Obecné přesvědčení říká, že čím déle řídíme, tím lepšími řidiči se stáváme. Více zvládnutých kilometrů v očích běžných řidičů znamená více zkušeností a méně chyb, jenže realita na silnicích často ukazuje pravý opak. Zkušenost totiž nepřináší jen jistotu, ale i rutinu a pocit, že známé situace už nevyžadují plnou pozornost a právě řidiči s dlouholetou praxí se dopouštějí chyb, které by si začátečník za volantem vůbec nedovolil. Není to kvůli tomu, že by ani po letech neuměli řídit, ale spíše proto, že si jsou až příliš jistí.
Všichni aktivní řidiči se neustále musí zlepšovat a umět vyhodnotit své špatné návyky, což nás inspirovalo, abychom pro vás připravili přehled nejčastějších chyb dlouholetých řidičů. Zpravidla to jsou zvyky, které si neuvědomujete, dokud se kvůli nim nedostanete do nepříjemné situace, hrozícího nebezpečí nebo hledáčku policie, aby vás mohla pokutovat.
Čas strávený za volantem mistra bohužel neudělá, zvláště bez různých řidičských kurzů, protože pouhými přesuny z jednoho místa na druhé ve všedním provozu se nelze stát opravdu dobrým řidičem. I přesto u většiny lidí dochází k automatizaci pohybů a rozhodování i podceňování rizika ve známém prostředí a pocitu „to už znám“. Léta praxe mají nepříznivý vliv na vnímání nebezpečí, kvůli čemuž může zkušený řidič udělat chybu, jaké se začátečník snaží předejít.
Vzpomínáte si na úplně první týdny za volantem? Každý nový řidič po absolvování autoškoly vnímá silniční provoz jako divokou džungli, kterou se musí probojovat do svého cíle. Neustále hlídá dopravní značky, snaží se nevjíždět do rizikových situací, má respekt z chyb a následků a většinou řízení věnuje více pozornosti, než zkušený šofér „ostřílený“ pražskými dopravními špičkami a stovkami tisíc kilometrů strávenými v autě. Stejně tak se obává komplikovaných situací, například v přeplněných městech ve snaze zaparkovat.
Většina řidičů si během dlouhých let za volantem vytváří celou řadu špatných návyků, kvůli nimž mohou dostat i zbytečnou pokutu. Už jste se nikdy přistihli, že jste u dopravní značky STOP neuvedli vozidlo do klidu, ale projeli ji podobně, jako značku „Dej přednost v jízdě“? Jednoduše řečeno, zpomalili jste, rozhlédli se a pokračovali dál, aniž byste úplně zastavili? Udělali jste přestupek za 6 bodů do karty řidiče, k němuž se lze propracovat pouhým návykem.
Nejčastějších přestupků, kterých se zkušení řidiči dopouštějí kvůli svému sebevědomí, je přitom více. „Odhadování“ aktuální rychlosti bez sledování rychloměru vede k pokutám za rychlost, projíždění semaforu ještě na žlutou je při prokázání úmyslu kvalifikováno stejně jako jízda na červenou a používání mobilního telefonu během řízení „jen na chvíli“ je z pohledu policistů úplně stejné, jako kdybyste ho drželi třeba hodinu. Podobných dopravních přestupků je spousta.
Už se vám někdy stalo, že jste při telefonování za volantem (ideálně přes handsfree) projeli dlouhý úsek cesty, z něhož si k tomu okamžiku vlastně nic nepamatujete a máte pochybnosti, jestli se během toho něco nestalo? Je to „selektivní pozornost“, při níž mozek filtruje informace, které považuje za „nedůležité“, aby se chránil před zahlcením. V tu chvíli vaše vnímání upřednostnilo rozhovor s druhou osobou před věnováním větší pozornosti řízení. Nemusí však být spojena výhradně s telefonováním, ale obecně s velkým soustředěním.
I z toho může v běžném provozu nastat riziková situace, kdy kvůli soustředění se na jednu věc přehlédnete přicházejícího chodce, blížícího se motorkáře nebo vozidlo připojující se z vedlejší komunikace. Zároveň k tomu patří i přecenění vlastní schopnosti reagovat na nebezpečí při nevěnování plné pozornosti řízení na základě předchozích zkušeností.
Celá řada začínajících řidičů má strach z nepříznivých situací a zpočátku se snaží vyjíždět hlavně v téměř ideálních dnech. Chtějí být svěží a plní energie, při řízení se nechtějí potkat s intenzivní letní bouřkou nebo hustou zimní chumelenicí, avšak často vyjíždějí na silnice s až přehnaným stresem, který je způsobený nezkušeností. Většinou si však dávají pozor, aby mix nebezpečných faktorů nebyl až příliš velký.
Oproti tomu některým zkušeným řidičům chybí alespoň trocha sebereflexe, s níž by si usednutí za volant rozmysleli. Spousta dlouholetých řidičů vyjíždí do provozu se únavou a pocitem „to dám“. Při cestách do zaměstnání nám mnohdy nic jiného nezbývá, ale vyjíždět bez pořádného vyspání na tisícikilometrovou cestu na dovolenou, zvláště v zimním čase s krátkým denním světlem a unavující tmou, je zbytečný hazard se životem.
Významnou roli v přehlížení hrozícího nebezpečí zkušenými řidiči rovněž hraje každodenní stres, vedoucí k agresivitě na silnicích, časový tlak při hledání ideálního balancu mezi prací a rodinou, a rizikové jsou i emoce jako podceňovaný faktor vedoucí k fatálním dopravním nehodám, například při zbytečném spěchání ve snaze být v cíli o pět minut dřív při řešení zdravotních problémů nebo osobních vztahů.
Dopravní nehody se často stávají na už známých trasách. Řidiči po nich jezdí s přesvědčením, že je dobře znají a nemůže se nic stát. Jenže opak je pravdou a třeba na okresce, jakou projížděli snad tisíckrát a řídí z paměti, je za zatáčkou překvapí odstavené vozidlo s poruchou nebo divoká zvěř stojící uprostřed silnice.
Nezáleží na tom, kolik kilometrů už máte najeto, protože i zkušení řidiči se musí neustále vyvíjet. A pokud si po přečtení tohoto článku uvědomujete, že se s některými těmito řidičskými nešvary setkáváte a pozorujete je na sobě nebo jiné osobě z nejbližšího okolí, je ten nejvhodnější čas naučit se, jak je postupně odbourat.
K tomu zpravidla stačí pouhé uvědomění a změna přístupu k řízení – jde o vědomé zpomalení a větší sebereflexi. Vraťte se k opakování základních pravidel a nahlédněte do nabídek polygonů vyučujících bezpečnou jízdu, protože díky řidičským kurzům můžete objevovat a učit se i po letech aktivní praxe. Zkušení instruktoři si navíc vašich nedostatků okamžitě všimnou a upozorní vás. Současně je můžete poprosit o zpětnou vazbu a tipy do budoucna. Je to o znovuzískání respektu, pozornosti a pokory.
