Retro: Kombíky bývaly snem českých rodin. I když pořád umí převézt skoro všechno, dnes ustupují SUV

Kdysi to byla žádaná kategorie aut, dnes jsou téměř ohroženým druhem. Populární kombíky se dnes vyvíjejí především jako samostatné modely, ale v minulosti vznikaly jednodušší cestou – vycházely z obyčejných sedanů, u nichž konstruktéři prodloužili střechu a doplnili ji pátými dveřmi. Byla to prostornější auta schopná odvézt rodinu na dovolenou i sloužit řemeslníkům při práci a svým automobilkám šetřila náklady na vývoj. Jenže ne každé kombi odvozené od sedanu bylo praktickým autem, jak by se mohlo zpočátku zdát.

Karosářská varianta kombi se u motoristů stala oblíbenou volbou, protože přinášela řadu šikovných výhod a poskytovala velkou univerzálnost. K největším pozitivům dodnes patří větší zavazadlový prostor, v němž se dlouhé předměty přepravují snáze než v jiných typech aut, jednodušší nakládání věcí díky velkým dveřím nebo sklopná zadní sedadla. Ve srovnání s menšími užitkovými auty se navíc kombi lépe vejde do městských ulic.

Kombi je obvykle všestrannějším autem, aniž by muselo být výrazně větší než sedan nebo liftback, z nichž tradičně nejčastěji vychází. Zejména u starých kombíků však může platit, že se od původních modelů liší více než jen karoserií a jednou z hlavních odlišností může být specifické nastavení podvozku. Kvůli vyšší užitečné hmotnosti mohou mít tužší zadní odpružení a s prázdným zavazadelníkem se chovat jinak než plně naložené.

Až do současnosti přetrvávající způsob vývoje kombi na základě již existujících modelů má přitom pochopitelný důvod. Automobilkám se zpravidla nevyplatí vyvíjet nový samostatný model s touto karosářskou variantou, takže při sdílení již existující techniky ušetří obrovské množství peněz i času. Pokud automobilka už má hotový sedan, může z něj při vývoji kombi převzít velkou část konstrukce.

Společnými prvky standardně bývají motor a převodovka, přední část karoserie a kabina, palubní deska a velká část interiéru, přední náprava, řízení a řada dalších mechanických dílů. K tomu samozřejmě patří také značná část výrobního a servisního zázemí. Sdílení konstrukce však neznamená, že kombi bývá jen sedanem nebo liftbackem s jiným zadkem, protože přepracování karoserie může vyžadovat značné konstrukční zásahy, zejména kvůli tuhosti a zatížení zadní části.

Ve výsledku díky tomu může automobilka nabídnout další karosářskou variantu již vyvinutého modelu s menšími náklady a kratší dobou vývoje, než kdyby musela začít úplně od nuly. Zároveň může výchozí model i novou verzi vyrábět na stejné výrobní lince, což dále snižuje finanční a časové náklady na výrobu a logistiku.

Přestavba sedanu nebo liftbacku na kombi však nikdy nebyla jednoduchá. Odstraněním pevné zadní části původní karoserie a jejím nahrazením velkým otvorem pro zadní dveře se totiž mění síly působící na karoserii. Zadní část auta tak už nemá stejnou konstrukční oporu, kvůli čemuž musí automobilky řešit několik nezanedbatelných problémů. U některých modelů se proto kombi lišilo od sedanu více, než napovídal jejich podobný vzhled. Mělo zesílené části karoserie, odlišné odpružení nebo jiné konstrukční detaily.

Největší a nejdůležitější technickou komplikací při vývoji je zachování dostatečné tuhosti karoserie, jelikož rozměrný otvor pro zadní dveře zvyšuje její náchylnost ke kroucení a ohýbání. Větší otvor současně klade vyšší nároky na přesnost výroby a utěsnění, aby byl interiér vozidla chráněn před vniknutím vody a zvýšenou hlučností. Očekávané vyšší zatížení, které karoserie musí opakovaně snášet, se navíc musí zohlednit také při úpravě zadního zavěšení.

