Cupra Terramar nadchne designem i jízdními vlastnostmi. Škoda jen pár zbytečných chyb

O automobilce Cupra se v posledních měsících mluví čím dál více. Kromě rapidně stoupajících prodejů (u nás za rok 2025 4200 kusů, takřka dvojnásobek oproti 2024) má totiž nejtemperamentnější značka koncernu VW na starost i vývoj nejmenších elektromobilů pro všechny značky koncernu v podobě modelu Raval.

O něm ale dnes mluvit nebudeme, ten má totiž tvořit pomyslný elektrický základ nabídky. My tu máme naopak vlajkovou loď Cupry, model Terramar, teprve druhý vlastní model značky, který nemá se Seatem nic společného. Pod kapotou mu navíc bije dvoulitr bez elektrifikace se 265 koňmi a po zkušenostech s Formentorem víme, že od Cupry se dá čekat skutečně dobré svezení.

Terramar je kompaktní SUV, tedy jedna z nejnudnějších kategorií dnešního trhu, kde se designéři většinou drží při zdi. Cupra ale vypadá skvěle a dle mého názoru je možná jedním z nejhezčích představitelů SUV dnes, za kterým jsem se po dlouhé době otočil na parkovišti. Přední část, údajně připomínající žraločí nos, Terramaru sedí, světla mají pěknou grafiku a všemožné prolisy na karoserii působí poměrně svalnatě a sportovně.

Stejně tak dobře vypadá i zezadu, kde najdeme spojenou zadní lištu s krásným trojrozměrným designem světel - to se fakt povedlo. Design Terramaru ale není prvoplánovitě sportovní s výraznými křídly a aerodynamickými doplňky, jako auto s nějakým S line nebo M Sport paketem.

Uvnitř je Terramar naprosto jiný než jakékoliv jiné SUV z dílen koncernu VW. Jistě, pořád tu najdeme společné prvky, jako páčky pod volantem, ovládací panely oken nebo displej infotainmentu, ale zbytek interiéru působí úplně jinak, než sourozenci Terramaru na stejné platformě.

Celý vnitřek vozu je totiž specificky tvarovaný tak, že vyvolává dojem živého organismu. Prolisovaný plastový dekor působí jako šupiny, dírky ve dveřích ve tvaru trojúhelníku zase využívá ambientní osvětlení s pěknými barevnými předvolbami a palubní deska není jen kus měkčeného plastu, ale má zajímavé tvary. To se Španělům opravdu povedlo a musím říci, že design je pro mě možná nejsilnější stránkou celého vozu.

Zatímco Formentor je spíše sportovní crossover s nízkým posezem, Terramar je SUV se vším všudy. Nesedí se v něm tedy špatně, sedačky mají dobré boční vedení a nastavitelnost, ale je to prostě zásadně vyšší než normální auto. Více než k Formentoru má totiž Terramar blíže k dnešnímu Kodiaqu, Tiguanu nebo Audi Q3, s nimiž sdílí technický základ.

Narozdíl od nich je ale Terramar poněkud menší a velikostně skoro shodný s Q3. Náhradou za Seat Tarraco tak rozhodně není, místa přesto nabídne dost - nejen vepředu, na zadní sedačky se za sebe posadím bez větších problémů (lavice je přitom pohodlná i na delší cestu), zatímco v zavazadlovém prostoru potěší velmi slušných 642 litrů. Pod dvojitou podlahou se navíc skrývá dojezdové kolo, které z dnešních aut už pomalu mizí ve prospěch opravné sady.

Najdeme tu i současnou verzi infotainmentu, která běhá na třináctipalcovém displeji a už je konečně dostatečně přehledná, svižná a nabízí i lištu rychlé volby, kam si můžete uložit nejoblíbenější menu na změnu jízdního režimu nebo asistentů. Poněkud zastaralá je však kamera, která sice nabízí pohled do všech stran, ale obraz je nekvalitní a navíc zpomalený, takže při parkování u překážky je opravdu nutné dávat pozor.

A když už jsme u výčitek ohledně viditelnosti, vraťme se ještě k posezu za volantem. I v nejnižší poloze sice sedíte dostatečně vysoko, takže konec kapoty je čitelně vidět, problém mám však s umístěním zrcátek. Z nějakého důvodu jsou totiž uchycené zhruba ve třetině dveří, takže více než samotné zrcátko (které je poměrně malé) vidím spíše jeho konstrukci. Po týdnu jsem si na to už zvykl, ale hlídání mrtvého úhlu byl stále můj nejlepší kamarád za volantem.

To je mimochodem pěkně zakomponované do lišty ambientního osvětlení stejně jako u Formentoru a je možná lépe viditelné, než klasické diody na konstrukci zrcátek, jako využívá zbytek koncernu. Z dalších asistentů mohu vyzdvihnout systém adaptivního tempomatu s vedením v jízdním pruhu, na který je spoleh, nebo jednoduše vypínatelný hlídač rychlosti na pár kliknutí z volantu.

