Na Islandu jsme topili auto za dva miliony. Nezdolný Land Cruiser nakonec přišel jen o SPZ

Toyota Land Cruiser si pověst odolného offroadu buduje už desítky let. Nová generace k ní přidává výrazně lepší pohodlí a nově také mild-hybridní pohon. Jestli tím neutrpěly její schopnosti v terénu, jsme vyrazili zjistit na Island. Během více než 700 kilometrů po horských cestách jsme překonávali skály, vulkanický písek i ledovcové řeky a postupně zjišťovali, že větší výzva to bude pro nás než pro samotné auto.

Naše cesta začala na letišti v Keflavíku, odkud nás shuttle převezl do Blue Lagoon. Geotermální lázně s mléčně modrou vodou patří k nejznámějším místům Islandu a na úvod výpravy nabídly velice příjemný odpočinek. Zdejší bílé křemičité bahno se používá na pleťové masky, takže jsme ještě chvíli před usednutím do terénních aut stáli v teplé vodě s natřeným obličejem. O pár hodin později už nás však místo péče o pleť zajímalo hlavně to, co vydrží podvozek.

Toyota si Island pro představení schopností Land Cruiseru totiž vybrala z dobrého důvodu. Zatímco kolem pobřeží se dá pohodlně cestovat po asfaltu, ve vnitrozemí má stále hlavní slovo příroda. Horské cesty vedou přes kamení, lávová pole i řeky a jejich podobu určuje počasí mnohem víc než silničáři. Je to prostředí, kde pohon všech kol a pořádná světlá výška rychle přestanou být jen položkami v seznamu výbavy.

Jakmile jsme dorazili do hor, objevily se cedule upozorňující, že dál smějí jen terénní vozy s pohonem 4×4. V tu chvíli jsme ale ještě byli docela v klidu. V hlavě jsme měli pár štěrkových cest, dva brody a večer návrat někam do civilizace. Jenže první den jsme za volantem strávili rovných sedm hodin, druhý také a během horské části ujeli přes 700 kilometrů. Asfalt jsme přitom neviděli ani na chvíli.

Únavu nicméně průběžně zaháněla krajina, která se před námi měnila doslova každých pár minut. Chvíli jsme projížděli černou pustinou připomínající Měsíc, potom mezi barevnými svahy jako z Marsu a o kus dál se objevily zelené kopce, které by klidně mohly stát na Novém Zélandu. Někde jsme si vzpomněli na české hory, jinde na divokou Patagonii. Místy to tedy působilo spíše jako filmové kulisy než skutečná krajina.

To pod koly se ale odehrávalo něco mnohem méně romantického. Štěrk střídaly velké kameny, hluboké díry, skalnaté pasáže nebo vulkanický písek. A mezi tím vším nás čekaly ledovcové řeky, přes které nevedl most. Právě díky téhle rozmanitosti jsme však mohli dokonale zjistit, jak Land Cruiser funguje v podmínkách, pro které byl skutečně postavený.

Na velkých kamenech a skalnatých úsecích jsme využili zejména uzávěrky středového a zadního diferenciálu i možnost odpojit přední stabilizátor. Ta umožní větší vzájemný pohyb kol při křížení náprav, takže se snáz udrží v kontaktu se zemí. Z místa řidiče to znamená především méně přemýšlení nad tím, jestli auto zvládne další překážku, a víc soustředění na správnou stopu.

Vyzkoušeli jsme také Crawl Control, který při pomalé jízdě přes překážky sám dávkuje plyn a brzdy. Zvolíte rychlost a potom už hlavně řídíte. Multi-Terrain Select zase přizpůsobuje práci pohonu a trakčních systémů povrchu, po kterém se pohybujete. Pomáhají rovněž kamery ukazující okolí vozu i prostor pod ním. Když přes vysokou kapotu nevidíte kámen těsně před předním kolem, věřte nám, že takovou funkci v praxi rychle oceníte.

Land Cruiser se každopádně přes náročné pasáže převaloval s naprostým klidem, který postupně přenášel i na nás. Tam, kde jsme při příjezdu raději vystoupili a prohlédli si cestu, jsme později už jen zvolili vhodné nastavení a pokračovali. Je ovšem fér dodat, že testované vozy měly islandskou úpravu se světlou výškou zvýšenou o čtyři centimetry a pneumatikami typu AT. Obojí nám na kamení i sypkém povrchu pomáhalo, takže nešlo o úplně stejná auta, jaká stojí v českých showroomech.

Největší překvapení nicméně nepřišlo při pomalém přelézání skal. Od Land Cruiseru jsme dobré terénní schopnosti očekávali. Mnohem víc nás zaskočilo, jak pohodlně dokázal projíždět dlouhé rozbité úseky. Pod koly kamení a hluboké díry, ale uvnitř jsme cítili jen malou část toho, co se doopravdy odehrávalo pod autem. Několikrát jsme se při pohledu před sebe připravovali na pořádnou ránu, jenže podvozek nerovnost zpracoval bez nepříjemného otřesu.

Ve srovnání s předchozí generací zároveň výrazně ubylo hluku od podvozku, vibrací do volantu i nepříjemného házení posádky. Při přejíždění velkých překážek se samozřejmě karoserie pohybuje podle terénu, auto vás ale zbytečně netrápí každým kamenem. Po sedmi hodinách za volantem to byl rozdíl, který jsme dokázali ocenit opravdu hodně.

