem katalogu.