Zelená vlna na semaforech není mýtus. Řidiči ušetří čekání i na 14 křižovatkách naráz

Pojem „zelená vlna“ byl známý především v dobách, kdy ještě neexistovaly moderní semafory. Dnes už jsou natolik inteligentní, že se neustále přizpůsobují aktuální dopravě, rychlosti přijíždějících aut a pochopitelně také vozům MHD nebo třeba chodcům. O to těžší pochopitelně je onu zelenou vlnu chytit. Není to však nereálné, jak nám prozradila mluvčí TSK Barbora Lišková. Na jakých místech v Praze na ni narazíme nejčastěji a kdy? Na to jsme společně hledali odpovědi.

Znáte to, spěcháte a jako mávnutím kouzelného proutku se na všech semaforech před vámi rozzáří zelená. Nejde o boží dar či zásah matky štěstěny, jen jste narazili na takzvanou zelenou vlnou. „Většina semaforů mezi sebou komunikuje, a to buď pomocí koordinačního kabelu (možnost přenosu logických impulsů z nadřízené úrovně), nebo na časové bázi (koordinace mezi řadiči je zajištěna pomocí času řadičových radiohodin tak, aby signální programy ve všech řadičích měly stejnou časovou základnu)," prozradila Autosalonu Lišková.

Všechny semafory, které umí společně spolupracovat, však mohou na povely dopravních inženýrů a dotčených orgánů státní správy fungovat i nezávisle na sobě. „V takovém případě jde o izolační režim," dodala Lišková s tím, že inženýři zároveň musí myslet na to, že pokud v jednom směru umožní zelenou vlnu, bude tím trpět druhý směr. Proto nejčastěji reagují na aktuální situaci. To znamená, že když je ráno, řidiči pochopitelně dojíždí směrem do centra Prahy, tudíž uleví zelenou vlnou křižovatkám v tomto směru. Pokud je naopak večer, lidé vyjíždí z Prahy, proto uvolní směr opačný. Někdy pak umožní volný průjezd jen částí úseku. V obou směrech najednou narazíte na zelenou vlnu jen výjimečně.