My jsme přitom patřili spíš k těm, kteří vozy šetřili. Někteří kolegové projížděli rozbité úseky podstatně rychleji a místy jsme jen čekali, kdy se něco ozve. Po dojezdu však na autech nebylo vidět žádné poškození. Land Cruiser si nechal líbit tolik, že přirovnání k tanku tentokrát nepůsobilo úplně přehnaně. Na štěrku a vulkanickém písku se navíc ukázalo, že umí nabídnout i zábavnější svezení. Byl stabilní, jeho reakce dobře čitelné a na vhodných úsecích jsme si po vypnutí stabilizace mohli dovolit trochu dynamičtější jízdu.

Pořád je to tedy sice velké a těžké auto, ale jistota, s jakou se pohybovalo na sypkém povrchu, nám dělala radost. Největší respekt jsme přesto měli z brodů. Původně jsme čekali dva, nakonec jsme ledovcové řeky přejeli přibližně dvacetkrát. Některé průjezdy byly nenáročné, při jiných se voda dostávala až ke kapotě. V takové chvíli vám cena auta proběhne hlavou docela rychle, zvlášť když před sebou místo cesty vidíte jen proudící vodu.

Land Cruiser se ale ani jednou nezakuckal a na druhém břehu pokaždé pokračoval, jako by se nic zvláštního nestalo. Toyota u standardního vozu udává brodivost 70 centimetrů, kterou zachovalo i nové mild-hybridní provedení. Hloubku našich brodů jsme neměřili a vlna zvedající se před kapotou ji sama o sobě neprozradí, z kabiny ale některé průjezdy vypadaly opravdu dramaticky. A jednu oběť si řeky přece jen vyžádaly. Někde po cestě jsme totiž přišli o přední registrační značku.

Když jsme ale po návratu odmysleli prázdný držák a pořádnou vrstvu špíny, náš Land Cruiser si z hor neodvezl žádný další viditelný šrám. Po tom všem, co absolvoval, jsme mu tu značku tedy dokázali odpustit. Žádné šrámy si ve finále neodvezl ani naftový čtyřválec o objemu 2,8 litru s výkonem 204 koní a točivým momentem 500 Nm, který mnohdy musel běžet i částečně pod vodou. Jeho typický dieselový chraplák k Land Cruiseru sedí a během výpravy jsme neměli pocit, že bychom nutně potřebovali šestiválec. Celkově měl dost síly na překonávání překážek i na svižnější přejezdy.

A dobře s ním spolupracoval také osmistupňový automat, který řadil logicky a zbytečně nezmatkoval. To stejné platí i pro nový 48voltový mild-hybridní systém, který podporuje rozjezdy a zrychlování, zatímco při zpomalování získává energii zpět a zajišťuje také hladší opětovné spouštění naftového motoru. Za volantem o něm prakticky nevíte, což nám u tohoto typu elektrifikace naprosto vyhovuje. Funguje v pozadí a řidič kvůli němu nemusí měnit své návyky.

Vedle akcelerace a stop-start systému podporuje mild-hybridní technologie samozřejmě i úsporu paliva. Hodnota kolem 15 litrů na sto kilometrů by nás sice na běžné silnici možná nepotěšila, ale vzhledem k náročnosti trasy nám přišla skvělá. Jednu výhradu k elektrifikaci ale přesto máme. Baterie je nepochopitelně uložená pod podlahou zavazadlového prostoru, takže autu ubírá na praktičnosti a výrazně zvyšuje nákladovou hranu. Alespoň že Toyota přidala do volitelné výbavy dekl, který zarovná podlahu v kufru se sklopenými zadními sedadly.

Nic to každopádně nemění na tom, že současný Land Cruiser je podstatně univerzálnější auto, než napovídá jeho vzhled a terénní technika. Krátce jsme ho řídili už v Česku a také islandské silniční přejezdy ukázaly, že s ním nemusíte každý den vyrážet do divočiny, abyste si jízdu užili. Na běžné silnici je pohodlný, příjemně se ovládá a řízení nabízí dobrý kompromis mezi pomalým manévrováním v terénu a normálním cestováním.

Po hodinách mezi skalami tak nemusíte přijmout nepohodlí jako daň za to, co auto zvládlo mimo silnici. Zaplatit ovšem musíte, a to při nákupu. Podle aktuálního českého ceníku začíná výbava Invincible na 2 190 000 korunách včetně DPH. Už v základu nicméně obsahuje uzávěrku zadního diferenciálu, odpojitelný přední stabilizátor, systémy Multi-Terrain Select a Crawl Control, kamerový dohled pro jízdu v terénu nebo osmnáctipalcová kola. Nechybějí ani vyhřívaná a ventilovaná přední sedadla a třízónová klimatizace.

Komfortněji zaměřený Executive stojí od 2 340 000 korun a přidává například head-up displej, audiosystém JBL se 14 reproduktory, digitální zpětné zrcátko či vyhřívání a ventilaci krajních zadních sedadel. Má ale také samosvorný zadní diferenciál Torsen namísto ovládané uzávěrky verze Invincible, takže při výběru nejde jen o množství komfortní výbavy.

Cena je vysoká a zvýšená podlaha kufru nám vadí. Po dvou dnech v islandských horách si ale jen těžko představujeme auto, ve kterém bychom tu byli raději. Land Cruiser nás převezl přes všechno, co mu trasa postavila do cesty, a přitom nás uvnitř šetřil víc, než jsme očekávali. Když jsme vyjeli z hor, odpočinek tak potřebovala hlavně posádka. Toyota by klidně pokračovala dál. Jen by potřebovala novou přední značku.