Automobilky prostě nemohou jen prodloužit střechu, upravit tvar zadních oken a interiérové díly a očekávat, že všechno ostatní zůstane stejné. Sdílená technika zároveň zlevňuje vývoj, ale neznamená automaticky vysoké prodeje. Sedan nebo liftback může být základním modelem pro širší skupinu zákazníků, zatímco kombi oslovuje užší publikum.

Nezřídka se lze setkat také s tím, že karosářská varianta kombi je dražší než výchozí model. Není to však jen kvůli tomu, že automobilky chtějí na řidičích vydělávat více peněz formou „daně za větší prostornost“. Kombi může být dražší také kvůli většímu množství karosářských dílů, náročnějšímu řešení zadních dveří nebo případnému zesílení konstrukce.

Prodejní poměr sedanů, liftbacků a kombi se samozřejmě liší nejen podle zájmů řidičů na jednotlivých trzích, ale také u jednotlivých vozů. Některé „populární kombíky“ se však nemusí vyrábět v takových počtech, jaké by se daly očekávat. Například první novodobá generace Škody Octavia byla dlouho etalonem dostupného ojetého kombíku, přesto se vyráběla v menším počtu než standardní varianta liftback.

Tohle kombi se mezi českými řidiči proslavilo zejména obrovským zavazadlovým prostorem se základním objemem 548 litrů. Velký zájem o tuto variantu přitom později vedl ke spuštění druhé výrobní linky a montáži vozu v závodě Vrchlabí, která doplnila výrobu v Mladé Boleslavi. Do roku 2001 totiž podíl kombíku na celkových prodejích vzrostl z 15 na 40,5 procenta. Někdo by mohl očekávat, že se obě verze vyráběly půl na půl, ovšem kombíků vždy bylo o trochu méně.

Historie kombíků je dlouhá a sahá až k úplným počátkům masového motorismu. Prvopočátky lze vystopovat do předválečného období kolem roku 1910, kdy se tyto vozy vyráběly individuálně z běžných automobilů. Za první továrně vyráběný vůz typu kombi se pak považuje Star Station Wagon z roku 1923 od americké automobilky Durant Motors. Byl to první případ, kdy zákazník mohl kombi se třemi řadami sedadel zakoupit přímo z výrobní linky jako sériově vyráběný model.

Raná kombi měla karoserii z velké části ze dřeva, což vyžadovalo náročnou údržbu. Prvním vozem s celokovovou uzavřenou karoserií se až v roce 1935 stal Chevrolet Suburban Carryall, avšak ten stále vycházel z užitkového nákladního vozu. Za první moderní celokovové kombi postavené čistě na podvozku běžného osobního automobilu se tak považuje Plymouth Suburban z roku 1949.

A jak to bylo v českých zemích? Prvním plnohodnotným, masově populárním osobním kombi domácí výroby se na začátku šedesátých let stala původní Škoda Octavia Combi, která poprvé zavedla dodnes používaný název Combi s písmenem „C“. Tomuto modelu však částečně předcházela starší Škoda 1202 „Stejšn“ s přezdívkou vycházející ze zahraničního označení Station Wagon. První modely s „kombinovanou“ karoserií vyráběla Škoda už na přelomu čtyřicátých a padesátých let na základě typu 1101/1102 „Tudor“.

Zlatou éru už však mají kombíky za sebou a na dnešním světovém trhu ustupují výrazně žádanější kategorii vozů SUV. Hlavními důvody jsou vyšší posaz za volantem s přehlednějším výhledem na silnici a vyšší stavba karoserie, která zároveň umožňuje pohodlnější nastupování, zejména lidem s bolavými zády nebo starším řidičům. Děti se také do autosedaček dávají ve vzpřímenější poloze, bez nutnosti tolik ohýbat záda.

A přestože by někdo mohl argumentovat tím, že moderní SUV nabízejí vyšší světlou výšku a lepší průchodnost případným terénem, jen minimum motoristů tyto vlastnosti při jejich provozu někdy opravdu využije. Stále častějším důvodem ke koupi je tak design a image. SUV vypadají větší, robustnější a modernější, což mnoho kupujících preferuje před tradičním, „pracovním“ vzhledem klasického kombíku.