Rychle a zběsile: Toyota Supra s manuální převodovkou je láska na první pohled

Tentokrát to nebude běžný redakční test auta, a to hned z několika důvodů. Zaprvé jsme o sportovním kupé už psali, zadruhé se jedná o vůz, který si lidé nekupují rozumem, ale srdcem. Proto se tentokrát nezaměříme na žádná nepodstatná čísla, výbavu v interiéru či multimediální systém, ale zkusíme si slovy popsat, jaké pocity a emoce řidič za volantem takto kultovního auta zažívá. Ahoj, já jsme Robin Běhal, je mi 22 let a jsem oficiálně zamilovaný do nové Toyoty Supra s manuální převodovku.

Patřím mezi generaci, která vyrůstala na filmech Rychle a zběsile. V tu dobu se ještě nejednalo o snímky s šílenými policejními honičkami a bláznivými přestřelkami. Nicméně šlo o film, díky kterému se zrodilo nespočet mladých milovníků aut. A já byl mezi nimi.

Když jsem poprvé viděl oranžovou Toyotu Supru v rukách Paula Walkera, nemyslel jsem na nic jiného, než na to, že jednou budu na jeho místě sedět já. Dnes se píše rok 2023 a mně se ten sen přeci jen splnil. Sice nešlo o Supru čtvrté generace, ale i tak jsem se za volantem nového japonského kupé cítil jako Paul.

Nebylo to poprvé, co jsem Supru páte generace řídil. Už o rok dříve jsem sportovní Toyotu vyzkoušel s automatickou převodovkou, u které mi ale chyběl jakýsi charakter a vzrušení. Názor na znovuzrozenou japonskou legendou mi změnilo až svezení s manuální převodovkou. Je až neuvěřitelné, jako moc dokázaly tři pedály a staromódní „fofrklacek“ namísto automatu Supru umocnit.

Najednou jsem s ní byl v mnohem silnějším propojení a lépe jsem vnímal chování šestiválcového třílitrového motoru s výkonem 340 koní. Konečně jsem mohl pocítit jeho obrovskou pružnost a sílu, kterou jsem u automatické převodovky vůbec nevnímal. Jeho charakter se mi už zdaleka nezdál tak plochý a sterilní, ale naopak kulatý a hravý.

V nízkých otáčkách byl šestiválec kultivovaný, okolo tří až čtyř tisíc už začal vystrkovat růžky, ale stále byl na řidiče hodný. Jakmile se ale ručička otáčkoměru blížila k číslovce šest a sedm, musel jsem se mít na pozoru. Motor ukázal svou zlou stránku a začal kousat. Supra měla v tu chvílí výkonu na rozdávání a dokázala nepozorného řidiče lehce potrestat. Já byl ale vždy připravený a pokousat jsem se nenechal, naopak jsem si plnými doušky užíval obrovský nával adrenalinu, který se mi při každým dotočení rychlostního stupně dostával do žil.

Celý zážitek za volantem mi navíc nemusela narušovat žádná elektronika. Stačilo pouze podržet vypínač kontroly trakce/stability a v ten moment se všechny asistenční a bezpečnostní systémy vypnuly. Vše tak bylo pouze na mně, na mých řidičských schopnostech a kuráži, která se mi za volantem nové Supry rozhodně hodila. I když sportovní Toyota při běžné jízdě působila spíše jako pohodové „GTčko“, v zatáčkách uměla rozpoutat peklo. Díky pohonu zadních kol se samosvorným diferenciálem a vysokému výkonu jsem většinu zákrut na okresních cestách jezdit bočními dveřmi napřed, neboli v driftu.

Mnozí odborníci mohou konstatovat, že manuální převodovka z dílen BMW, která se v Toyotě Supra nachází, je gumová a není tak dobrá jako například u modelu GR86. Já s nimi na půl souhlasím, ale stejně bych manuální řazení za automat nevyměnil.

Je pravda, že kulisa převodovky působila lehce gumově a chod nebyl tak mechanický jako u manuálů přímo od Toyoty. Nicméně mi přišlo, že Japonci si s německou technologií dost pohráli a dokázali tak typický „bavorácký“ charakter utlumit. Když bych to shrnul, tak podle mě je sice manuální převodovka lehce gumová, ale přesto báječné vyladěná, s krátkými dráhami a příjemným chodem.

Objektivně hodnotit Toyotu GR Supra s manuální převodovkou je pro mě opravdu náročné, protože jsem se do ní bez nadsázky zamiloval. Už dlouho jsem neřídil auto, které by se mi takhle dostalo pod kůži. Supra v manuálu měla jednoduše všechno, co od svého vysněného vozu očekávám - exkluzivitu, styl, historii, emoce a vzrušení.