Test: Nissan Qashqai nabízí na palubě oázu ticha a klidu. Je to vykoupeno zbytečnou spotřebou

Nissan Qashqai je druhým modelem japonské automobilky, který na sebe vzal velmi odvážný futuristický střih. S ním se pustil do souboje v nejnáročnější kategorii na evropském trhu, tedy v segmentu kompaktních SUV. Je tu opravdu nabito - Škoda Karoq, Volkswagen Tiguan, Mazda CX-5 a tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Qashqai má ale auru populárního vozu. Zvládne to na trhu jen s benzinem? A co v případě, že ho spojíme s bezstupňovou automatickou převodovkou?

Nový Nissan Qashqai se nabízí na českém trhu jen s benzinovým čtyřválcem o malém objemu 1,3 litru. Jde o mild-hybridní jednotku dostupnou ve dvou výkonnostních verzích, tedy 103 a 116 kW, přičemž silnější motorizaci lze spojit i s pohonem všech kol a bezstupňovou automatickou převodovkou. Přesně tuto kombinaci jsme měli k redakčnímu testu v druhé nejvyšší výbavě Tekna, která startuje na 929 tisících korunách. To není právě málo, což ukazuje i naše srovnání s nejbližšími konkurenty, které najdete zde.

Qashqai nicméně nabízí neotřelý design s pěknými detaily, ať už je to futuristicky střižená maska chladiče, pohledná záď nebo třeba kola z lehkých slitin, která jsou pro výbavu Tekna ve standardu 19palcová (základní jsou 17“, vrcholná 20“). I proto se nám stalo, že se za námi během testu párkrát lidé otočili. To se třeba ve Škodě Karoq příliš neděje.

Třetí Nissan Qashqai jsme už jednou podrobně testovali, odkaz najdete vedle tohoto textu. Sluší se ale připomenout, že Japonec nabízí poměrně prostornou kabinu, která navíc posádce vytváří příjemnou atmosféru. V našem voze byla pohodlná sedadla v kombinaci černé látky a modré syntetické kůže, která se pak opakovala ještě na palubní desce. Vzdušnost interiéru podtrhovalo rozměrné střešní okno, které sice není otevíratelné, zato nabízí zadním cestujícím parádní výhled na nebe.

Japonské designéry je pak potřeba pochválit za ideální rozvržení palubní desky s plnohodnotným blokem klimatizace. Velmi přehledná jsou i tlačítka na volantu, i když jsme zprvu tápali, které vlastně aktivuje adaptivní tempomat. Přístrojový štít je digitální s jemnou grafikou a větší výhrady nemáme ani k multimediálnímu systému. Více o detailech z kabiny najdete v přiložené fotogalerii.

Zatímco kolega Robin testoval na podzim variantu s pohonem předních kol a manuální převodovkou a stěžoval si na méně podařené jízdní vlastnosti, my jsme měli z vozu trochu jiný zážitek. Jde o to, že s pohonem všech kol dostanete vyspělejší podvozek s víceprvkovou zadní nápravou (nebo když u předokolky sáhnete o největších 20palcových kolech), zatímco předkolka má jen „vlečku“. Tím pádem se na rozbitých cestách chová méně kultivovaně a má i tendenci k větším náklonům v zatáčkách. U čtyřkolky tohle padá a auto jezdilo jako ukázkové moderní SUV střední velikosti. Nedočkali jsme se žádných větších ran od kol, stejně tak se auto naklánělo na klikatých okreskách jen málo. Vůz v zatáčkách působil ochotně a sebejistě. K podvozku tedy musí směřovat pochvala a ukazuje se, že změna nápravy stačí pohodlně k tomu, aby se řidič za volantem cítil dobře.

Sportovní svezení ale od Qashqaie čekat nelze. Naopak je auto nastaveno na ty, kteří hledají pohodlí a klid. Ten Japonec rozdává plnými doušky, protože výtečně odhlučněná kabina spolu s velmi tichým benzinovým motorem znamená jízdu, která se svou tichostí rovná elektromobilu. Vlastně ne, elektromobily jsou mnohdy hlasitější, protože u nich slyšíte svist elektromotoru. Tady je ale naprosté ticho, pracuje jen aerodynamika a valivý hluk pneumatik. Motor se hlásí o slovo až tehdy, když ho pod plynem pořádně vytočíte.

To je občas potřeba, protože spojení s bezstupňovým automatem X-Tronic není právě ideální. Ne, nic špatného se neděje v době, kdy jemně přidáváte plyn, motor se povaluje ve dvou tisících otáčkách a auto pomalu zrychluje. Při prudší akceleraci ale přijdou na řadu virtuální rychlostní stupně, které se snaží potlačit jednotvárný zvuk motoru a simulovat trochu té dynamiky. Variátor ale polyká Newtonmetry a tak je celkový dojem z vozu spíš na lenivější stránce.

Instalace automatu má ale ještě jednu nevýhodu a tou je spotřeba. Tabulkově sedí o osm deci výš než u verze s manuální převodovkou, v realitě je to ale ještě o něco horší. Při klidné jízdě s lehkou nohou na rovné silnici mezi Brnem a Znojmem jsme naměřili 7,4 litru benzinu na 100 km. Ve městě už ale ukazatel stoupal i k 10 litrům, což nás nemile překvapilo. Dálniční přesun Praha – Brno měl hodnotu 9,4 litru benzinu na 100 km. Zvlášť s aktuálně vysokými cenami paliva to není úplně příjemná hodnota.

Třetí Nissan Qashqai je povedené SUV a je vidět, že Japonci ušli od první generace z roku 2007 pořádný kus cesty. Auto už dávno nepůsobí jako plechovka. Je to dospělý vůz s prostornou kabinou, bohatou výbavou s rozumně navrženým pracovištěm řidiče. Najde se tu pár much, spíš mušek. Jde třeba o zbytečně hlučně pípající otvírání dveří kufru, cukání bezstupňového automatu při rozjezdech nebo start-stop systém, který reaguje na plyn opravdu pozdě a tak je ho lepší vypnout.

Jízdní vlastnosti vozu jsou ale špičkové, zejména díky propracovanějšímu podvozku. Stabilita je vynikající, pocit řidičské jistoty ještě dodává pohon všech kol. Odhlučnění je přímo špičkové. Škoda variátoru, který je spíš k zlosti, než užitku. Je docela škoda, že si nelze pořídit kombinaci manuální převodovky s pohonem všech kol (ceník je zde). Za nás by to totiž byla ideální volba.