Za zácpou bez zjevné příčiny není jen provoz. Mohou za ni řidiči, co se jiným lepí na zadek

Vyrážíte v pátek na chalupu po dálnici. Doprava je poměrně hustá, ale aplikace na vašem mobilu nehlásí žádnou nehodu nebo zúžení kvůli stavbě. Přesto najednou masa aut před vámi začne brzdit, až se stojí úplně. Stali jste se součástí takzvané fantomové zácpy, která vzniká bez zjevné příčiny. Samozřejmě ale příčinu má. Mohou si za ni hlavně sami řidiči.

Fantomová zácpa vznikne v momentě, kdy je na silnici příliš mnoho aut. Ne tolik, kolik by daná silnice nezvládla pojmout, ale spíš tolik, aby mezi sebou mohla udržovat rozumný rozestup a jet stejnou rychlostí. „Jakmile není mezi vozy alespoň 35metrový rozestup, dramaticky se změní dopravní tok. Začíná se projevovat takzvaná dynamická nestabilita, kvůli které se i malé narušení může proměnit ve velký problém,“ vysvětluje matematik Benjamin Seibold ve své přednášce pro platformu TED.

Zjednodušeně řečeno stačí, aby jeden řidič jel o něco pomaleji než ostatní. Auto za ním ho dojede a jeho řidič musí mírně sešlápnout brzdový pedál, aby udržel vzdálenost. Další řidič za ním už musí brzdit víc. A pak víc a víc a víc. Takto vlna putuje i několik kilometrů dozadu až najednou auta stojí v zácpě.

Vznik zácpy bez zjevných příčin ukazuje i japonský experiment, kde měla auta jezdit v kruhu předepsanou rychlostí. Protože není v lidských silách udržet stále stejnou rychlost, objevil se brzy někdo, kdo jel o něco pomaleji. Zácpa na sebe nenechala dlouho čekat, jak můžete vidět na následujícím videu:

Jak je patrné, v husté dopravě je každé přibrzdění velkým problémem. Proto zácpy bez zjevné příčiny často rozdmýchávají netrpěliví řidiči, kteří nedodržují rozestup a ostatním se lidově řečeno lepí na zadek.

„Řidiči si povětšinou neuvědomují, že musí brzdit mnohem dříve a udržovat odstup. Místo toho brzdí později a silněji, čímž ještě vlnu zesilují. A co víc. Po opětovném rozjetí lidé zrychlují příliš úporně ve snaze dohnat ztracený čas. Jedou pak rychleji, než je průměr, což ale v závěru způsobí další vlnu, když zase přibrzdí,“ upozorňuje Seibold.

Podle matematika je jedinou možností prevence takových zácp dodržování správné vzdálenosti a co nejplynulejší jízda. Už v autoškolách se řidiči učí dívat se nejen na auto před nimi, ale i na další vozy vpředu, pokud to lze. Mohou pak lépe odhadnout situaci a třeba místo brzd jen sundat nohu z plynu. Odpor vzduchu zpomalí auto sám.

Fantomové zácpy vznikají kvůli lidským chybám. Ty by v budoucnu mohly pomoci odstranit auta bez řidiče. Právě počítače budou totiž schopné udržovat stálou rychlost a tím se vyhnout nutnosti brzdění i v hustší dopravě. Podle Seibolda by nebylo potřeba, aby všechna auta byla autonomní: „V simulaci se ukázalo, že stačí, aby se po silnici pohybovalo jen jedno autonomní vozidlo na dvacet s řidiči. To pomůže k tomu, aby se efekt vlny redukoval.“

Berthold Hord, profesor z americké MIT, upozorňuje, že není ani potřeba čekat na dobu, kdy budou po silnici běžně jezdit samořídící vozy. „Lidé nejsou příliš dobří v odhadu vzdálenosti. Proto by je bylo dobré informovat o odstupu vozu před nimi i za nimi. Řidiči by pak dělali malé změny v rychlosti, aby své auto udržovali zhruba v polovině vzdálenosti mezi vozy,“ popisuje Hord takzvanou bilaterální kontrolu s tím, že by stačilo využít systémy v dnešních vozech a jen je mírně modifikovat.

Podle Horda se například v americkém provozu může plynule pohybovat okolo 1800 aut za hodinu. Pokud by jejich řidiči měli bilaterální kontrolu, byl by to až dvojnásobek. Ušetřil by se tím promrhaný čas, peníze, znečištění a snížila šance na kolize. Mimochodem, řada moderních aut už upozorňuje řidiče na správný odstup a motivují ho k jeho udržení, třeba barevnými signály nebo zobrazeným časem v sekundách.