Pochvalu si zaslouží i světla, která využívají Matrix LED technologii. Ty krásně vykreslují protijedoucí provoz a rozhodně svítí nadprůměrně, zmínku si zaslouží ale i kvůli schopnosti s řidičem komunikovat. Na dálnici tak třeba více rozsvítí prostor před vámi, abyste věděli, jak široký vlastně Terramar na vozovce je. Příplatek za ně činí 25 tisíc a osobně bych je doporučil všemi deseti.

Terramar své spojitosti s jinými koncernovými vozy využívá i v případě podvozku. V rámci ceny dostanete k vrcholným motorizacím (tento dvoulitr a plug-in hybrid s výkonem 200 kW) adaptivní podvozek DCC Pro s dvoucestnými ventily, který charakter vozu mění v podstatě lusknutím prstu.

V komfortním režimu je podvozek příjemně pohodlný, ale zároveň tuhý. Nerovnosti zvládá dobře, příliš nedrncá, ale zároveň řidiči dodává dostatek jistoty za volantem. Ve sportovním režimu sice přitvrdí, ale nijak zásadně - náklony karoserie se omezí, auto začne více přenášet tvar silnice, ale duši z vás rozhodně nevytřese.

Řízení je na poměry třídy poměrně rychlé a přesné, navíc se snaží i trochu té zpětné vazby přenést řidiči volantem. Potěší i jednoduše vypnutelné ESP, které nejen omezíte režimem Sport, ale i takřka úplně vypnete. Takřka, protože stále auto monitoruje situaci a snaží se hlídat, abyste se náhodou nedostali do úplného průšvihu - ani při svižné jízdě však výrazně nezasahuje.

S Terramarem se tak můžete docela příjemně svézt, do zatáček se vrhá až neuvěřitelně ochotně a na suchém povrchu je krásně čitelný. Na mokru však cítíte jistou chuť cestovat po tečně ven a neklid díky vysoké hmotnosti - Terramar totiž není vůbec lehké auto a vůbec nechápu, kde takřka 1900 kilogramů nabral. Na druhou stranu to pocítíte hlavně jen při zhoršené adhezi nebo v pneuservisu, na suchu je Terramar nepochopitelně schopný a zatáček se opravdu nebojí.

To už se ale nedá úplně říci o českých silnicích plných výtluků a nerovností. Byť je Terramar pohodlný jízdně a akustický hluk se podařilo z velké části eliminovat dobrým odhlučněním, o práci podvozku slyšíte na špatném povrchu až až. Rány jsou většinou spíše tupé, přesto bych to u menšího SUV za více než 1,5 milionu nečekal. To je ale problém snad všech aut na platformě MQB, se kterými jsem se setkal.

O dvoulitrovém TSI už bylo napsáno mnoho. Neelektrifikovaná přeplňovaná jednotka patří mezi to nejlepší, co si dnes do běžného auta můžete pořídit. V Terramaru si ho můžete pořídit vždy s pohonem všech kol a ve dvou verzích - 204 a 265 koní, spojený je vždy se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou.

Jako celek pohon funguje výborně. Dvouspojková převodovka nekope, řadí rychle a logicky, akorát v omezovači i v manuálním režimu vždy stejně přeřadí nahoru. Pohon všech kol nevyužívá žádný speciální rozdělovač točivého momentu jako u Formentoru VZ, klasický haldex funguje poměrně předvídatelně, byť při ostřejší jízdě by se zadní náprava mohla projevovat výrazněji.

Dvoulitr má pak síly na rozdávání, byť v nízkých otáčkách je jistá mdlost, daná dnešními emisními normami, cítit. V otáčkách se ale nadechne a radostně upaluje za doprovodu vzdáleně syčícího turbodmychadla. V režimu Cupra je navíc zvuk podpořen umělým doprovodem možná až příliš, ale naštěstí se to dá vypnout, pokud vám to nesedne.

Kvůli absenci elektrifikace, vyšší hmotnosti a pohonu všech kol pak Cupra nepotěší šetřílky. Ačkoliv se s Terramarem dá jezdit okolo sedmi až osmi litrů při delší cestě, po městě počítejte spíše se spotřebou okolo devíti až deseti litrů. Na druhou stranu, co jiného čekat od tak výkonného dvoulitru bez výpomoci?

Cupra Terramar se skutečně povedla. Jezdí fantasticky, s dvoulitrem má výkonu na rozdávání a design nadchne i kolemjdoucí. S radostí se pak zakoukáte na některé detaily vozu, které jinde nenajdete. Škoda jen pár chyb, na které si však pravděpodobně po pár dnech soužití zvyknete a hlučnější podvozek začnete ignorovat.

Za konkurenci lze označit jiná prémiová kompaktní SUV, osobně mi jako největší konkurent u nás sedí Kodiaq RS se stejným pohonem i základem, byť je výrazně větší a na okreskách neohrabanější. Srovnání s ním i dalšími konkurenty najdete na tomto odkazu v našem srovnávači.